Čech bojující v Pravém sektoru: žádný žold, jen jídlo a nutné vybavení | Reflex.cz
reklama
nahoru

Čech bojující v Pravém sektoru: žádný žold, jen jídlo a nutné vybavení

ref19. října 2015 • 23:00
Čech bojující v Pravém sektoru: žádný žold, jen jídlo a nutné vybavení
foto: Anna Jánská

Fotografka Anna Jánská strávila na forntě u Doněcka několik dní s jednotkami kontroverzního ukrajinského Pravého sektoru. Organizace, která je v médiích často nazývána jako neonacistická, krajně pravicová, antisemitská či antiruská je volným uskupením několika skupina, jež spojuje vypjatý ukrajinský nacionalismus.

reklama

Jednotky pod praporem Pravého sektoru bojují na všech frontách války s východoukrajinskými separatisty podporovanými Moskvou. Patří k nejlépe hodnoceným ukrajinským silám. Anna Jánská pro reflex.cz popsala, za jakých okolností její fotografie vznikaly:

Fotky pocházejí z konce letošního léta. Soustu věcí jsem nesměla fotit – průjezdy checkpointy, hlavní štáb v Dněpropetrovsku, ani mnohé cizince, kteří v Pravém sektoru slouží. V pátém batalionu se mi podařilo kontaktovat i jediného Čecha, který v Pravém sektoru podle dostupných informací je. Oproti velkému množství Čechů a Slováků na druhé straně barikády je to nepoměr, ale svým způsobem pochopitelný. „Nedostáváme žádný žold, žádné peníze, jen jídlo a vybavení, které nutně potřebujeme. Když jsem sem přišel, neuměl jsem ani slovo ukrajinsky, ale cizinců je tu hodně, nějak jsme se domluvili,“ popisuje Pavel (pozn.: jméno bylo změněno)

Většina z věcí dodávaných na frontu jde z dobrovolnických příspěvků a zbytek z vlastních zdrojů Pravého sektoru. Lidé balí cigarety, dívky po škole pletou maskovací sítě, dělají se sbírky. Když jsme vyzvedávali balíčky pro vojáky u jedné z bank v Dněpropetrovsku, zaměstnanci na nás mávali: „Nás si nefoťte, někde se to objeví a přijdeme o práci!“. Čím hlasitější bylo odsuzování Pravého sektoru - ať už v místních, či mezinárodních médiích - tím znatelnější je podpora místních.

S rasistickým nebo extremistickým chováním jsem se za celou dobu nesetkala, ale bylo jasné, že vojáci o svém mediálním obrazu moc dobře vědí. „Tak co, píše se u vás, že jíme ruské děti?“ ptal se mě jeden ze zahraničních vojáků, který přijel z Lotyšska. „Můj otec je odsud, můj bratr tady žije. Kde jinde bych měl být?“ Prosí mě, abych ho nefotila, a představuje se jako John Doe, ale když po pár pivech a procházce Dněpropetrovskem uvidí Ducati Monster, hned s ní chce fotku, kterou si záhy nahrává na Facebook.

Sociální sítě tu koneckonců používá téměř každý, a za Doněckem jsme se navigovali pomocí iPadu, což jen přidává k absurdnímu pocitu z celé války. Vesnice u fronty normálně fungují, děti si hrají venku, v místní samoobsluze vám prodavačka na sčotu spočítá útratu za nákup. Občas se zdá, že větší boje vede vláda mezi sebou než na frontě, ale vztahy mezi samotnými vojáky - ať už z pravidelné armády, jiných dobrovolnických jednotek nebo Pravého sektoru - jsou mnohem lepší, než by se podle chování jejich politických představitelů dalo čekat. Situace je ale stále napjatá a příměří, které oficiálně trvá, je v nedohlednu.

ref


Klíčová slova: ukrajinaruskodoněckPravý sektor



Diskuse ke článku

 

reklama
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře
reklama