Volby

Volby Zdroj: Profimedia.cz

Volební právo i pro cizince? Pokud tu žijí, pracují a platí, to by šlo

Všech dvě stě dvacet tisíc cizinců žijících trvale v Česku by se v budoucnu mohlo stát součástí politického boje. Ministr pro lidská práva Jiří Dienstbier (ČSSD) plánuje, že by dostali právo volit, nejdříve na lokální, posléze i na sněmovní úrovni.

Dnes mohou v Česku k volbám jen přistěhovalci z Evropské unie, a to ještě jen k obecním. To by se mohlo změnit. „Plán je takový, že začneme na regionální úrovni, tedy u voleb do obecních a krajských zastupitelstev. Cizinci by totiž měli být integrováni především v místech, kde žijí. Dokážu si časem ale představit i to, že by směli volit i do sněmovny,“ řekl pro Lidové noviny Dienstbier. Také chce, aby cizinci mohli působit v tuzemských politických stranách. Zatím je k tomu potřeba české občanství.

Otázkou samozřejmě je, proč by se něco takového mělo dělat. To první, co člověka napadne, je, že když chtějí politici nějakým směrem rozšířit počet voličů, mají na mysli své voliče. Třeba kdyby Piráti nebo podobný subjekt chtěli rozšířit volební právo na občany od 16 let, je zřejmé, že loví v internetových vodách. Čím víc bude nějaká strana připomínat hnutí všech možných důchodců za životní jistoty, tím bude mít tendenci odsunout volební právo na lidi po padesátce. V podstatě je to jedno, mohlo by to být také dvacet let, to je věc dohody a nikde v platonském nebi idejí není řečeno, kde začíná právo volit. Můžeme předpokládat, že mezi imigranty by voliče hledala sociální demokracie, jako je američtí demokraté budou hledat mezi Hispánci. To je legitimní, nic proti tomu, politika je věc zájmů skupin a jejich prosazování v rámci pravidel. Stejně tak je legitimní být proti tomu.

Má to smysl?

Pak je tu druhá věc, ne o co jde Dienstbierovi, ale jaký smysl by to mělo. Proč by měl volit někdo, kdo není občan? Být občanem je složitý souhrn práv a povinností. Ať tedy ti lidé získají občanství a potom budou volit jako každý jiný. Jsme stát založený na občanském principu, v dokladech nikdo občanství nemá. Že se někdo narodil v Náchodě nebo Stěpanakertu stát z hlediska občanských práv nezajímá. Což je dobře, to bychom se nikam nedobrali, Masaryk taky nebyl Čech a v testu znalostí u politiků kdysi nejlépe bodovala Džamila Stehlíková, rodačka z Kazachstánu, zatímco Čech jako poleno Škromach dost pohořel.

Je jedna starověká zásada, že kdo o lidech rozhoduje, má být lidmi volen. Má ale i své meze, policisté a soudci také o lidech rozhodují a nejsou jimi voleni. Ministrův návrh určitě vyvolá zděšení mezi těmi, kde se bojí třeba islámské imigrace a toho, co se bude po tom dít, až sem přijdou statisíce lidí ze severní Afriky. Koho by asi tak volili? Zatím sem nemíří, nemají tu podobné kořeny a inklinace jako třeba Slováci, Vietnamci a Ukrajinci a Rusové. (Všechno včetně Vietnamců lidé, kteří jsou jiní, ale kterým kulturně rozumíme.)

Pokud přijdou, nevíme také, kdo to bude, jestli vděční azylanti, nebo se tu vynoří parta nějakých naštvalláhů, co nám dá pocítit, že je pomocí vlastně ponižujeme. Třeba obojí. Jakmile jednou nějaký návrh zazní a má nějaký jakžtakž přijatelný racionální základ, už většinou nezapadne. Když není jasné pro a proti, je potřeba najít kompromis. V tomto případě tedy průhlednou proceduru získávání občanství a zájem stran o život cizinců u nás. To se týká pochopitelně všeho, jejich přínosu i kriminality.

Také jde o věc loajality, aby se nestalo, že sem nejmenované mocnosti nastěhují tzv. menšiny a pak budou bojovat za jejich práva. Takový utopický projekt snad zatím nehrozí. Určitě je dobré si uvědomit, že kdo tu pracuje a platí, je součástí naší společnosti, žádný přivandrovalec. U nás mají volební právo i ti, co se tu sice narodili, ale nedělají nic a už vůbec nic neplatí.