Redaktor Reflexu Milan Tesař napsal do čísla 10/2013 článek Je třeba zabít Trošku. Zareagoval na něj filmový kritik Kamil Fila, píšící pro týdeník Respekt. Zde je Filova reakce a následná odpověď Milana Tesaře.
Dobrý den, pane Tesaři.
Dostal se ke mně Reflex č. 10, kde na s. 28–31 píšete o filmu Babovřesky od Zdeňka Trošky. Zaujala mě v něm zvláště pasáž o pořadu Čajovna na rádiu Vltava: „Rozhlasák (…) potřeboval, aby Troška spolupracoval, Troška odešel. Nahradil jej kritik Fila, který se pohoršil nad narušenými mezilidskými vztahy v jeho filmech, nad jejich potlačovanou homosexualitou a nad tím, že se farář jmenuje Šoustal.“
Váhám, co Vás přimělo k vytvoření podobně demagogického a logicky ještě špatně poskládaného výroku.
a) Měl jste málo místa a nutně jste potřeboval vytvořit karikaturu nějakého kritika, který si vymýšlí nesmysly
b) máte problémy porozumět mluvenému slovu
c) pořad jste vůbec neslyšel
Jiné varianty mě bohužel nenapadají. Překvapuje mě, že si z věcného rozboru, který jsem pronášel s pobaveným úsměvem, dovede někdo vyvodit, že vyjadřuje nějaké „pohoršení“. Myslím, že klid, s jakým mluvím o Zdeňku Troškovi, obzvlášť dobře kontrastuje s jeho afektovaností a pobouřením, jež předvedl v dotyčném pořadu přede mnou.
Vzhledem k tomu, že si opravdu nejsem jist Vaší motivací, proč je dotyčná pasáž v článku formulována tak divně (pominu-li, že se Reflex neustále víc bulvarizuje a Vy se tomuto trendu musíte přizpůsobovat), nevím, jestli bude pro Vás přínosné uvedení na pravou míru. Nicméně se o to pokusím a doufám, že třeba část v Reflexu otisknete v rubrice Dopisy.
1. Nad dysfunkčními vztahy v Babovřeskách a jiných Troškových filmech jsem se nepohoršil. Vyjádřil jsem pouze údiv, že jsou oficiálně propagované a přijímané jako „pohlazení po duši“ a projev něčeho milejšího, než představují americké filmy, jak se vůči nim generalizujícím způsobem vymezuje Troška i jeho publikum. Jde tedy o upozornění na paradox.
2. Vaše věta dále pokračuje „nad jejich potlačovanou homosexualitou“, což se dá chápat jako potlačovaná homosexualita dysfunkčních vztahů, ale i Troškových filmů. (Řekl bych, že solidní novinář se základním jazykovým citem by podobně dvojsmyslné věty konstruovat neměl.) Nemluvil jsem však ani o jednom. Poznámka se vůbec netýkala témat filmů, ale jejich stylu – tedy zvláštního druhu afektovanosti. Nejde tedy o potlačování homosexuality, ale naopak její demonstraci, jistým „postranním“ -queer způsobem. Docela pěkný rozbor k tomu napsal kdysi Martin C. Putna, který, přiznejme mu, má na tyto projevy zvláštní citlivost. Od vedoucího kulturní rubriky, jímž jste, bych zase očekával, že umí rozlišit téma a styl.
3. Nad jménem faráře Šoustala jsem se opět nepohoršil, označil jsem to prostě za slabý vtip (čili naopak málo silný, aby mohl vyvolat pohoršení – pakliže Vám nedochází, jaký nesmysl jste napsal) a uvedl ho jako příklad toho, že Babovřesky stojí právě na rozmazávání několika málo vtipů (v celém filmu jsou zhruba čtyři „komické situace/motivy“). Čili že od lidové komedie nečekám nic vznešeného, ale čekám, že bude nabitá vtipy a že bude mít gradující tempo.
Doufám, že se od Vás dočkám nějaké slušné a strukturovanější odpovědi, co Vás vedlo k tomu, že jste moje vystoupení v Čajovně ve svém článku nekorektně použil způsobem, který vyhovuje Vašim předem daným tezím.
Kamil Fila
Tesař reaguje na Filu:
Protože se nepovažuju za specialistu na film jako Vy, měl jsem za to, že mi píšete kvůli faktografickému pochybení. Ale ne. Vy překvapivě ani nerozporujete hlavní myšlenku mého článku – Vy pouze hořce konstatujete, že jsem do bulvární hry Reflexu potřeboval karikaturu kritika.
Je to takhle, Kamile: Jako poučeného fandu filmu mě dožralo, že „horká“ debata o Babovřeskách nevznikla kvůli kvalitě filmu, ale kvůli jeho návštěvnosti. (Což se jiným českým komediím opravdu stát nemůže a oba víme proč.) A nestačilo říct, že film je špatný, muselo se zdůraznit, že je nebezpečný (Fakt nám Troška kazí vkus? Fakt je to obraz bídy této společnosti? Fakt se na něm scházejí Zemanovi voliči?). Je velice snadné trefovat cíl, jenž se nehýbe a je zřetelný. Co je nesnadné? Nesnadné je psát o „kořenech zla“, o chybách systému, o kontextu — a to bez generalizace, přesně, poučeně. Vy jste se o to pokusil v Respektu 17/2012 v článku o stavu české komedie a sorry: nepřesně, nepoučeně, čehož si ve svém Poslední slově v Lidových novinách vzápětí všiml Tomáš Baldýnský, bývalý kolega, který přeskočil barikádu a vlomil se do systému výroby českého filmu. Čili o ní něco ví.
Vyčítáte mi, že jsem potřeboval karikaturu kritika. Ne, karikaturu novináře ze sebe udělal redaktor Čajovny Pavel Sladký. Jeho superkorektní otázky založené na statistice („dnes jsem to na projekci počítal a nešel jsem tři útoky na genitálie …“), jimiž chtěl Trošku donutit k nějakému přiznání (k jakému?), jsou pro mě příkladem ubohého veřejnoprávního alibismu. Vy jste pro mě jen pozdní svědek události. Takže nechápu, proč na tři Vám věnované řádky v článku Je třeba zabít Trošku reagujete slovíčkařením, jež nemá konce. Cítím v něm spíš uraženou ješitnost, než že by šlo o věc. A ta český film nespasí.
Mimochodem, to, že jste Troškův film v rozhlase glosoval s pobaveným úsměvem, jsem vskutku nemohl postřehnout.
Milan Tesař
