Okamurova cesta na Hradčany. Je to jen virtuální realita, nebo začátek skutečné kampaně? | Reflex.cz
reklama
nahoru

Okamurova cesta na Hradčany. Je to jen virtuální realita, nebo začátek skutečné kampaně?

Petr Sokol10. ledna 2012 • 06:00
Okamurova cesta na Hradčany. Je to jen virtuální realita, nebo začátek skutečné kampaně?
Tomio Okamura
• foto: 
Tomáš Tesař

Mezi potenciálními kandidáty na funkci českého prezidenta se objevil podnikatel Tomio Okamura. Není úplně jasné, kde se vzal, ale výsledky internetových anket ho trochu překvapivě stavějí do role favorita. Před cestou na Hrad si však Okamura chce prověřit vlastní popularitu v Senátu, kam hodlá kandidovat.

reklama

 

Možná jste o Tomiu Okamurovi neslyšeli. Ale to nevadí: v jednom celostátním deníku v „prezidentské“ anketě vede, v dalším byl těsně druhý a postoupil do druhého kola, kde se utká s Janem Fischerem. Okamura se může pyšnit životopisem podnikatelského selfmademana. Rád zdůrazňuje, že jako syn Češky a Japonce, který prožil určitou dobu v dětském domově, začal prodáváním popcornu v tokijském kině a vlastním úsilím se vypracoval na majitele několika prosperujících firem.

 

S KÝMKOLIV DO POLITIKY

Česko-japonský podnikatel se už dlouho snaží proniknout do politiky, a tak zasvěceného pozorovatele možná nepřekvapí, že se teď „zázračně“ ocitl v anketách mezi prezidentskými kandidáty. Hned se vybaví jiný marketingový zázrak. Zařídil ho tehdejší šéf zelených Bursík, když jeho strana těsně před výběrem stran do předvolebních debat v roce 2006 jednou přeskočila ve výzkumu pět procent, čímž se kvalifikovala do debat a měla hodiny televizní reklamy zadarmo.

 

O totéž se teď snaží Okamura – podnikatel, jenž vždy sázel na své prosazování v médiích. Nejprve bojoval proti tomu, aby se v Praze přijalo pravidlo, že turisty mohou po městě provádět jen licencovaní průvodci, jak to je ve většině evropských metropolí. Poškodilo by to totiž jeho podnikání s dovozem japonských turistů do Prahy, protože jeho skupinám krásy Prahy představovali hlavně lidé, kteří o ní nic nevěděli. Vše tehdy Okamura halil do sloganu o liberalizaci podnikání, ale šlo mu o jeho vlastní (legitimní) zájmy. Lobbování v oblasti cestovního ruchu ho následně sblížilo s ministrem pro místní rozvoj, kterým tehdy byl málo známý sociální demokrat Jiří Paroubek, jemuž dělal Okamura poradce.

 

Jako mediální tvář Asociace českých cestovních kanceláří Okamura začal pravidelně komentovat krachy a problémy cestovek. Pak o sobě pustil informaci, že s ním někdo neznámý jednal o vstupu do úřednické Fischerovy vlády na post ministra pro lidská práva. Později měl pro pražský magistrát, řízený ODS, lákat turisty do Prahy. Letos zase jako „moravsko-japonský“ podnikatel jednal s lidovci o kandidatuře na senátora na Zlínsku (jeho maminka pochází z Bystřice pod Hostýnem).

 

 

Mezitím objíždí republiku se zábavným pořadem o … Tomiu Okamurovi. V médiích a na svém hojně navštěvovaném blogu komentuje cokoli. Hodnotí, zda je orální sex nevěrou, chce vyřešit romskou otázku, poradí, jak udělat suši, vysvětlí, proč máme být tolerantní k extremistům z Dělnické strany, radí, jak regulovat exekutory.

 

Jeho schopnost komentovat s vážnou tváří cokoli se stala na webu již i zdrojem mnoha žertů. Koluje třeba vtip: „Okamura nikdy nemlčí. Pouze zvažuje své další vyjádření.“

 

DOPŘEDU!

K tomu Tomio, jak mu říkají příznivci, stále opakuje, že nechce vstoupit do politiky, přestože mu stovky lidí píší, aby to udělal. Vydal už dokonce svou „politickou“ knihu se skromně zvoleným názvem Umění vládnout. Teď se sám jmenoval kandidátem na prezidenta. Těžko říct, jestli mu jde o reklamu pro jeho firmy, nebo o další snahu získat konečně nějakou politickou funkci.

 

 

Okamura nedávno v médiích pochválil Andreje Babiše. To nemusí být náhoda. Hledá-li Babiš jiného prezidentského kandidáta, než je on sám, mohl by být Okamura v kampani ideálním nosičem miliardářových miliónů.

 

I česko-japonský podnikatel totiž svůj politický program staví hlavně na okázalém a nejasně definovaném boji s korupcí. Jinak jsou jeho politické názory neoriginální směsicí jednoduchých řešení. Nabízí neideologické nápady, což symbolizuje i jeho politický slogan: „Doprava? Doleva? Dopředu!“ Z každého politického směru si vybírá, co se zrovna hodí. Kombinuje sociální akcent s myšlenkou omezení přistěhovalectví a větší špetkou národovectví. Říká všem, co chtějí slyšet. Neopírá se o nějaké hodnoty nebo pevné názory, ale o dobrý životopis a mediální všudypřítomnost a obratnost.

 

Pokud jste měli o přímé volbě prezidenta pochyby, epizoda s Okamurou vás v tom může jen utvrdit.

PETR SOKOL

 



Diskuse ke článku

 

reklama
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře
reklama