„Alex a Jane, musím, i když mě to fakt pěkně s***e, vyhrknout, po přečtení tý naprostý s****y od JXD o našich, možná jediných hrdinech (bří. Mašínech), kterou fakticky velmi těžko rozdejchávám. Řekněte, máte taky tak odporný názor na hrdiny? Řekněte! Jmenuji se Jarda Šorm a jsem vesnický balvan ze všech sil se snažící přežít zbabělost nás "Čechů". Díky! A milé Alex (šťastné mládí) přeji život mezi slušnými lidmi, což v těchto s*****ch se mi jeví, jako nemožné!“
Z komunismu si – vzhledem k mému věku – pamatuji především céčka a víkendové pobyty na chatě v Beskydech. Z historie a televizních zpráv pak vím, že komunistický režim byl – a v mnohých částech světa bohužel stále je – despotický, terorizující a vražedný. O bezmoci člověka žijícího v komunistickém režimu tedy mnohé VÍM, avšak bezmoc člověka sužovaného komunismem jsem nikdy NEPOCÍTILA a můžu jen doufat, že už nepocítím.
Vy jste v komunismu žil. Vy si pamatujete tu všudypřítomnou šeď, chudobu a lidskou bezmoc. Vy v sobě nosíte ten hrůzný dennodenní POCIT strachu, kdy víte, že pokud chcete přežít, tak musíte držet hubu a krok, a nesmíte udělat nic. A možná proto dnes tak silně potřebujete hrdiny. Vaše silná potřeba věřit, že aspoň někdo tady proti té hrůze padesátých let nějak bojoval, se dá pochopit.
Pojďme se však na Vaše hrdiny, bratry Mašíny, podívat skrze historická fakta. Bratři Mašínové na území Československa působili krátce v letech 1951-1953, během těchto let zavraždili dva řadové příslušníky Sboru národní bezpečnosti, přepadli vůz s výplatami, přičemž zabili pokladníka, aby si pak za získané peníze koupili motorky a rozkládací gauče do svých domů, zapalovali stohy slámy, načež stříleli na hasící dobrovolné hasiče.
Po těchto „hrdinských“ činech pak v roce 1953 Mašínové emigrovali přes Německo do Ameriky, kde se přihlásili do armády, aby rychle získali americké občanství, a od té doby si v Americe spokojeně žili a už se žádné „hrdinské“ akce proti komunistům nikdy nezúčastnili. Až po pádu komunismu u nás v roce 1989 se tady Mašínové začali objevovat v médiích v souvislosti s přebíráním řady vyznamenání a státních cen. Za co však ta ocenění dostali? Těžko říct. Možná k tomu, aby byl u nás člověk hrdina, stačí čas od času někoho odkrouhnout a někoho jiného zase oloupit.
Pokud jde o mne, pořád ještě jsem stačil prožít v komunismu většinu života. Když padnul, bylo mi 24. Pokud jde o mašínovskou debatu, jsem smutný z toho, jaké nastalo zmatení pojmů. Tedy postupně.
1. Komunistický režim byl zločinný a bylo správné se proti němu postavit. Také pomocí síly a zbraní.
2. Mašínové pocházejí z odbojářské rodiny a nemám nárok jim přičítat nízké motivy.
3. Hrdinství prokázali, ale hrdinství samo o sobě není ctnost. Hrdinou může být i příslušník Wehrmachtu, Rudé armády, komunista, stalinista, agent CIA, agent KGB. Hrdinství je vlastnost, která je bezhodnotová. Trochu to připomíná definici vrcholového sportu: je to naprostý nesmysl, ale někdo to dělá rychleji, než ti druzí. V případě boje proti totalitě to není naprostý nesmysl, ale je potřeba se ptát, jestli ty činy "mašínovské" skupiny byly oprávněné.
4. Mašínové se dopustili činů, které sami nemohli zdůvodnit jinak, než na základě kolektivní viny. Jenomže nehlásil se sám Ctirad Mašín v roce 1949 vojenskou akademii? Podle této logiky mohli podřezat i jeho.
6. Celá interpretace jejich odboje vypadá asi tak, že jejich činnost byla jakýsi adolescentní postup, kdy nebrali v úvahu ani reálné možnosti, ani se příliš nezabývali tím, jestli neublíží nevinným. Dávat nálože do tendrů lokomotiv vyžaduje jistou otrlost. Je snad každý topič na lokomotivě komunistický fanatik? Nebo každý hasič, který hasí stoh?
7. Mašínové nemají dostat vyznamenání, protože komunistickému režimu nijak neublížili, spíše mu pomohli.
8. Mašínové nejsou nejspíš žádní sprostí vrazi.
9. Mašínové nejsou v něčem moc velcí hrdinové, protože po listopadu 1989 nikdy nepřijeli domů obhájit své činy. Milan Paumer to udělal, proto na něj padá trochu jiné světlo.
10. Shrnuto: komunistický režim byl zločinný, bylo správné proti němu bojovat, i se zbraní, Mašínové komunistům nijak neublížili, svými posledními výroky dali najevo značnou míru nelidskosti, přesto mají hrdinské ctnosti, ale nemají jen kvůli tomu dostat žádné vyznamenání.
11. Jak se někdo pokusí vyrovnat se s Mašíny jinak, než ideologicky a mytologicky, obě strany společnosti z něj udělají vola.
12. Tak je to u nás vždycky. 13. Smrt komunismu, ale komunisty nechte být. Můj nebohý dědeček, CK voják, byl taky komunista. Věšte prádlo, pokud nemáte co věšet.
JAN JANDOUREK
Příště už se budou Alex a kněz věnovat opět spíše záležitostem lásky, sexu a mezilidského soužití ve svobodné společnosti. Své otázky jim posílejte na adresu rxonline@reflex.cz.
