Ukřižují v pátek Ježíše? | Reflex.cz
reklama
nahoru

Ukřižují v pátek Ježíše?

Milan Tesař, Luděk Staněk10. listopadu 2010 • 13:32
Ukřižují v pátek Ježíše?
Malej a velkej
• foto: 
Reflex.cz

Milda Tesař přichází s velkolepým objevem. Podzimní události kolem pražské Slavie nápadně připomínají zastavení na křížové cestě. Jaký budou mít konec?

reklama

Milý Luďku,

nelze než poděkovat Sportu za rozhovor s likvidátorem panem Platilem (bože, kdyby se ten člověk aspoň tak příšerně nejmenoval). Pro mě osobně byl ještě o něco šokantnější než vypadnutí Veroniky Žilkové ze StarDance. (Zřejmě ztratila rozum, holka, když se vydávala za čínskou hračku na klíček. Rodiče, co mají JAKOUKOLI zkušenost s čínskou hračkou, ji prostě do dalšího kola doporučit nemohli.) Ještě nikdo ten bordel, který ve Slavii zřejmě poslední dva tři roky panoval, nepopsal s tak pedantickou přesností.

 

Malej a velkej

 

Potvrdil mi všechno, co jsem tušil a bál se na to pomyslet.

 

Vskutku věřím, že nejde o žádné spiknutí za účelem vytunelování stržených klubových peněz, ale o obyčejnou manažerskou nenažranost, velkopanskost, krátkozrakost, neschopnost a socdemácké žití na dluh.

 

Výsledek jsem znovu v pátek sledoval při X. zastavení na naší křížové cestě. Pro všechny, kteří přišli k našemu blogu později, zopakuji děj předchozích částí:

 

I. zastavení — Pán Ježíš je vydán na smrt (letní příprava není dostatečná)

II. zastavení — Pán Ježíš na sebe bere kříž (nemastná remíza v prvním kole s Bohemkou je neblahou předzvěstí)

III. zastavení — Pán Ježíš padá poprvé pod křížem (domácí porážka 1:3 s Libercem)

IV. zastavení — Pán Ježíš potkává svou Matku (z rozkazu tajemné manažerky začíná trenér Jarolím nelogicky točit sestavou)

V. zastavení — Šimon pomáhá Pánu Ježíši nést kříž (trenér Jarolím se začne spoléhat na hráče Horu. Bezvýsledně.)

VI. zastavení — Veronika podává Pánu Ježíši roušku (rozhodčí Damková je u pomíjivého vzepětí v zápase s Budějovicemi 4:0)

VII. zastavení — Pán Ježíš padá podruhé (vychází najevo, že klub je na pokraji bankrotu)

VIII. zastavení — Pán Ježíš napomíná plačící ženy (poprvé přijde na domácí zápas méně než tři tisíce lidí)

IX. zastavení — Pán Ježíš padá potřetí (spekuluje se o tom, že Slavia neplatí nájem v Edenu a vrátí se zase na Strahov)

X. zastavení Pána Ježíše zbavili roucha. (Slavia–Jablonec 0:3. V plné nahotě se ukazuje, že už nejde o neschopnost našich hráčů, ale o to, že soupeř má mužstvo složené z lepších fotbalistů. Jak jen umí být bible přesná …)

 

Kdo zná Knihu knih, ví, že teď má následovat XI. zastavení — Pána Ježíše přibíjejí na kříž. Dojde k němu v pátek doma s Ostravou? Upřímně, být ukřižován doma, to by bylo velice nechutné.

Trnu, Luďku, co náš ještě čeká.

Milda

 

 

Malej a velkej

 

Ahoj, Mildo,

víš, co je na Anglii nejlepší? Že každý nebo víceméně každý fandí nějakému fotbalovému klubu. Může být druholigový, třetiligový, může být malý nebo velký, ale každý má nějaký. O většině svých oblíbených britských umělců vím, komu fandí. Pokud se s kýmkoli v Anglii nebo z Anglie seznámím, do pěti minut vím, jaký klub mu každý víkend dává radost nebo ničí srdce. V Severním Irsku se dokonce otázkou „Celnic or Rangers“ zjišťuje nejen náklonnost ke klubu, ale i náboženské a velmi často i politické přesvědčení. Dokonce vím, i komu fandí britská královna, byť to nikdy neřekla přímo. Ale mezi britskými novináři panuje shoda v tom, že fandí Arsenalu.

 

Tím nechci říct, že Arsenal je nejpopulárnější klub v Anglii, to rozhodně ne. Ale chci tím říct, že když je fotbalem prostoupená celá společnost, má to jisté výhody. Tak například odpadají ty nablblé intelektuální kecy typu: „Vždyť jen kopou do balónu“, „co na tom fotbale pořád máte?“, případně „já bych se na fotbal nikdy nekoukal, mám důležitější věci na práci“. (Na tu poslední větu jsem jejímu autorovi naposledy v ne právě ideální náladě odpověděl: „Co, třeba prdět večer při koupání do vody, ty kreténe?“, protože pokud něco nemůžu vystát, pak to, když si na mně někdo skrze fotbal léčí své intelektuální komplexy.)

 

Není to samozřejmě tak, že každý v Anglii by každý víkend seděl někde na tribuně nebo přisátý k televizi. Stejně jako ne každý, kdo se narodil jako katolík, chodí každou neděli do kostela. Ale prostě o sobě ví, že je katolík, stejně jako například v Praze usazený DJ Tuco, původně z Anglie, prostě ví, že fandí Readingu a hotovo, byť z jeho častého vytí na Facebooku usuzuji, že to bere spíše jako prokletí.

 

 

Zkrátika a dobře je sympatické, když je fotbal zažraný hluboko do společnosti, protože pak se každé takové vítězství, jaké proti nám předvedl Newcastle, dá brát z mnoha úhlů pohledu. Klub, který je ze severu Anglie a má nesmírně loajální fanoušky a jednoho nepříliš příčetného majitele, prošel očistnou lázní druhé ligy a tažen mimo jiné středopolařem Joeym Bartonem (takový pohodář, jehož nevlastní bratr sedí za vraždu, jenž odešel z Evertonu poté, co zmlátil spoluhráče, při mejdanu reagoval na fakt, že mu ožralý spoluhráč chce zapálit košili, tím, že mu strčil doutník do oka, a který si odseděl půl roku za napadení), teď hraje jako vzteklý. Tabulka PL je sice letos neuvěřitelně vyrovnaná, ale stejně – po zápasu s Arsenalem jsou pátí. Dosáhli toho mimo jiné tak, že bránili v devíti, rozbili náš střed pole vedený Cesiem –jsem-totálně-z-formy-Fabregasem – a ostřelovali bránu tak dlouho, až Fabianski udělal chybu, byť gól mu nelze zřejmě vyčítat. Vlastně jsme asi nikdy za poslední dva roky nehráli tak strašně jako teď proti Newcastlu. Fakt, že Chelsea ve stejném kole také ztratila, dělá tu prohru ještě bolestivější.

Milan Tesař, Luděk Staněk


Diskuse ke článku

 

reklama
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře
reklama