Zdají se sny i nevidomým lidem? | Reflex.cz
nahoru

Zdají se sny i nevidomým lidem?

Cyril Höschl30. července 2016 • 08:00
Zdají se sny i nevidomým lidem?
Černobílé sny
• foto: 
Marek Douša

Vidící lidé mají jen malou představu o světě nevidoucích.

Vážený pane profesore,

v povídce Varlama Šalamova se ptá syn svého slepého (po zeleném zákalu) otce: „Otče, proč pořád spíš, i ve dne?“ „Ty hloupý, ve snu přece vidím,“ odpoví otec. Dlouho a ještě stále o tom přemýšlím. Ale pak mě napadlo, jak je to se sny člověka slepého od narození?

Pavel Žemlička, 70, Sázava

Na to by asi bylo nejlépe zeptat se přímo nevidomých. To udělala před dvěma lety skupina dánských výzkumníků, která do své studie zařadila 11 od narození nevidomých dospělých osob, 14 osob, jež přišly o zrak později, a 25 zdravých kontrol.

Zkoumané osoby po dobu čtyř týdnů vyplňovaly každý den ihned po probuzení počítačový dotazník, jehož pomocí se zjišťovaly různé aspekty jejich snů, včetně senzoriality (tj., zda sen byl zrakový, sluchový, hmatový, nebo čichový), obsahu, barevnosti, emocí („Byl jste naštvaný? Smutný? Obával jste se něčeho?“), témat („Komunikoval jste s někým? Selhal jste v něčem? Bylo to realistické, či bizarní?“), včetně dotazů na noční děsy. Nevidomí vyplňovali dotazník pomocí převaděče z textu na hlas a zpět.

Výsledky studie do značné míry odpovídají na váš dotaz. Všem vidomým se zdál nejméně jednou „obrazový“, tedy vizuální sen. Naproti tomu těm, kteří byli úplně nevidomí od narození, se nezdál nikdy. Jakési nedokonalé zrakové představy měli ti nevidomí, kteří měli určitou světločivost zachovanou.

Osoby, jež přišly o zrak později, se mezi sebou lišily v tom smyslu, že čím déle byly nevidomé, tím menší byla v jejich snech proporce zrakových vjemů. Tam, kde chyběly „zrakové sny“, hlásili dotyční sny sluchové (zvukové), taktilní (dotyky), chuťové a čichové. Ty se sice u vidoucích vyskytovaly rovněž, ale v mnohem menší proporci. U osob od narození zcela slepých se alespoň jednou vyskytly v jejich snech:

– chutě v 26 %,

– vůně a zápachy ve 40 %,

– dotyky v 67 %,

– zvuky v 93 %.

Zdá se, že k rozvoji zrakového snu je třeba mít ve zrakové paměti uložen nějaký obsah, což bez předchozí percepční zkušenosti (vnímání) není asi dost dobře možné. David Hume a empiristé by měli radost, že alespoň v tomto případě nihil est in intellectu quod non erat in sensu – není v mysli, co neprošlo smysly. A je-li nakrásně taková paměťová stopa přítomna, pak její kvalita a využitelnost – byť třeba k proměně do bizarní podoby – klesají s jejím stářím.

Emoční a tematický obsah snů se však kupodivu u vidomých a nevidomých osob v podstatě nelišil. Obě skupiny také ve svých snech vykazovaly prakticky stejnou proporci sociálních interakcí, případně úspěchů a selhání. Nicméně nevidomí měli významně vyšší výskyt „nočních můr“ (25 procent) než kontrolní osoby (sedm procent).

Jsou-li noční děsy jakýmsi „tréninkem nanečisto“ na nebezpečné a hrozivé situace, pak je i jejich obsah u nevidomých pochopitelný: často se jim v děsivých snech totiž zdálo, že se ztratili, že je nabralo auto, že spadli někam do díry či že přišli o svého asistenčního psa.



Klíčová slova: vědasnynevidomíslepota



Diskuse ke článku

 

reklama
Komentáře
E15
Nejčtenější