Dnešní Evropané mají mnohem světlejší pleť, vlasy i oči, než jejich dávní předkové. Světlejší typy se totiž dokázaly nejen lépe přizpůsobit prostředí, ve kterém žily, ale zřejmě byly také mnohem přitažlivější pro své sexuální partnery.
Studii na toto téma provedli vědci z německé Mohuče, kteří analyzovali DNA získané z kostí pravěkých obyvatel východní Evropy. Potvrdili přitom dřívější domněnky o výraznější pigmentaci pravěkých Evropanů.
„Všichni naši dávní předci byli tmaví,“ uvedla antropoložka Sandra Wildeová, která se na výzkumu podílela. Když však, zhruba před 60 tisíci lety opustili Afriku, pro ty, kteří se vydali na sever, přestala být tmavá pleť výhodou. Pigment sice chrání před sluncem, ale tím jak propouští méně ultrafialového záření, omezuje i syntézu vitamínu D v lidském těle. V severních zeměpisných šířkách je tak z tohoto důvodu výhodnější mít světlejší kůži. Lidé se tomu museli přizpůsobit.
Zdá se být skoro jisté, že k zesvětlení pleti Evropanů, přispěly i neandertálské geny, které příchozí z Afriky získali křížením s původními obyvateli našeho kontinentu. Představa, že bílá rasa vznikla křížením tmavých příchozích z Afriky a ryšavých neandertálců, může někomu připadat zvláštní (dnes už se s tím vyrovnáme asi snadněji, než před nějakými 70 lety), ale zdá se, že je poměrně realistická. Na zbarvení pleti však měla vliv i móda (respektive sexuální preference). Zkoumáním DNA se totiž podařilo zjistit, že se blednutí pokožky Evropanů výrazně zrychlilo v posledních pěti tisících letech. Důvodem prý mohlo být to, že světlejší kůže byla znakem příslušnosti k určité skupině, a měla tak vliv na výběr partnera. Světlejší typ mohl působit přitažlivěji, mít více příležitostí k sexuálnímu styku a tedy také k přenosu své genetické informace na potomky.
DNA pro své analýzy získali vědci z koster lidí takzvané jámové kultury. Ti žili zhruba před čtyřmi až pěti tisíci let ve stepních oblastech na území dnešní Ukrajiny a jihozápadního Ruska. Příslušníci této kultury byli pohřbíváni pod mohyly do jam posypaných okrovou barvou.
Mimochodem ani naši přímí předkové – Slované – nebyli zřejmě tak blonďatí, jak je kreslili staří obrozenci. Podle nejstaršího svědectví o jejich vzhledu, které nám zanechal ze 6. století byzantský učenec Prokopios z Kaisareie, měli pleť nepříliš bílou a hnědé vlasy.
