Taky vás oslovily zajímavé akce prodejců spotřební elektroniky, televizorů především? Dejte si pozor. Ceny před vánocemi tradičně klesají, do pěti let byste ale na své nové televizi nemuseli naladit víc než zrnění. Tedy pokud si k ní nepřikoupíte digitální set-top-box, převaděč signálu. O téhle investici navíc se ale od výrobců televizorů ani v prodejních sítích nedozvíte. Proč?
O nebezpečí spočívajícím v nákupu levného, na první pohled kvalitního televizoru jsem se rozepsal už loni (RX 48/2004). Od té doby se prakticky nic nezměnilo, výrobci televizí stlačují ceny přijímačů na minimum. Přesto se cosi děje. Česká republika podobně jako všechny ostatní evropské země postupně přejde ze současného, analogového pozemního televizního vysílání na digitální šíření signálu. Velmi jednoduše řečeno, dnešní televizní vysílače se vypnou a na stejných frekvencích, na jakých dnes vysílají programy České televize, Novy a Primy, začnou vysílat nové digitální sítě. Do jedné frekvence, na které dnes může vysílat jen jeden televizní program, se v digitální éře vejde celý balík služeb: čtyři až pět televizních programů, několik rozhlasových stanic a doplňkové služby, jako elektronický programový průvodce či sázení on-line.
Aby divák mohl toto digitální vysílání přijímat, musí si buď pořídit úplně nový integrovaný televizor, který umožňuje příjem jak analogového, tak digitálního vysílání, nebo si přikoupit k současnému, analogovému televizoru set-top-box, jenž převede digitální signál do analogové podoby. Sama analogová televize digitální signál „nepřečte“, a tudíž by byla zralá na vyhození. Proto se dnes nevyplatí nakupovat nové analogové televize, byť za velmi výhodné ceny, ale spíš
Vtip je v tom, že většina diváků o nějakém vypínání analogového vysílání a digitalizaci nic neví. Přitom jde o jev, který se dotkne úplně všech. V určitou dobu se analogové vysílání vypne a bez digitálního televizoru nebo set-top-boxu se neobejde žádná domácnost. Česká republika se téhle novince nevyhne, váží ji k ní mezinárodní dohody, jež počítají s přechodem na digitální vysílání v celé Evropě. Vypínání analogových frekvencí a spouštění digitálních vysílačů musí být koordinováno, aby se jednotlivé země v příhraničí nerušily. Evropská komise už dokonce stanovila nejpozdější datum, ke kterému by všechny členské země EU měly ukončit analogové vysílání. Je jím rok 2012. Mezi odborníky se ale hovoří o mnohem bližších termínech, konkrétně o letech 2009 nebo 2010.
SPOTŘEBITELI, BRAŇ SE
Za čtyři nebo pět let by tedy člověk, který dnes „velmi výhodně“ koupí kvalitní analogový televizor, musel tak jako tak investovat další peníze do set-top-boxu. Nebylo by výhodnější přežít tu dobu se starou televizí a set-top-boxem? Jistěže ano. Jenže výrobci televizorů potřebují vyprodat zásoby. Bylo by jednoduché vinit je z podvodu na zákaznících, jenže prodej analogových přijímačů jim nikdo nezakazuje, a dokonce je ani nenutí k tomu, aby spotřebitele upozornili na blížící se digitalizaci. Prostě udržují diváky v bláhové nevědomosti a radosti z výhodného nákupu.
Také jsem si nejprve myslel, že příčinou jsou především výrobci elektrotechniky a prodejní sítě. Chyba lávky. Od mluvčí České obchodní inspekce (ČOI) Miloslavy Fléglové jsem se dozvěděl, že máslo na hlavě mají poslanci. „V současné době neexistuje žádná informační povinnost pro distributory, prodejce ani výrobce televizorů, takže ji nemůžeme ani nařídit. Bylo by dobré ji zakotvit v zákoně. Ve chvíli, kdy tam taková povinnost bude, můžeme kontrolovat její dodržování,“ řekla mi paní Fléglová. Jediné, co prý může ČOI dělat, je varovat lidi v médiích: „Při různých příležitostech by bylo dobré říkat spotřebitelům, aby nákupy činili s rozmyslem. Na to určité přechodné období se jim vyplatí koupit levnější přístroj takzvaně na dožití. Pak by si už mohli pořídit televizor, jenž umožní obojí příjem.“
Na zákoně, který by výrobcům a prodejcům televizorů přikázal informovat zákazníky o blížící se digitalizaci, se podle Fléglové už pracuje: „Pokud vím, tuto změnu prosazoval pan poslanec Talíř, ale zatím se ji nepodařilo do zákona dostat.“ Lidovec Jaromír Talíř je zároveň předsedou sněmovní komise pro sdělovací prostředky, která se digitalizací zabývá velmi podrobně. Řekl mi: „Podle mě by se ta povinnost dala vyvodit už ze současného zákona o ochraně spotřebitelů, ale podrobněji jsem se na to nedíval. Největší problém vidím v malé informovanosti veřejnosti, že vůbec k nějaké digitalizaci dojde. Měla by proběhnout nějaká informační kampaň, jež by to lidem vysvětlila.“ Kdo by měl takovou kampaň rozjet? Podle Talíře vláda.
Jenže vláda čeká na schválení nového mediálního zákona a na koncepci digitalizace od ministerstva informatiky. A to zase na harmonogram vypínání analogových vysílačů, který má zpracovat Český telekomunikační úřad. A ten čeká na mezinárodní telekomunikační konferenci, kde si příští rok evropské země definitivně rozdělí digitální kmitočty... Co když kampaň nepřijde včas? Miloslava Fléglová ujišťuje, že ČOI by nenechala spotřebitele na holičkách: „Pokud by se tak nestalo v nějakou rozumnou dobu, bylo by na nás, abychom jako správní úřad vydali upozornění zákazníkům.“ Jenže kdo by takové upozornění odvysílal? Televizní stanice, jež digitalizací přijdou o výsadní postavení na trhu a přibude jim další konkurence?
„Největší riziko vidíme v nedostatečné informovanosti spotřebitelů o harmonogramu zavádění digitální televize v České republice a dopadech, jaké to na ně bude mít,“ řekl mi Karel Pavlík ze Sdružení obrany spotřebitelů ČR (SOS). Ano, každá země by měla mít harmonogram vypínání analogových vysílačů a zavádění digitálního vysílání. Česká republika ho zatím nemá. Harmonogram bude součástí vládní koncepce přechodu na pozemní digitální vysílání od ministerstva informatiky. Koncepce měla být hotova koncem letošního března, pak se ale odsunula kvůli průtahům s novelou zákona o rozhlasovém a televizním vysílání, která také řeší digitalizaci. Termín se posunul na konec září, ale novelu se opět nepodařilo schválit, takže před měsícem se už mluvilo o 30. listopadu. Jenže průtahy s digitální novelou pokračují a v kuloárech už celkem otevřeně koluje další „zaručený“ termín: leden nebo únor příštího roku...
ZÁLEŽÍ NA POSLANCÍCH
Co z toho vyplývá? Dokud nebude koncepce, respektive závazný harmonogram vypínání analogových vysílačů, nebudou muset dodavatelé elektroniky přiznat barvu a upozorňovat zákazníky na negativnější stránku „výhodných“ nákupů analogových televizorů. „Na nabídce výrobců, respektive prodejců televizorů nevidíme protiprávní jednání. Věříme, že alespoň někteří se i prostřednictvím svých letáků zapojí do informování spotřebitelů o změnách, jež nás všechny čekají,“ říká pan Pavlík ze SOS.
Ve Spojených státech, kde se s vypnutím analogového vysílání počítalo na prosinec příštího roku, už dva roky nemohou výrobci dodávat na trh přístroje, které by neumožňovaly příjem digitálního vysílání. I přesto, že vybavenost amerických domácností digitálními přijímači za tu dobu nijak výrazně nevzrostla a Senát nedávno odhlasoval, že se kvůli tomu termín definitivního vypnutí analogu posune na rok 2009. To si ale země jako Česká republika, již obklopují státy s jasnější koncepcí přechodu na digitální vysílání, nemůže dovolit.
I kdybychom totiž nakrásně posunuli termín vypnutí analogového vysílání na rok 2015, začnou naše analogové vysílání rušit digitální televize a rádia z Německa, Polska nebo Rakouska. Analog se s digitálem prostě nedohodne. Kéž by se tedy dohodli poslanci.
Oslovila vás předvánoční nabídka levných televizorů?
