Patnáct let po pádu komunismu, patnáct let od doby bratření se s „velkým sovětským bratrem“ zařadila Česká televize do sobotního ranního vysílání jazykových kurzů také výuku ruštiny…
Patnáct let se bývalí ruštináři přeškolovali na angličtinu, dohánějíce vlastní znalosti jednu dvě lekce před studenty. Patnáct let už není ruština ve školách povinná. Počítáme-li, že se rusky začínaly děti učit ve třetí třídě, přibližně v deseti letech, pak desetiletí v roce 1989, dnešní pětadvacetiletí a mladší, už ruštinu ve škole nepotkali. Nerozluští azbuku a spojení písmen „cccp“ budou vždy číst jako„cccp“. Jsou prosti emocí k ruskému jazyku i k národu, který touto řečí mluví. Dnešní pětadvacetiletí a mladší se učí anglicky a německy. Oproti nim starší pětadvaceti let, ale především dnešní generace třicetiletých a starších, rusky rozumí alespoň pasivně, azbuku při větším či menším soustředění identifikuje a dokonce i přečte. Zůstává v nich ale osten nenávisti k nucené výuce, historická paměť na nezvané hosty své země. Dvě od sebe oddělené generace. Jedna nepochopí druhou. Starší nikdy nepochopí mladší, od nichž je jako součást základního vzdělání vyžadována angličtina, s možností zvolit si výuku a znalost dalších jazyků, mezi nimiž se bez jakékoliv výlučnosti znovu ocitla i ruštinu. Ruština je dnes, po patnácti letech, v pozici za angličtinou a němčinou mezi dalšími cizími jazyky spolu se španělštinou, italštinou či francouzštinou. Česká televize proto do programu sobotního dopoledne zařadila od půl desáté, po desetiminutovce němčiny a čtvrthodině španělštiny, také kurzy ruštiny. Ruština má vyhrazenou půl hodinu a název Kapusta. Ruština se vrátila. Vítej zpátky! Zdravstvuj! Jednu výhodu tímto časovým posunem starší generace získala: pokud odhlédne od dávného traumatu „nuceného“ jazyka, může svůj dosavadní hendikep povznést na dnešní výhodu – znalost plnohodnotného cizího jazyka.
