Vizualizace a fotomontáže slibovaly romantické bydlení na břehu fiktivního přístavu. S jachtami, korzem, plážemi. Ukazovaly místo s atributy takřka mořskými. Nějak se to však nepovedlo...
Vizualizace a fotomontáže slibovaly romantické bydlení na břehu fiktivního přístavu. S jachtami, korzem, plážemi. Ukazovaly místo s atributy takřka mořskými.
Nějak se to však nepovedlo – domy jsou příliš vysoké, bývalý přístavní kanál moc úzký, lodě v nedohlednu, místo korza se na břehu roztahují autobazary, hned vedle je složený písek a nějaké kontejnery. Přímořská romantika se jaksi neobjevuje...
Noví obyvatelé drahých bytů na okraji bývalého holešovické přístavu se teď cítí developery podvedeni.
Marina, jak se v posledních letech takovým místům říká, tu prostě není. Ani architektonické řešení – až fádně opakující chyby z dávných panelových sídlišť – příliš o nápadech, lásce k místu, kvalitních materiálech či úctě k budoucím obyvatelům nevypovídají.
Vlastně poctivější byli budovatelé kancelářských a teď už i obytných domů v místech bývalého přístavu v Karlíně. Ti nic podobného jako „holešovičtí“ neslibovali, výsledek jejich snažení je však podobně tristní.
Možnost vybudovat pohodlný a pohodový bulvár zcela ignorovali a vytvořili podivné ostrovy jakoby z jiné planety, nepropojené s městem na straně jedné (od Karlína jsou odříznuty širokou rušnou komunikací dálničního typu) a na straně druhé nedokonale akcentující okolní krajinu na břehu Vltavy. Možné přírodní a romantické procházkové korzo prostě nevzniklo a asi už nevznikne. O parteru budov je v tomto případě nesnadné mluvit, autoři a developeři snad nikdy nebyli ve městě a nevšimli si, co tvoří přijatelnou a přitom výhodnou podnož každé městské budovy. Domy se tu tváří jako pohraniční bunkry a prostě a sprostě vyplazují na obyvatele i kolemjdoucí jazyk. Zabitá možnost, neláska k lidem, prostoru, neumětelství, vlastně trestný čin ničení města…
A přitom to jde. Na severozápad od nás, v Brémách, na místě podobně již nefunkčních přístavních ploch na řece Weseře vzniká vtipné, pohodlné a živé místo, Übersseestadt, s krásnými kancelářemi, byty, obchody, moly, až teatrálně dobře pohledově i funkčně vybavenými plochami, které lákají a zvou k procházce, k posezení v nádherných obrovských kavárnách a restauracích, galeriích, prostě na břehu příjemných přístavních kanálů…
A naprostou developersko-architektonickou bombu přichystalo nejbohatší německé město, nedaleký Hamburk. Postupně přebudovává svůj – v některých částech již nefunkční – přístav (cca 3000 km2!) na neuvěřitelně pohádkové a romantické místo k bydlení, relaxaci a práci. Živé město, budované nejlepšími německými a světovými architekty, naplněné magnety tak kvalitními, že vedle nich pražské Václavské náměstí vypadá jako chátrající stoka… Velké byty zde sice stojí až sedmnáct miliónů korun, ale poskytovaný servis podle mne stojí za víc.
Za těmito chválenými projekty jsou sice výrazně větší peníze, ale je z nich cítit zájem, láska, dovednost, vtip, radost… Hamburský HafenCity představuje ideál, již dnes obdivovaný milióny návštěvníků z celého světa.
Zajeďte se tam podívat! A hlavně by tam měli vyrazit ti, kdo mají prsty v onom nezvratitelném ničení pražských pobřeží. Už se nemusejí vracet.
Další články z rubriky JINÉ MĚSTO naleznete ZDE
