Naší volbou je EU nebo Putin, říká přední historik Igor Lukeš | Reflex.cz
reklama
nahoru

Naší volbou je EU nebo Putin, říká přední historik Igor Lukeš

Tomáš Klvaňa6. dubna 2016 • 14:17
Naší volbou je EU nebo Putin, říká přední historik Igor Lukeš
foto: Radek Kalhous / Mafra / Profimedia

Zdá se mu, že prozápadní demokraté v Česku už zase bojují s jednou rukou za zády, Západ je vlažný a Rusko se na své oběti široce usmívá. Připomíná vám to něco z naší historie? Igor Lukeš, profesor dějin a mezinárodních vztahů z Bostonské univerzity v USA, odmítá snadné analogie s únorem 1948, ale o budoucnost České republiky se bojí.

reklama

Miloš Zeman prohlásil v rozhovoru pro čínskou státní televizi, že jsme konečně suverénní zemí, protože tato vláda na rozdíl od vlád minulých není pod tlakem EU a USA. Co si o tom myslet? Kam jako Česko směřujeme?

Čím to je, že vychloubání údajnou nezávislostí může znít tak… lokajsky? A kam Česká republika směřuje? Do magnetického pole Kremlu. Vím, že předepisovat povinnou četbu může mít přesně opačný dopad. Přesto bych si moc přál, aby si všichni politici přečetli dopis Františka Palackého do Frankfurtu z roku 1848. Z českého pohledu může být Evropská unie — jako všechny instituce — nedokonalá, tak jako bylo nedokonalé habsburské císařství. Ale kdo by popřel, že bylo lepší než protektorát a poválečné Československo v rukách stalinistů? Pro Českou republiku platí: buď Evropská unie, anebo Putin.

Proč došlo k posunu České republiky do magnetického pole Ruska? A co s tím jde dělat?

Je to důsledek nejasného konce studené války. Skončila tak divně, že poražení sovětčíci se mohli úspěšně vpasovat do role ochránců demokracie, zatímco vítězný Západ odmítl své vítězství jako vítězství pojmenovat, natož slavit. Padly tak sice brežněvovsko-husákovské režimy, ale hodnotový systém komunismu nikdo celosvětově neodsoudil. Západ v tomhle ohledu neudělal nic pozitivního, spíš jen napadal pokusy demokracii lustračním zákonem chránit. (Vzpomínám si na článek Hon na čarodějnice v Praze, který vyšel v New York Review of Books v roce 1992.) Zmizela sice „vedoucí úloha strany“, plánované hospodářství a zatýkání za hraní Karla Kryla, ale tu vražednou škálu hodnot, na níž režim stál, nikdo nepostavil na pranýř. Díky svobodě se začalo jezdit do Chorvatska, Egypta a na Kanárské ostrovy, ale svoboda a demokracie nejsou totéž. Výsledkem je, že v roce 2016, nějakých 27 let po pádu Husáka, mohli v pražském Parlamentu zorganizovat „seminář“, na němž vedle sebe seděli zástupci KSČM a profesor komunismu z Číny! Je to, jako by v Německu začátkem 70. let politici nostalgicky vzpomínali, jak Hitler odstranil nezaměstnanost, zatočil s kapsáři, stavěl Autobahn a vlaky jezdily podle jízdního řádu.

Vedlejším produktem svobody v České republice není fungující demokracie, ale to, že každý může říct naprosto cokoli, protože pravda je konstrukt osobnosti s megafonem.

Můžete být konkrétnější?

Jako příklad uveďme Václava Klause. Nejprve se excentricky vyjadřoval k tématům, která si běžný člověk nemohl empiricky ověřit — viz jeho boj proti tzv. zelené ideologii. Zpočátku to vypadalo jako forma intelektuálního exhibicionismu a nikdo tomu nevěnoval přílišnou pozornost. Když ale Klaus zrelativizoval rozdíl mezi vědecky ověřitelnou pravdou a lží, zaměřil svou pozornost na Evropskou unii — je to prý substituce za kremelské diktátory. Po anšlusu Krymu už Klaus v absolutním rozporu se svými předchozími názory začal papouškovat témata ruské propagandy. A dnešní Klaus je hrdým přítelem francouzských a německých neofašistů z Front national a AfD, což je v souladu s názory Putinova Kremlu, jenž obě strany pomáhá financovat.

Zásadní otázka je, zda pražská politická elita dělá, co dělá, protože ji k tomu kdosi ze zákulisí nutí (například vydíráním a pomocí kompromatu, jak se říká na Rusi), nebo proto, že na tom pro sebe velkoryse, ale dosud skrytě vydělává. Occamova břitva nás vede k třetí možnosti, totiž, že lidé jako Klaus ztratili rozum. To jistě nelze vyloučit už jen proto, že v jeho prezidentské kanceláři dlouhodobě působily „osobnosti“ jako faktotum Ladislav Jakl a hradní komik Petr Hájek. Pro oba je lhaní zcela běžnou formou komunikace.

Zeptám se ještě jednou – jaká je obrana proti přílišnému vlivu Putinova Ruska?

Jedinou obranou vůči cestě do ruského područí je drobná politická práce na místní úrovni. Naději vkládám do nezkorumpovatelných policistů, žalobců a soudců, jimž nic není jedno. Věřím v politiky na malých městech, kterým jde o mravní čistotu. Není na škodu si v tomhle kontextu uvědomit, že zatímco Praha je beznadějně vybydlené město, kde se vítají diktátoři a korupční gangy se tam perou o špinavé peníze, jiná česká města — alespoň z pohledu návštěvníka — vzkvétají.

OBAMOVA DOKTRÍNA

Sledujete politickou situaci v Evropě, a zejména ve střední Evropě? Kam se podle vás Evropská unie ubírá a jaká je budoucnost Visegrádu?

Evropská unie na sebe vzala přetěžkou politickou, ekonomickou a civilizační úlohu a prochází teď vážnou zkouškou. Velice si vážím těch, kdo v téhle nelehké době jsou za její další vývoj odpovědni. Co se Visegrádu týče, to je důvod doslova k zoufalství. Británie může žít s Evropskou unií nebo bez ní. Takovou jistotu ale visegrádské země v silovém poli Ruska nemají. Už jen proto je smutné, jak málo si členství v EU váží: milióny z Bruselu braly a berou dál s arogantní samozřejmostí. V okamžiku, kdy nastala migrační krize, ale najednou objevily koncept suverenity! Když se z německých daní budují dálnice v Polsku nebo železniční koridory v České republice, to je normální. Vždyť jsme členy jednoho klubu. Že by však měla Česká republika nést svůj — jakkoli nepatrný — díl společného břemene s jinými členy téhož klubu? Ani nápad! Česká republika patří Čechům a nikomu jinému. Z té malosti a nedostatku odvahy jde smutek.

Jaké je podle vás nebezpečí rozpadu EU a následné proměny ČR v nesvobodný stát? Je něco takového opravdu reálné?

Před deseti lety bych takovou představu odmítl jako absurdní a vysmál bych se jí. Teď se vůbec nesměji. Cílem Putina na Krymu nebo na východě Ukrajiny není kontrola území. Snaží se především rozbít jednotu EU a NATO. To se mu daří, částečně i proto, že řada českých politiků viní falešně za krizi na Ukrajině Západ a odmítá sankce. Reakce důležitých českých politiků na sestřelený let MH17 byla od počátku v plném souladu se směrnicemi Kremlu. Prokázalo se, že letoun sestřelila ruská střela Buk-M1 z 53. protiletadlové raketové brigády (vojenský útvar 32406, velitel Sergej B. Mučkajev). Politici v Praze – a pod jejich vlivem i část veřejnosti – nevěnovali pozornost důkazům a převzali výmysly, jež do internetu systematicky ládovala ruská dezinformační služba. Z toho pohledu jsou politici v Praze už teď mimo rámec Západu. Bude-li pokračovat migrační krize, dojde k dalšímu oslabení EU, a vstoupí-li do Bílého domu někdo tak nepředvídatelný jako Trump nebo Cruz, změny v NATO nebude možné vyloučit. Pak by se skutečně mohli putinovci dostat znovu v Praze k moci.

Jak hodnotíte prezidentství Baracka Obamy, které se pomalu chýlí ke konci? Jakým byl prezidentem? Jeffrey Goldberg nedávno zaujal prezidentovým portrétem pro časopis Atlantic s názvem Obamova doktrína. Existuje doktrína s jeho jménem?

Obamova doktrína de facto existuje: je jí křesťanský skepticismus. Jeho základem je vědomí vlastní nedokonalosti a opatrnost při použití síly. Obamovi kritici mají pravdu, že v Sýrii se prezident zavázal intervenovat, pokud Asad použije chemické zbraně, a pak to neudělal. Zároveň ale mlčí, že v roce 1956 prezident Eisenhower nehnul prstem pro maďarské vlastence, prezident Kennedy v roce 1961 zradil kubánské dobrovolníky, když jim na poslední chvíli odmítl slíbenou leteckou podporu, prezident Johnson zíval, když mu velvyslanec Dobrynin v srpnu 1968 četl zprávu o okupaci Československa, a prezident Ford v roce 1975 pasívně přihlížel, jak Saigon padl do rukou komunistů. Obamovou doktrínou by mohlo být jeho oblíbené rčení: To, že máme nejlepší kladivo na světě, neznamená, že každý problém je hřebík.

INTERNET: ASSANGE MÁ NA SVŮJ AKTIVISMUS PRÁVO, SNOWDEN JE ZRÁDCE

Žijeme v éře instantní elektronické komunikace, jsme zaplavováni informacemi různé kvality, což spoluutváří naši sociální a občanskou psychiku. Jaký vliv to má na politiku, a především na kvalitu správy věcí veřejných? Vede víc informací ke kvalitnější vládě?

Ve světě neexistuje lineární pokrok. Každý pozitivní vynález má své negativum: lidé vynalezli kolo, pak kočár, nakonec auto – a začali mít víc infarktů. Totéž platí v oblasti elektronické komunikace. E-mail je rychlý a levný, ale jsme méně gramotní, protože nepíšeme normální dopisy. Navíc komunikační instantnost není jen pozitivní. Ztratili jsme trpělivost: jen málokdo by byl dnes schopen přečíst Vojnu a mír. A co je nejhorší – nové komunikační kanály umožňují profesionálním lhářům manipulovat názory stále méně zakotvené veřejnosti. Výsledkem je, že i inteligentní lidé reagují na vlny protikladných dezinformačních útoků tím, že na věc přestanou myslet. Dobrou ukázkou je sestřelení letu MH17. Přestože ruská vina byla od počátku evidentní a brzo byla vědecky prokázána, svět na vraždu 298 obětí Putinova Ruska už přestal myslet jako na cosi příliš komplikovaného. Ti, kdo o Putinovi údajně nevinně lhali, už dávno lžou na jiné téma.

Elektronická komunikace může v dobrých rukách občanskou společnost posílit. Problém je v tom, že její nepřátele k ní mají stejný přístup a používají ho k jejímu rozvracení.

Jak se v této souvislosti díváte na aktivisty typu Edwarda Snowdena a Juliana Assange? Jedni je považují za hrdiny, jiní za zrádce, či dokonce protiamerické agenty.

Ti dva jsou nesrovnatelní. Assange dělá to, co dělá, protože v to věří, a má k tomu právo. Snowden je něco jiného. Ať ho motivovalo cokoli, je to zrádce. Písemně a při vědomí sankcí se zavázal udržovat jistá tajemství. V okamžiku, kdy ten závazek porušil, ztratil své právní a morální postavení. Dnes mluví o ohrožené svobodě z Putinova Ruska. K tomu není co dodat.

Snowden ale argumentuje – pro mnohé přesvědčivě –, že kontrolní mechanismy nad NSA selhaly. Řada politiků se vyjádřila v tom smyslu, že učinil USA dobrou službu odhalením rozsahu špatně kontrolovaného elektronického sledování tzv. metadat a dalších programů. Prezident Obama a Kongres následně legislativně kontrolu zpřísnili a zpřesnili. Nezaslouží si tedy Snowden spíš pardon?

Je snad i pravda, jak říkáte, že selhaly kontrolní mechanismy nad NSA. Ale ještě předtím technologie předběhla zákony a dostala NSA mimo její právní rámec. Podle amerických zákonů má NSA právo (ne-li povinnost) sbírat informace v zahraničí. Může k tomu patřit například telefonát z Bruselu do Hamburku. Nikdo ale netušil, že jednou bude takový hovor veden z Bruselu do Hamburku například přes Boston – podle toho, který kanál je v danou chvíli k dispozici a nejrychlejší. Když teď NSA takový hovor sleduje, dostane se do rozporu s právním zadáním v okamžiku, kdy signál dorazí, třeba jen na okamžik, na americké území. Bude třeba nejen legislativu zpřísnit, ale hlavně ji přivést do 21. století.

Pokud jde o metadata, s tím nemám osobně problém. Nikdo nikoho neposlouchá, jen počítačový program hledá nečekaný nárůst hovorů na nějaké číslo nebo z něj. To by mohlo být znamením, že se něco chystá. Terorismus neporazíme bombardováním nebo tankovými divizemi. Porazíme ho, když prostřednictvím agentů pronikneme k jeho velitelům, a pak též tím, že se dostaneme do jejich komunikačních struktur. V tom je právě NSA nezastupitelná.

Jinou, rozšířenou verzi rozhovoru Tomáše Klvani s Igorem Lukešem čtěte v tištěném Reflexu, který vychází ve čtvrtek.


Tomáš Klvaňa




Diskuse ke článku

 

reklama
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře
reklama