Na Liberlandu můžeme všichni jen získat, říká profesor ekonomie Josef Šíma | Reflex.cz
reklama
nahoru

Na Liberlandu můžeme všichni jen získat, říká profesor ekonomie Josef Šíma

Andrea Holopová18. května 2015 • 15:00
Na Liberlandu můžeme všichni jen získat, říká profesor ekonomie Josef Šíma
Ambasáda Liberlandu v Praze
• foto: 
Nguyen Phuong Thao

V sobotu odpoledne chorvatská policie opět zatkla „prezidenta“ státu Liberland Víta Jedličku. Státu, který tento muž vyhlásil na území „nikoho“ mezi Srbskem a Chorvatskem. Je přitom vize podobného státu zcela nereálná? V Česku se například pokus o liberální stát nepovedl. „Tak snad se povede Hong Kong na Dunaji Jedličkovi,“ říká profesor ekonomie a rektor soukromé vysoké školy CEVRO Institut Josef Šíma v rozhovoru pro Reflex.cz.

reklama

Jak se jako profesor ekonomie díváte na myšlenku Liberlandu - státu bez daní a regulací?

Jakkoli se zdá myšlenka založení nového státu na nikým nevlastněném území býti pošetilou a mnozí ji považují za povedenou recesi, nelze přehlédnout několik vážných aspektů celé věci. Mnoho lidí si neuvědomuje, že moderní západní státy vznikaly s cílem dodat lidem spravedlnost a bezpečí před agresí, za kteréžto veledůležité služby budou lidé na oplátku platit. Jakékoli mírumilovné a nenásilné aktivity, do nichž se lidé v takovémto prostředí garantovaného panství práva pustí, budou jen vyjádřením jejich individuální vize šťastného, tvůrčího a naplněného života, do níž stát svými regulacemi nemá co zasahovat. Vít Jedlička se v podstatě ve svém projektu pouze vrací k liberálním kořenům naší moderní civilizace, na které dnes tak často zapomínáme.

Takže byste projekt Liberland neoznačil za bláznivý?

Za pošetilé a nebezpečné novátorské projekty bychom v tomto ohledu měli spíše považovat mnohé moderní politiky současných vlád, které s dospělými lidmi zacházejí jako s dětmi, jejich životy drasticky regulují od kolébky do hrobu a lidem svobodu rozhodovat o vlastním štěstí berou.

Překvapilo Vás, jak velký ohlas má Liberland v médiích?

Ohromný ohlas, jakého se Liberlandu dostává po celém světě, ukazuje, že pro statisíce a možná miliony lidí je přitažlivý projekt společnosti oživující vizi života ve společnosti, jež není prolezlá politickými privilegii, všudypřítomnými dotacemi, politickými machinacemi, státním licencováním, mediální manipulací a státní propagandou.

A má myšlenka státu Víta Jedličky nějakou oporu v moderní ekonomické či politické vědě?

Základní myšlenka Liberlandu jako „ostrova s alternativními pravidly“, plně v souladu s moderním přístupem k problematice hospodářského rozvoje, přináší věhlasný americký profesor Paul Romer v podobě takzvaných charterových měst.

Profesor Romer prosazuje myšlenku, aby v chudých zemích vznikla svobodná města stojící právně mimo systém dané země. Kde se tato myšlenka vzala?

Základní impulz k tomuto způsobu pohledu na problém špatné veřejné správy vyplývá z katastrofického selhání pokusů řešit chudobu a zlepšovat veřejnou politiku skrze aktivity mezinárodních institucí, jako je třeba Světová banka.

V čem to selhání spočívalo?

Miliardy dolarů byly za minulé půlstoletí utraceny, aniž by se dostavily jakékoli smysluplné pozitivní výsledky. Zkrátka šlo o státní mrhání prostředků v neskutečném rozměru, které škodilo jak daňovým poplatníkům v dárcovských zemích, tak těm, kterým mělo údajně pomoci. Paul Romer - mezi jinými - následně přišel s velmi rozumným argumentem, že když není desetiletí v moci nikoho zajistit poskytování elementárního systému práva plošně pomocí reforem stávajících vládních politik v jednotlivých zemích proslulých špatnou správou, pak stojí za to pokusit se importovat dobrou správu a smysluplný systém práva do nově zakládaných měst, které by vytvářely ostrůvky řádu a prosperity, do nichž by se následně lidé měli možnost za lepším životem stěhovat.

Takže by se zkrátka založilo na „zelené louce“ nové město s vlastním zákonodárstvím?

Problém, na který profesor Romer opakovaně naráží, právě spočívá v tom, že neobydlené území, na němž nové město může vzniknout, potřebuje nejprve získat speciální statut garantující nezávislost od existující – často značně zkorumpované - vlády. K tomu dochází pomocí přijetí speciálního zákona či ústavního dodatku, což je politicky značně citlivé téma a při dosavadních pokusech o vznik nezávislého města v Hondurasu či na Madagaskaru se rozjeté projekty nových měst dostaly do problémů právě v tomto bodě.

A Liberland?

Situace Liberlandu, jako země nikoho, by mohla být v tomto ohledu výhodou. „Hongkong na Dunaji“ je projekt, v jehož úspěch bychom měli všichni doufat a usilovat o to, aby jeho případný úspěch byl kopírován nejprve na druhé straně Dunaje a následně i jinde po Evropě, obdobně jako po vzoru skutečného Hongkongu vznikala města v Číně a přinesla lepší život milionům lidí. Ekonomicky skomírající Evropa potřebuje experimentování tohoto typu, nikoli další nekonečné diskuse o podpoře biopaliv, omezování prodejní doby v supermarketech nebo kvótách pro ženy ve vedení firem.

Na jakých základních ústavních principech by měl být takový „nový stát“ budován?

Základní funkcí ústav je zajistit, aby nikdo – ani sám stát – neporušoval základní lidská práva; aby nikdo nemohl beztrestně útočit na životy a majetek lidí. Ústavy musí vytvořit rámec, jenž bude garantovat, aby stát zůstal institucí produktivní a nestal se institucí predátorskou, jež umožní žít jedné části obyvatelstva na úkor zbytku lidí. Dnes vidíme, že ani nejliberálnější ústavy světa nedokázaly svými brzdami a protiváhami zabránit procesu vlastní degenerace a pošlapání mnoha základní práv a svobod, jež původně garantovaly.

Z jakých vzorů v praxi lze vycházet?

Odkazuje-li se ústava Liberlandu na základní principy americké ústavy, prvky přímé demokracie dle švýcarského vzoru, chce-li zakázat zadlužování státu a dokonce přichází-li s revolučním konceptem „dobrovolných daní“, pak pracuje se správnými ingrediencemi a zjevně dobře chápe, jakému fatálnímu nebezpečí čelí. Dobrá ústava však není dokument, který lze za pár týdnů sepsat a přijmout. V každém případě Liberland signalizuje světu hodnoty, na kterých vzniká, a tyto hodnoty jsou nepochybně – na rozdíl od situace v mnoha existujících zemích světa - slučitelné s harmonickým společenským řádem, panstvím práva a hospodářským rozvojem.

Mají se okolní státy Liberlandu bát, že jim vezme zisky? Nebo by jim naopak nové příležitosti přinesl?

Obchod a podnikání jsou aktivity, jež vytvářejí vítěze na obou stranách. Všichni zúčastnění si polepší. Navíc, jak slavně řekl známý francouzský ekonom a politik Frédéric Bastiat, překračuje-li hranice zboží, obchoduje-li se, pak se dramaticky snižuje možnost, že přes hranice budou mašírovat vojáci. Rozvoj obchodu je tedy příspěvkem k míru. Co jiného by si celý Balkán měl přát než více myšlenek propagujících obchod a mír a následně více reálného obchodu a bohatství a více reálných, přátelských harmonických vztahů?

Jestli ale Liberland není jen zbožné přání liberálů…

Liberland je zatím jen velmi zajímavá vize, avšak již nyní je to více než pouhá myšlenka. Světovou pozornost získává bezpochyby i proto, že na této vizi – navzdory všem ohromným překážkám, jež musí na své cestě k realitě nejprve překonat – něco je. Hongkong byl před 70 lety také jen chudou rybářskou vesnicí a nikdo si neuměl představit, že za pár let to bude jedno z nejbohatších míst světa – nikoli kvůli nerostnému bohatství, ale kvůli importovanému systému práva a obchodu. Města jako ostrůvky svobody občas zkrátka vznikají.

Asi by neměl Liberland usilovat o členství v Evropské unii, když mu jde v principech o volný obchod a EU kromě bezcelního obchodu požaduje balík nařízení a přerozdělování.

Liberland, má-li opravdu reálně vzniknout, musí stát na základních západních hodnotách a v tomto smyslu být v jedné rodině se stávajícími evropskými státy, ale jinak by měl být alternativou. Nechat pravomoci rozhodovat o svém životě a svých penězích svým občanům. Hlásit se k původním hodnotám a svobodám pohybu, na nichž se Evropa sjednocovala, ale zároveň ukazovat, jak moc současná snaha o politickou centralizaci na kontinentu kontrastuje s vizí sjednocení Evropy zdola. Všichni potřebujeme svobodný obchod se zeměmi daleko za hranicemi Evropy! Můžeme možná říci, že ony „evropské svobody pohybu“ dnes symbolizuje mnohem více Hongkong než Brusel!

Chtěl byste mít z České republiky "Liberland"? Jak nás k tomu přiblížit?

Z řady politických vizí na počátku 90. let, kdy se vážně řešila otázka desocializace naší země, člověk může téměř získat dojem, že jsme Liberland budovali. „Tržní hospodářství bez přívlastků“, „radikální ekonomická reforma“, inspirace velkými mysliteli svobodné společnosti Misesem a Hayekem... Co jiného nám čeští reformátoři nabízeli než Liberland? A jak to dopadlo?

Takže se socialismus, který jsme vyháněli dveřmi, vrátil oknem?

Česká vláda bere lidem z kapes téměř polovinu toho, co vydělají a přerozděluje na „politické priority“; čeští poslanci se zcela bez vlivu znuděně potácejí po europarlamentu a jen doufají, že nám Brusel brzy nezačne přidělovat uprchlíky; na prodej domácí marmelády potřebujete tolik povolení, že nenajdete nikoho, kdy by ji byl ochoten vyrábět; tisíce talentovaných mladých lidí se stávají projektovými manažery specializovanými na vyplňování žádostí o evropské dotace, místo aby se pokoušeli uspět v podnikání; a český oligarcha kontrolující ministerstvo financí a státem vlastněné podniky žoviálně trousí, kudy chodí, že „hoši asi nevědí, s kým mají tu čest“ a spřádá plány na elektronickou evidenci tržeb a boj proti Bitcoinu. Někde se „něco“ nepovedlo a Liberland v Česku nevznikl. Tak snad teď v meandru Dunajem. Ztratit není co, můžeme všichni jen získat.

Velký rozhovor s „prezidentem“ Liberlandu Vítem Jedličkou i s „první dámou“ této země, Janou Markovičovou, si můžete přečíst v novém vydání Reflexu, který vyjde ve čtvrtek 21. května.



Klíčová slova: reflexliberlandjedlicka



Diskuse ke článku

 

reklama
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře
reklama