Radek John: Své vlastní memento | Reflex.cz
reklama
nahoru

Radek John: Své vlastní memento

Petr Holec13. prosince 2010 • 08:00
Radek John: Své vlastní memento
Radek John
• foto: 
Jan Ignác Říha

Právě jsem strávil ideový víkend s Věcmi veřejnými, pravolevou partou kolem Víta Bárty. Ne že bych postřehl jakékoli ideje. Nic ovšem netrumfne volný pád Radka Johna.

reklama

V pražském hotelu Diplomat jsem ho viděl i poslouchal na tiskovkách, při rozhovorech s novináři i během projevu na veřejné části konference VV. Vůbec to nebyl hezký pohled: autoritativní mluvou, věčně nevrlou náladou i nezdravou odulostí čpící burčákem John začíná připomínat bolševického lampasáka, jemuž se rozpadá pluk pod rukama. Začíná být těžké myslet v jeho společnosti na cokoli dobrého.

 

Nenapadá mě jediný politik, který by se z absolutního hrdiny proměnil v podobného nešťastníka tak rychle a tak navzdory své vůli. Stanislav Gross, Jiří Paroubek i Mirek Topolánek, ti všichni potřebovali na pád z nebe až do pekla několik let, plus geniální talent; John to celé téměř zvládl za půlrok: ještě před volbami jej lidé chtěli za premiéra, v listopadu se nedostal ani do první šestky politické popularity. Lépe si stojí dokonce i Michal Hašek, což je jako prohrát s Rumburakem.

 

 

Navíc spekulace o Johnově konci v čele VV nyní nezaznívají pouze z vedení strany, připouští ho i on sám. V ČT se John zatvářil jako John a bohorovně utrousil, že mu na tom vlastně zas až tolik nesejde. Když se najde někdo jiný, rád emigruje do svého moravského sklípku. Doufejme, že z případného exilu vzejde pouze jedno literární dílo a ne hned tři jako u Paroubků.

 

Někdo kdysi řekl, že všechny politické kariéry končí pohromou. Anatomie té Johnovy bije do očí: už před volbami začal populární novinář bojovat s kdekým, především však s novináři; téměř s nikým nemluvil, všude viděl spiknutí, případně odměnu na svou hlavu. Současně se začal chovat jako paranoik; jeho politické historky trumfnou i Grossova strýce s igelitkou. Přitom jako by nevěděl, že si píše vlastní nekrolog.

 

Když jsem v sobotu poslouchal Johnovu „ideovou“ řeč, zdálo se mi, že se vracím do dětství, z nějž mi dodnes v uších rezonují sjezdové kecy pohlavárů KSČ. Přesně tak John mluvil: o nárůstu počtu vyřešených policejních případů, o stonásobcích úspěšnosti na vnitru, o svém fantastickém úspěchu.

 

 

Až jsem se bál otevřít oči. Soudě podle sebechvály se John musel stropem vznést až někam nad Kulaťák, kde jako nafouklý komisař Clouseau praskl a padl zpět na zem. John však nepraskl – zatím. Místo toho všem věnoval krásnou ideu: „Musíme se snažit nést ohníčky Věci veřejných celou republikou,“ řekl. V jeho tváři jsem nepostřehl ani náznak žertu.



Diskuse ke článku

 

reklama
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře
reklama