Hillary Clintonová

Hillary Clintonová Zdroj: Wikimedia

WikiLeaks: Hora porodila myš - tajnosti, které žádné nejsou

Hillary Clintonová má tu vzácnou vlastnost propadat obavám tam, kde to není vůbec nutné. Paní ministryně zahraničí USA si počala dělat vážné starosti s něčím, co vlastně vůbec neexistuje. Poté, co informační společnost Wikileaks dostala do svých rukou údajně tajné informace „CIA“ (celkem 250 000 dokumentů), prohlásila: „To není pouze útok na USA, nýbrž na celé světové společenství!“

Paní Hillary, prosím Vás nepřehánějte, nebo se stanete jakousi americkou paní Paroubkovou. Za prvé: nejde o žádné “tajné informace CIA“, nýbrž o prostinká hlášení amerických diplomatů vládě USA. Tyto jsou sestavena okolo 99% z novinových článků, rozhlasových relací a televizních pořadů daných zemí, kde má USA své rezidence. Jinými slovy: o žádné “tajné zpravodajství“ se ani v náznacích nejedná. Za druhé: Ať se prohrabujete oněmi “250 000 tajnými dokumenty“ jak se vám zlíbí, nenajdete tam nic, co už by nebylo dokonce celá desetiletí známo. To by však měla ministrině zahraničí USA vědět daleko lépe než já, neboť na rozdíl od ní, jsem pouze bývalým nizoučkým důstojníkem (2nd Lieutenant) britské zpravodajské služby v bývalém Západním Berlíně.

 

„Secret dossiers “ prý obsahují celkem 1271 depeší z Prahy. Kdo čte pravidelně Reflex, Akuálně.cz, iDnes, Hospodářské noviny a Švejka, se tam vůbec nemusí dívat. Dočetl by se tam pouze to, co už dávno ví. Jediné, co je pro mne novinkou, že prý se na jaře 2003, tehdejší americký velvyslanec Craig Stapleton rázně pohádal s Václavem Klausem. Promptně ukončil rozhovor, vzdálil se a praštil dveřmi. Co chcete přesto s takovouto “geniální“ informací začínat? Snad jedině doporučit budoucím americkým velvyslancům (pakliže v ČR vůbec nějací budou), aby po rozhovorech s prezidentem Klausem zavírali dveře potichu. Ostatně, buďme upřímní a ruku na srdce. Kdo z nás by po diskusi s Václavem Klausem nemlátil dveřmi!?

 

Kterým světovým masmédiím přihrál Wikileaks ony údajné “přísně tajné depeše“? V Německu to byl “Spiegel“. V Londýně “Guardian“ (poznámka: Guardian vlastní též českou část dokumentace). V Paříži “Le Mond“. Ve Španělsku “El Pais“ a přímo v USA pouze “New York Times“. Tím se celá paleta uzavírá. Z obsahu depeší vyplývá, že hlavně Německo a jeho politické vedení, vyšlo z hlášení US Embassy v Berlíně celkem kriticky.

 

 

Kancléřka Angela Merkelová je prý jakýmsi politickým “hromosvodem“ trpícím „nedostatečnou“ představivostí. Tím ovšem trpí každý Němec, tak proč by tedy měla být Merkelová nějakou vyjímkou. Ano, berlínský starosta Klaus Wovereit je homosexuál. To ví celé Německo už takřka 15 let a Wovereit to dokonce v několika veřejných vystoupeních zcela férově přiznal: „Dámy a pánové než přikročíte k volebním urnám, chci Vám prozradit mé veřejné tajemství. Já jsem totiž stoprocentní buzerant!“ Ministr zahraničí SRN Guido Westerwelle je prý sice také homosexuál, ale ve 250 000 zprávách amerických diplomatů se o tom nic nedočtete. Stojí tam pouze: „agresivní člověk, kterému to moc nemyslí a lehce vypění“. Autorem hodnocení má být velvyslanec USA v Berlíně, Philip Murphy. Ten výrok sice popírá, ale upřímě řečeno, na koho z nás by výšše uvedený citát nepasoval?

 

Předseda francouzské vlády Nicolas Sarkozy je definován jako “císař bez šatů“. Patrně jde o srovnání jeho osobnosti s Andersenovou dánskou pohádkou “Císařovy nové šaty“ (1837). Když si Sarkozy hodnocení přečetl, prý se asi čtvrt hodiny smál a pak pravil: “Americká diplomacie má asi dlouhou chvíli a tak si jí krátí čtením dánských pohádek.“ Nejpodivnější hodnocení připadlo Vladimírovi Putinovi. Je tam o něm zmínka „Alpha Male“. Německý deník „Berliner Morgenpost“ přeložil onen výraz coby “Alpha-Rüde“, což by v češtině znamenalo asi jako “vrchní pomrdnej“. Ruský prezident se označením nijak nehanbil. Jeho velice kladný vztah k ženám je jak v Rusku tak i v zahraničí znám. On sám nepovažuje daný stav za nic mimořádného.

 

S výjimkou takových politiků typu afgánského prezidenta Hamida Karsaie (“paranoik stižený stihomamem“), libijského revolučního vůdce Muammara al-Kaddafiho (“cestuje pouze s kozatou nemocniční sestrou z Ukrajiny“) a prezidenta Iránu Mahmúda Ahmadinežáda (“novodobý Hitler“), považují ostatní politikové tohoto světa svá hodnocení s nadsázkou a humorem. Italský předseda vlády Silvio Berlusconi se nechal slyšet: “No, to jsou hovadiny. Nelze přeci brát vážně to, co o mně říká nějaký třeti nebo dokonce čtvrtořadý americký úředník. To celé je pro srandu holubům...“

 

 

Komentátor německého deníku “Berliner Morgenpost“, Hajo Schumacher, píše: “Odmyslíme-li si senzační humbuk, který se kolem dokumentace Wikileaks nahromadil, jsou ony tajné depeše prakticky bezcenným dokladem poťouchlého kabaretu. Není tam nic o čem by se doposud ve světovém tisku nepsalo.“ Myslím si, že Hillary Clintonová by si měla vzít z Schumacherova citátu příklad, v klidu se vyspat a nelámat si zbytečně hlavu nad bezcennou divadelní fraškou, sloužící většině lidstva na této zeměkouli pouze k neškodné zábavě.