Česká pravice vytěžila z nového rozmíchání karet | Reflex.cz
reklama
nahoru

Česká pravice vytěžila z nového rozmíchání karet

Luboš Motl29. května 2010 • 20:09
Česká pravice vytěžila z nového rozmíchání karet
Nálada ve volebním štábu ODS v Malostranské Besedě
• foto: 
Tomáš Tesař

Letošní parlamentní volby tak trochu neočekávaně přinesly větší proměnu českého politického spektra než libovolné předchozí volby od roku 1990, kdy českoslovenští voliči poprvé za více než 40 let zvolili nekomunistickou vládu. Po dvě desetiletí byla česká demokracie navyknutá na těsný souboj ODS a ČSSD, dvou klíčových stran původně spojených se jmény Václava Klause a Miloše Zemana, ke kterým se připojovaly strany menší, aby tak vytvořily žiletkově těsné většinové koalice, jejichž osud byl ve hvězdách a závisel na drobných výkyvech v náladě jednotlivců.

reklama

 

Dnešní výsledky však ukázaly, že ČSSD a  ODS oslabily, a to jak ve srovnání s volbami předchozími, tak i s předvolebními odhady: to druhé platí zvláště v případě ČSSD. KSČM si podržela svoje tvrdé jádro a její volební zisk je podobný jako ten, na který jsme byli zvyklí už dlouhá léta. Experiment Strany zelených skončil analogicky, jako před několika lety zkrachoval experiment se Sládkovými republikány. Obě tyto strany několik let zpestřovaly a přibarvovaly český parlament, ale je pravděpodobné, že téměř nikomu chybět nebudou. Strana zelených nedosáhla na výsledek, který je potřeba ke státnímu příspěvku: to se z neparlamentních stran podařilo jen Zemanovcům, Suverenitě Jany Bobošíkové a KDU-ČSL.

 

Hlavní změna se ovšem týká Věcí veřejných, TOP 09 a KDU-ČSL. Poslední zmíněná strana, tedy lidovci, byli po 40 let pevnou součástí Národní fronty. Také po Sametové revoluci se zdálo téměř nezbytné, že se zúčastní každé minulé i budoucí vlády. Tato jejich politická všudypřítomnost a rozplizlost se stala téměř legendární. KDU-ČSL už ale dlouho nereprezentovala téměř žádné konkrétní názory, hodnoty, plány a ideály a stala se hlavně stranou, podle které jsou všechny ostatní strany extrémní. Bylo však těžké se dovtípit, co to přesně znamená být "neextrémní" a proč je to pro občana dobrá věc.

 

Voliči se rozhodli, že takovou bezbarvou stranu už naše politika nepotřebuje. Osudovým se pro KDU-ČSL stalo rozštěpení, při němž se narodila strana nová, TOP 09. Podobně jako při rozpadu Občanského fóra v době, kdy se z něho odštěpila ideologicky dobře definovaná ODS, i v tomto případě se ukázalo, že "nová a jasnější odnož" je ve skutečnosti úspěšnější než strana původní. Pamatujete, jak se Občanské hnutí brzy stalo irelevantní ve srovnání s ODS, navzdory tomu (a nebo snad právě proto), že obsahovalo mnohem širší spektrum politiků a intelektuálů z rozmanitých směrů? TOP 09 se v lecčems původní KDU-ČSL podobá, ale zároveň jasně propaguje určité principy, zvláště rozpočtovou zodpovědnost. Přičtěme k tomu její aristokratický šarm a není těžké vidět, proč se z TOP 09 bleskově stala hodnotná značka na českém politickém trhu.

 

TOP 09 se stala hlavním vítězem voleb. Volby tak trochu potvrdily výsledky virtuálních voleb studentů a uživatelů Internetu: podle obou těchto průzkumů by byla TOP 09 vítězem absolutním. Druhým hlavním faktickým vítězem parlamentních voleb jsou Věci veřejné, strana televizní investigativní žurnalistiky, která nabízí leccos přitažlivého, ale která nepochybně staví i na populistických metodách - zvláště na pěstování a zužitkovávání obecné nespokojenosti s téměř všemi lidmi "nahoře" a s jejich údajnou všudypřítomnou zkorumpovaností. Ovšem Věci veřejné zároveň obhajují jisté pravicové postoje. Zejména jejich zásluhou se podařilo překlopit řadu nespokojených voličů z levice k pravici, a to přijatelnějším a zároveň procentuálně významnějším způsobem než v dobách, kdy "zdivočelí sociální demokraté" přecházeli ke Sládkovým republikánům. Zbývá jen věřit, že nespokojení a vzteklí lidé neovlivní naši politiku příliš.

 

V parlamentu tedy zasedne pět stran a z nich budou tři jednoznačně nebo víceméně pravicové. Je jasné, že levice tentokrát nezíská většinu v dolní sněmovně, a to ani zdaleka. Zisk ČSSD a KSČM dohromady tvoří přibližně 22,1 plus 11,3, tedy 33,4 procenta hlasů, zatímco ODS, TOP 09 a VV mají dohromady 20,2 plus 16,7 plus 11,3, čili dohromady 48,2 procent hlasů, což je mnohem více než levicových 33,4 procenta. Konečná procenta se pravděpodobně od těchto odhadů nebudou odlišovat o více než desetiny procenta.

 

Strana svobodných občanů, stejně jako asi dvacítka dalších stran, se do parlamentu v souladu s očekáváními nedostala. Pro mnohé to bude zklamáním, zatímco mnozí další z toho budou mít radost. Pro osud České republiky je ale více klíčových pět zvolených parlamentních stran.

 

Myslím, že je na místě pochválit relativní vyspělost českého voličstva, které odolalo populistickým lákadlům a svěřilo jejich prodejcům jen relativně malou část svých hlasů. Není těžké odhadnout další vývoj. Jiří Paroubek jako vítěz numericky nejsilnější strany - byť se její náskok nad ODS srazil na pouhá dvě procenta - bude pověřen sestavením vlády. Nejlákavější by pro něho byla koalice s TOP 09 a Věcmi veřejnými, protože by ČSSD zůstala hlavním hráčem takové koalice a zároveň by si do party přibrala nekonfliktní a relativně populární spoluhráče. Tyto menší strany ovšem znovu nabídku odmítnou a pravděpodobně tak učiní i ODS, která by s ČSSD mohla vytvořit jen nepopulární "velkou koalici", která by tentokrát ani nemohla získat ústavní většinu, na což jsme byli dlouho zvyklí. Při novém rozložení politických sil mimochodem ODS a ČSSD mohou zapomenout na sny o většinovém systému. I kdyby takový systém zavedly, mohlo by se stát, že by to nebyl systém těchto dvou stran, ale stran dalších.

 

Jelikož ČSSD a KSČM nemají dostatek hlasů k sestavení koaliční vlády, a to ani koalice "zakázané", tedy otevřené, ani koalice jakkoliv maskované, bude nakonec pověřen sestavením vlády lídr druhé nejsilnější strany, tedy Petr Nečas, a tomu se podaří po velmi dlouhých letech sestavit většinovou vládu natolik silnou, že nebude záviset na jednom ani pěti přeběhlících. Měli bychom tedy všichni být spokojeni. Pevně doufám, že během určité doby si pozitiva takového výsledku uvědomí i voliči, kteří dnes hlasovali pro levici. Česko se kromě dalších nebezpečí nejspíše vyhne spirálovému nárůstu dluhu. Máme důvod věřit, že hrozba státního bankrotu zůstane přinejmenším ještě několik let abstraktním strašákem, který se naší vlasti přímo netýká.

 

Závěrem je třeba říct, že demokracie přináší politikům i voličům rozmanitá překvapení. Letošní volby ukázaly, že není pravda, že celkový charakter politiky demokratického státu je určen jednou provždy. A to je jistě dobře.

Luboš Motl


Diskuse ke článku

 

reklama
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře
reklama