nahoru

Riskujte, nic se vám nestane!

Bohumil Pečinka 5. října 2017 • 00:15
Riskujte,  nic se vám nestane!
foto: Archív

Necelé tři týdny před sněmovními volbami se vlastně nic neděje. Ekonomika šlape a lidé jsou relativně spokojení, i když si to nespojují s politikou. V této atmosféře se všechny články volebního řetězce rozhodly, že se k volbám promlčí.

Oproti všem minulým volbám se do pozadí stáhly agentury pro průzkum veřejného mínění. Dříve bombardovaly média prognózami, dnes se drží v ústraní. Vliv na to měly hlavně nepodařené odhady z let 2010 a 2013, které zničily image těchto společností a udělaly z nich firmy na úrovni číselných loterií.

Výsledkem je, že nikdo přesně neví, jaké pohyby ve společnosti probíhají, takže volební kampaně mají většinou ráz střel na pohyblivé terče v mlze.

Návrat k novinařině

Dalším potlačeným elementem této volební kampaně jsou média, která přestala nastolovat politickou agendu. Má to několik příčin. Svým neskrývaným aktivismem v minulosti (prezidentská volba na straně Karla Schwarzenberga) nebo zveličováním politických hrozeb (Jiří Paroubek) se připravila o část důvěryhodnosti.

Mnoho čtenářů se také přelilo do digitálního světa, jenž se před lety zdál místem necenzurované svobody. Dnes z něj z větší části zbyl prostor pro tu skrývané, tu zase neskrývané marketingové manipulace, což dříve nebo později opět vyvolá zájem o informace a návrat ke klasické žurnalistice, i když nemusí být na papíře. Podobné trendy existují i na Západě.

mediální Nerovnováha

Českou zvláštností je, že žijeme v zemi mediální nerovnováhy. Rozhodující vliv tu má mediální trojice Babiš–Agrofert–ANO. Nejde jen o to, že v Babišových rukou je nejčtenější seriózní deník (MF Dnes) nebo tradiční noviny (LN), popřípadě nejposlouchanější rádio (Impuls). Babiš má vzhledem ke svému politickému a ekonomickému vlivu „smlouvy o neútočení“ s celou řadou televizí, včetně těch veřejnoprávních.

V posledních čtyřech letech se zde utvořil jeden velký „politicko-mediálně-ekonomicko-bezpečnostní komplex“, který na ochranu svých zájmů využívá stát a jeho úřady. Nastoluje to obrovskou nerovnováhu v celém veřejném životě. Vyvolává to otázku, jestli je tento komplex slučitelný s demokracií a jejími požadavky na demonopolizaci.

Logicky to pak nastoluje úvahu, zda by část Babišova mediálního impéria neměla být zestátněna. Babišův manévr „zaparkovat“ část svých aktivit ve svěřenských fondech je fakticky právní trik bez efektu.

Zmizela MF Dnes

Pak je tu ještě jedno české specifikum. Profesor Höschl kdysi geniálně definoval podstatu mediální svobody slova: Novináři většinou nelžou tím, co píšou, ale tím, co nepíšou.

Čtyři roky od invaze Andreje Babiše do mediální branže úplně zmizelo to, co od listopadu 1989 vytvářelo politickou agendu v Česku. Byla to první strana (s přesahem na druhou) deníku MF Dnes. „Jednička Mladé fronty“, to byla vážená věc polistopadové republiky, rozehrávala se tu témata a pěstovala investigativní žurnalistika. „Jednička MF Dnes“ – to bylo víc než otvírák jednoho deníku, to byla instituce, jíž prošly stovky novinářů. Dnes neexistuje. A vlastně je jedno, jestli byla prvoplánově zničena, nebo se rozpadla odchodem řady žurnalistů. Dnes prostě zmizela a s ní odešlo z mediálního života České republiky něco podstatného.

Nepevné jádro

Na rozdíl od minulých let není před volbami patrná ani aktivita neziskovek. Tehdy měla vliv na etablování protikorupčních témat, jež dovedla k moci populisty. Dnes jsou tito lidé většinou v ústraní, protože se ocitli v pozici těch, kdo vytvářeli intelektuální clonu z různých vznešených pojmů, zatímco ve skutečnosti asistovali u obyčejné hospodské rvačky.

V předvolební defenzívě jsou také české intelektuální elity se svým dědičným sklonem k peticím, antipeticím a deklaracím všeho druhu. Dnes mlčí, přestože jde v těchto volbách o víc než kdy v minulosti. Z větší části se v tom promítá zemdlení z minulých zápasů a čekání na novou generaci, která zřejmě bude mít radikálněji levicové zabarvení.

A nakonec tu jsou politické strany, tedy subjekty, jež se volební hry přímo účastní. Všechny do jedné jako by přešly na taktiku „promlčet se k volbám“. Jinak řečeno: moc si nevyskakovat, aby na mě někdo jiný nezaútočil, a v tichosti dovést své pevné jádro k volebním urnám.

Vtip je v tom, že žijeme v éře všeobecného rozvolnění voličské loajality. Pevná jádra jsou z větší části fikcí, přesněji řečeno: jsou tak malá, že s nimi každá partaj může dosáhnout jen malých úspěchů. A přitom je tu něco, co ještě dnes může z každé ze stran udělat respektovaného protivníka Andreje Babiše. Ta slova znějí: nebát se riskovat.

Ještě nikdy v novodobé historii nebylo tolik váhavých voličů, kteří se – pravděpodobně – rozhodnou pár dní před volbami. Takže ještě nikdy nemohl politický risk přinést takový zisk. Zvedne to někdo?



Diskuse ke článku

 

Kurzy měn
25,250
20,460
28,640
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
Nejčtenější
Komentáře