Předpokládám, že 1. ledna nemáte náladu na vážné věci - ať už v důsledku kocoviny nebo proto, že po zbytek roku jich ještě užijeme až dost. Tak tedy z trochu jiného soudku: právě tohoto dne roku 1770 u nás vstoupil v platnost tereziánský zákoník. Mimo jiné se týkal i čarodějnic, které se dnes zase množí, takže je to třeba bude zajímat.
Problém čarodějnictví se - jak známo - tradičně řešil žehem; méně známo je, že tak nečinila církev, ale světské právo (církev nechávala upalovat heretiky, co není totéž). Naší osvícené panovnici Marii Terezii (1717-1780) se víra v čarodějnice nelíbila, protože doba už začínala přát spíš vědě a babské pověry slušely tak nanejvýš pověrčivým a nevzdělaným venkovanům.
Marie Terezie tedy prostému lidu už předtím jiným nařízením obstarala vzdělání, ale nezapomněla ani čarodějnice. Tresty za čarodějnictví její zákoník v podstatě rušil, vědmy ale přesto nepřišly zkrátka - dočkaly se místo toho trestů za podvod.
Z logiky věci totiž plyne, že pokud čarodějnictví neexistuje, pak bosorky a mágové nadpřirozenou moc předstírají. A rázem se z oblasti věcí nadpřirozených ocitáme ve svéře působení občanského práva.
Proto by možná bylo zajímavé vědět, jak by se Marie Terezie tvářila třeba na vysílání jisté naší televizní stanice, která každý všední den dává prostor k oblbování hloupých lidí věštcům, čarodějkám a jiným podvodníkům. Nebo co by říkala filmům vysílaným dokonce veřejnoprávní stanicí ČT2, v nichž se bláboly o konci světa vydávají za dokument a nechybí ani tvrzení, že mimozemské autorství tzv. obrazců v obilí je nepochybně dokázané...
I když tereziánský zákoník čarodějnictví teoreticky dál trestal smrtí (kdyby platil dodnes, nastala by v médiích jatka...), panovnice osobně se postarala o konec čarodějnických procesů. Všechny případy si nechávala předkládat osobně a žádný rozsudek nepodepsala.
Poslední čarodějnický proces se tak na území naší monarchie odehrál roku 1756, tedy ještě před vznikem tereziánského zákoníku, zatímco v jiných zemích popravy dál vesele probíhaly. Čarodějnictví se pak z rakouského trestního práva definitivně vytratilo za reforem Josefa II.
Když už jsme u těch osvícených panovníků a jejich novoročních počinů, bylo by možná škoda vynechat jiný takový případ. Jeden z nejprogresívnějších vladařů Matičky Rusi Petr I. (1672-1725) také nesnášel tmářství ve své vlasti. Projevovalo se mimo jiné i tím, že v zemi platil prastarý byzantský církevní kalendář, jehož rok začínal v září.
Petr tedy zavedl modernější kalendář - a 1. ledna 1700 se v Rusku začaly počítat dny nově. Pikantní na tom ovšem je, že nikoliv podle moderního gregoriánského kalendáře, ale podle kalendáře zavedeného kdysi Juliem Caesarem, který se tou dobou už s vesmírem rozcházel o celé týdny…
Jak vidět, není pokrok jako pokrok: klasik by pravil, že kdo chvíli stál, již stojí opodál a že takové prostoje se těžko dohánějí. Dlouho jsme patřili do té části světa, která vyznávala zdravý rozum - a to je dědictví, které se snadno zahodí, ale těžko nabývá zpět. Co takhle přidat mezi novoroční předsevzetí i jedno ve stylu zmíněných osvícených vladařů: začít se řídit rozumem?
Další články autora najdete na www.novakoviny.eu
