Uhnat Martina Scorseseho není žádná hračka. Jiní režiséři dávají rozhovory, alespoň když natočí nový film, nikoli tak Scorsese. Když už si má s někým o něčem povídat, tak radši se sousedem De Nirem o jazzu než s novinářem o sobě. U Vlka z Wall Streetu, komedie, jež se prakticky hned po své premiéře ocitla na černé listině, mu ovšem nic jiného nezbylo. A tak jsme se za ním rozjeli.
Člověk by řekl, že jedenasedmesátiletá legenda se 117 cenami na kontě, má všude dveře otevřené. Chyba lávky. Scorsese ještě ani neodložil kabát, ve kterém do hotelu na Manhattanu doběhl přímo z prosincové vánice, a už z něj padaly nadávky. "Mám já tohle za potřebí? Na stará kolena se budu s někým hádat?"
Na mysli měl nejen reakce hollywoodských úřadů, které jeho dílu málem udělily "stopku" (Vlk z Wall Street je prý rekordmanem v užívání vulgarit), ale také producenty, jež prý musel na kolenou prosit, aby mu film zaplatili. "Jméno Scorsese je zkrátka synonymem problémů. Už jsem z těch hádek unavený," vysvětloval a jeho černé husté obočí se nenávistně krabatilo.
Když už to vypadalo, že místo vzácného rozhovoru dostaneme jen zpověď zhrzeného starce, nakoukl do místnosti Leonardo DiCaprio. Rázem před námi stál zcela jiný Martin Scorsese. Co víc: ti dva si během okamžiku vyměnili role. DiCaprio, unavený a o holi ("To není příprava na roli, vyvrtnul jsem si kotník."), působil o generaci starší, zatímco Scorsesemu jako by někdo doplnil jeho sicilskou krev.
Pohodlně se usadil, nalil si černé kafe a dal se do vyprávění. Zavzpomínal na dětství mezi mafiány, povídal o Američanech, kterým nevěří i o pocitu outsiderství. A samozřejmě taky o "Leovi". S láskou. "Vždyť já vedle toho kluka mládnu," smál se. A už se smát nepřestal.
Exkluzivní rozhovor s Martinem Scorsesem najdete v novém Reflexu.
