Zjistit někdy, čím uvažuje Evropská komise, je těžké. Navíc, že to v některých případech nebude hlavou, je jisté. Příkladem je snaha Bruselu pokutovat Česko, Polsko a Maďarsko za to, že neplní přijímání migrantů podle stanovených kvót. Jak ale dokazují čísla, kvóty jsou nesmyslné a neplní svůj účel. Jiná, neméně vážná věc, je akt, že Česká republika by si měla ujasnit, jak v otázkách migrace dál postupovat. Předpokládat, že nás se to netýká a nemá týkat, je podobná hloupost, jako kvóty.
O nesmyslnosti přerozdělovacích kvót, o kterých bylo rozhodnuto na summitu EU na podzim 2015 a jejichž termín vyprší v září, svědčí čísla. Původním záměrem bylo, přerozdělit za dva roky po zemích EU 160 tisíc uprchlíků. Do dnešních dnů se to stalo ale pouze v případě zhruba 21 tisíc lidí. Často to účel nesplnilo žádný, protože mnoho z těch, kteří například skončili v Pobaltí, se mezitím přesunulo do Německa, Rakouska či Švédska. Záměr, na který tlačila především německá kancléřka Angela Merkelová, která masový příjezd uprchlíků původně vítala, zkrachoval. Místo toho, aby Evropská komise řešila a pokutovala sama sebe, otravuje s tím některé středoevropské země.
Ještě daleko absurdněji ale postup Evropské komise vypadá z pohledu oficiálních čísel, která vydává Eurostat, tedy statistický úřad Evropské unie. V roce 2014 požádalo v zemích EU o azyl (tato čísla se týkají lidí, kteří žádali o mezinárodní ochranu v Evropské unii v ten rok poprvé) celkem 562 700 osob. V roce 2015 to bylo 1 257 000 lidí a v minulém roce uvádí Eurostat další varovné číslo – 1 204 300 osob? Mnoho z nich nemá žádný nárok na azyl, protože se jedná o Makedonce, Albánce, Kosovany či Ukrajince. Ale podstatnou část z nich tvoří Syřané, Iráčané, Afghánci a lidé z dalších afrických a asijských států.
Ve srovnání s tím, jsou přerozdělovací kvóty pověstnou kapkou v moři, která nic neřeší.
Řešení najde EU pouze v přísně řízené migraci, důsledné kontrole vnějších hranic, ve vracení nelegálních uprchlíků do jejich domovských zemí, omezení migrace z ekonomických důvodů a okamžité deportaci osob podezřelých ze spojení s terorismem, radikálními organizacemi či náboženským extrémismem. Nic takového důsledně země Evropské unie nedělají, proto zůstane migrace problémem i do budoucnosti. Kvůli populační explozi, ekonomické situaci a válkám a chaosu v mnoha afrických i asijských zemích se ji Evropa nevyhne a nezbaví. Tlak může být trvalý a velký.
V tomto směru dlouhodobě selhává i Česká republika. Populistické výkřiky, že „my nikoho nepřijmeme, že my nikoho nechceme“, situaci neřeší. Celosvětově je migrace v pohybu a naše země se jí nevyhne. Proto je potřeba si ujasnit a upravit trvalejší pravidla (ne je měnit podle politické libovůle a složení parlamentu), jak v případě migrantů postupovat.
Česko potřebuje určitý příliv pracovních sil, protože našinci moc dětí neplodí. Sami ale vidíme, jak komplikované je to například s Ukrajinou. O tom, kdo k nám přijede, někdy nerozhodují naše úřady, ale nejrůznější mafie na místě, která dle své libovůle a výšce úplatků rozhodují, kdo se dostane k pracovnímu vízu a kdo ne. Je to situace tristní a svým způsobem z bezpečnostních důvodů nebezpečná.
Hloupostí je také tvrzení, že Česko nemá přijímat žádné muslimy. Jistě, většinu teroristických útoků dnes páchají skutečně radikální islamisté, ale každá muslimská země je jiná, každý člověk je jiný. Pokud existuje jakékoli podezření, že někdo vyznává radikální ideologii, nebo se zaštiťuje náboženstvím pro prosazení svých extrémistických cílů, tomu má být azyl i pobyt odepřen a má být ihned vrácen. Jenže to by museli být vyhoštěni z Prahy i diplomaté některých muslimských zemí, protože jejich státy šíření radikalismu na základě islámu podporují a šíří.
Pokud ale existují lidé například v rozvrácené Sýrii, Iráku, či někde v Jižním Súdánu, nebo Jemenu, a je v našich silách a možnostem jim nějak pomoci, tak to udělejme. Důsledně si ale vybírejme, ověřujme a kontrolujme. Pokud by chtěl někdo šířit u nás islámské náboženské právo šarí‘a, které je neslučitelné s naším právním systémem, tak mu v tom samozřejmě má být zabráněno. Není tak složité vymyslet, jak správně postupovat, jen by to musel chtít někdo skutečně udělat.
Problémem České republiky i celé Evropské unie ale je, že nekonečná politická korektnost, nedůslednost a slabost způsobují, že často mají navrch radikálové a extrémisté. Bez ohledu na jejich politické zabarvení, náboženské přesvědčení a rasu či původ. Evropa nepřestává páchat sebevraždu. Pak je ale diskuse o jakýchsi migračních kvótách zcela zbytečná.
