Vydali jsme speciální vydání Reflexu o Izraeli. Zatímco do Evropy proudí „před válkou“ statisíce muslimských uprchlíků se zakódovanou nenávistí vůči Izraeli, my považujeme tuto zemi za poslední a jedinou výspu civilizace a demokracie na Středním východě. A nejen vlastně na něm.
Když jsem si naším speciálem o Izraeli listoval, narazil jsem na rozhovor s moudrým mužem, poradcem izraelských premiérů Danem Schueftanem, jejž s ním pro Reflex svého času pořídil Jefim Fištejn. Chytré Židy stojí za to číst, protože se nakonec dozvíte i něco o sobě a světě, ve kterém žijete. Ať chcete, nebo ne. Stejně tak je to se Schueftanem.
Mimo jiné totiž v onom rozhovoru říká: „Chtějí nás zabít, ale jsou na to příliš slabí. Tak třeba v Sýrii by nás chtěly zabít všechny válčící strany – Asad nás chce zničit, Fronta an-Nusra nás chce zničit, ISIS jakbysmet, turecký Erdoğan by nás nejraději vymazal z mapy, ale zatím se zabíjejí navzájem. Já jim v jejich počínání přeji naprostý zdar. Jako správný sportovec se nestarám o to, kdo z nich zvítězí, pro mne je důležité, aby se hrálo dál.“
A uvědomil jsem si, že Dan Schueftan přesně popsal můj postoj k současné vládní krizi, včetně bláznivých kroků prezidenta Zemana. Jsou mi sice vesměs sympatičtí lidé, kteří zaplnili náměstí našich měst s výzvou k odchodu Babiše z politiky a Zemana z funkce prezidenta, je těžké ale spolu s nimi postavit se tak říkajíc na jednu válčící stranu a přijmout předpoklad, že předseda vlády Bohuslav Sobotka má být tím kladným hrdinou, s nímž v této chvíli stojí za to, hájit demokratické principy a českou ústavnost.
Premiér je přece součástí celého toho téměř čtyřletého spiknutí proti naší demokracii. Nejde jen o to, že Andreje Babiše přizval do vlády, nabídl mu post ministra financí a nechal metastázovat politickou rakovinu hnutí ANO prakticky do všech klíčových orgánů naší země. On s ním (a samozřejmě také s lidovci) ruku v ruce přijímal a obhajoval všechny normy a zákony, které nejsou tak úplně v souladu s představami o fungování slušné, demokratické a liberální společnosti.
Stačí malá výseč všech těch větších či menších nesmyslů: kontrolní hlášení, EET, registry všeho a všech, zákaz kouření v restauracích, zákaz oslav po desáté hodině večerní, pamlsková vyhláška, inkluze, povinné plavání dětí, kontroly domácích kotlů, placení alimentů státem a tak do nekonečna dále.
Když už se tento Sobotkův a Babišův stát rozhodl nijak nepomáhat lidem, kteří se chtějí postarat sami o sebe a své rodiny třeba tím, že podnikají, otevírají si obchody, vyrábějí něco potřebného, a navíc u toho zaměstnávají další lidi, aspoň by jim neměl prostřednictvím zdivočelé státní správy házet klacky pod nohy, vymýšlet nové typy byrokratické zátěže a veřejně kriminalizovat veškeré svobodné a na státě nezávislé typy obživy.
Proto mě pohled na tu vládně prezidentskou řež nijak nepobuřuje – řečeno s Danem Schueftanem: držím pánům palce, ať se vybíjejí nekonečně dlouho, nejlépe pak až do samotného konání voleb.
Nebo si snad máme přát, aby si padli Babiš se Sobotkou, Zemanem (a omlouvám se, i Bělobrádkem) kolem krku, potřásli si pravicemi a pokračovali ve svém úporném tažení proti nám?
Text vyšel také jako editorial v tištěném Reflexu č. 20/2017.
