Nejdřív to vypadalo, že starší manželku nového francouzského prezidenta český národ vydýchá. Facebook se ale začíná plnit vtipy na její adresu, takže mi nedá, abych se jí nezastal.
K případnému konfliktu zájmů: Předem prohlašuji, že tento text píšu jako nezaujatý pozorovatel, a že rozhodně nemám o pětadvacet let starší milenku. Už jen z toho důvodu, že většina žen o pětadvacet let starších než já je už po smrti. Sám jsem takto starší milenky míval mezi dvacítkou a třicítkou, mezi třicítkou a čtyřicítkou jsem sjížděl (a bral si) vrstevnice, a mezi čtyřicítkou a padesátkou jsem sjížděl (a bral si) o generaci mladší holky. Takže když mne v padesátu přestal sex zajímat, měl jsem už v anamnéze všechny možné typy věkově nevyvážených vztahů
Co se ale stalo? Nejprve se nestalo nic, tedy až na to, že Američané zvolili svého nového prezidenta, a s ním do funkce první dámy i jeho o dvacet čtyři let mladší ženu Melanii. A nikdo ani nekvák, možná si jen pár chlapáků pomyslelo, že Trump je taky chlapák, protože má mladou. No a pak si zvolili nového prezidenta Francouzi, a s ním jako první dámu jeho o dvacet pět let starší manželku Briggite. Což vyvolalo vlnu přisprostlého zájmu, který už bohužel dorazil i do jinak tolerantního Česka. A tak na Facebooku čtu: „Každá stará matrona najde svého Macrona.“ HA HA HA. Případně: „Státy mívají první dámu, Francie bude mít první mámu.“ HA HA HA. Tyhle výsměšky jsou maloměšťácké, omezenecké, staromódní a především hloupé.
Žijeme v postmoderní době, kdy si svou roli může každý vybrat sám - dokonce i kandidát na francouzského prezidenta. Je volbou jedince, zda bude plnit tradiční roli chlapáka obletovaného ženami, kterým vládne, postmoderní roli citlivého muže, který u žen hledá porozumění a souznění duše, anebo zda se ten konkrétní jedinec na tu roli úplně nevybodne a nepřizná svoji homosexualitu. Žádná z těchto voleb není ani směšná, ani nesprávná, a především - vůbec není veřejná. Je těžce genderově nespravedlivé, když Trumpovi prochází mladší manželka, a Macronovi se vysmívají za starší manželku. Přitom tyhle věci by měly být - alespoň v tolerantním Česku - opravdu ponechávány bez komentáře. Obzvláště v situaci, kdy ty předsudky zcela zjevně nemají pravdu.
Každý muž - i ten nejtvrdší - totiž alespoň občas potřebuje zázemí a výslovné, důrazné přijímání od své manželky. To mimo jiné vytváří pocit domova. A když je ten chlap náhodou prezident, je varianta, kdy může se svou manželkou vést smysluplný rozhovor o svých pracovních starostech, nespornou výhodou. A takový pohovor zvládne fakt lépe než paní Trumpová paní Macronová.
Pokud se tedy podíváme na obě dámy prizmatem skutečnosti, že jsou manželky prezidentů velmocí, tak v této roli není legrační francouzská intelektuálka Briggite, nýbrž Trumpova striptérka Melánie odkudsi z Balkánu. Takže - já jako první dámu preferuji Briggite, i když už má svoje léta!
