Techniky se mění, podstata zůstává. Někdejší slovenský premiér Vladimír Mečiar byl svého času noční můrou civilizované Evropy. Svým brutálním politickým stylem nechával vyrábět kompromitující materiály na oponenty, jeho spolupracovníci v tajné službě unesli syna prezidenta do zahraničí, v Bratislavě vybuchovala auta jeho kritiků, takže Slovensko nakonec nebylo přijato do NATO.
Nakonec mu zlomila nohy divoká privatizace do rukou jeho spřízněných duší, která byla nepřijatelná i pro část jeho voličů. Současně jeho styl způsobil, že opozice, od té postkomunistické až po křesťanské demokraty, se proti němu spojila a odpojila ho od moci.
Někdejší slovenský podnikatel Andrej Babiš si vzal z Mečiara obrovské poučení. Namísto uplácení státním majetkem si začal velkoryse kupovat spřízněné duše z aktivit svého kolosu Agrofert. Jako sendvič se obklopil poradci a poradci poradců, kteří procházejí všemi institucemi a vrstvami politického a mocenského světa, kde hájí jeho zájmy. Ta investice se vyplácí, protože tyto peníze zpětně dostává z „legální renty“ v podobě dotačních penězovodů pro své firmy od státu.
Od Mečiara si také vzal jedno důležité poučení: bez médií nejde dobýt politickou moc. Jeho koupě největšího vydavatelství tištěných médií v zemi (a nejposlouchanějšího rádia Impuls) dlouho vyvolávala spekulace, co je jeho smyslem. Hromadné odchody novinářů z koupených médií něco naznačovaly, ale od policejní krize v létě je jasné jedno: je to stejný mocenský nástroj jako držet většinový balík akcií ve firmě nebo mít svého člověka v čele regulačního úřadu.
V létě 2016 policejní prezident sloučil dva útvary, což bylo přesně v jeho kompetenci. Babiš cítil ohrožení zájmů, protože se Šlachtovými lidmi z protimafiánského útvaru dlouhodobě spolupracoval a vyvolal vládní krizi, která v jednu chvíli připomínala pokus o převrat ze strany některých bezpečnostních složek, jež se vymkly z hierarchické struktury řízení. Prezident Zeman nakonec situaci uklidnil a všichni se dohodli na zřízení vyšetřovací komise.
Po více než půl roce zveřejnila svou zprávu, z níž vyplývá jedno: 99 Babišových vývodů jsou zmanipulované mystifikace, domněnky a drby, jimiž chtěl jen ochránit své spojence v bezpečnostních složkách. Kdyby řekl sorry jako a projevil aspoň náznak omluvy vůči policejnímu prezidentu Tuhému a ministru vnitra Chovancovi, mohlo by se to přejít a on by tím ukázal svou sílu.
Nicméně Babiš je přesně ten typ, který, když něco nejde silou, jde na to ještě větší silou. Mečiarovsky zprávu parlamentní komise odmítl jako prasárnu a opět se pasoval do role hlavního herce v protikorupčním boji. V tomto partu mu přizvukovala jeho média v čele s Lidovými novinami, která dlouhé dny neinformovala o jeho finančních problémech s nákupem dluhopisů.
Jedno je jasné: v Česku vyrostl nový Vladimír Mečiar. Na rozdíl od něj má ranec peněz a je s nimi schopen si koupit všechno. Když mu to nevyšlo se závěrečnou zprávou vyšetřovací komise, koupí si interpretaci té zprávy ve svých a spřátelených médií.
Problém české politiky však není Babiš, ale slabost těch, co mu umožňují tento politický styl praktikovat v české politice a ve skrytu duše se tetelí, že je ve volbách v říjnu 2017 přece jen pozve do vlády.