Fantasmagorie nejvyššího představitele ruské pravoslavné církve došla k dalšímu vrcholu. Srovnal knížete Vasilije III., sjednotitele území kolem Moskvy v 16. století, s ruským prezidentem Putinem.
Patriarcha Moskvy a celé Rusi Kirill, jinak též agent KGB, zavítal ve středu 26. října do smolenské katedrály Panny Marie Matky Boží. Po bohoslužbě primas ruské pravoslavné církve pronesl řeč.
Zmínil 17. století, které bylo pro zemi „dobou nepokojů, rozpadu, ztráty národní identity, ztrátou autority ústřední vlády“. „Země byla roztrhaná na kusy, nebyla žádná naděje na spásu. Ale víme, že z milosti Boží doba potíží skončila vítězstvím ruského ducha, vítězstvím domobrany, vítězství našich lidí.“ „A bouře se zastavila, ale důsledky bouře pokračovaly. A možná nejvážnějším důsledek byl pobyt polsko-litevských vojsk ve Smolensku. A pak se zbožný car Alexej Michajlovič rozhodl vrátit do Smolenska, jako to udělal i kníže Vasilij III. A šel do Smolenska, a obsadil toto měst. A díky Nejsvětější Matce Boží přinesl iverskou ikonu, která byla předtím na jeho žádost vytvořena v klášteře na hoře Athos.“ (Podle slavné iverské ikony na Athosu vznikaly její různé kopie. pozn. aut.)
Pak se obraz ocitl v Kremlu, připomněl patriarcha. „Odtamtud se nevrátil, protože tam byla revoluce a obraz byl v rukou bezbožeckého režimu. Jako zázrakem byl obraz zachován jako významné umělecké dílo v muzeu a tam uložen až do nedávné minulosti, kdy byl úsilím našeho prezidenta Vladimira Putina vrácen do Novoděvičího kláštera.“
„Co se můžeme naučit z tohoto příběhu?“ ptá se patriarcha. „Vasilij III, Aleksej Michajlovič a současný prezident Putin, jsou nositelé nejvyšší ruské státní moci. Kdykoliv se ve městě Moskvě děly nějaké velké činy, pak se nějakým způsobem odrážely v akcích vedoucích představitelů státu v souvislosti s klášterem a to až do 21. století. A v tom vidíme pozoruhodnou kontinuitu. Bůh dá, že tato kontinuita nebude nikdy přerušena. Bůh dosvědčuje, že nejvyšší státní orgány jsou vždy vědomy síly Boží přítomnosti v ruské historii. Pokud se tak stane, bude Rusko neporazitelné a nepřemožitelný bude i náš lid.“
Abychom pochopili, co vlastně patriarcha říká, je dobré se podívat na historickou drobnost, nicméně známou. Zmíněný Alexej Michajlovič dostával dopisy od pskovského mnicha Filofeje (1465–1542), který mu napsal: „Dva Římy padly, třetí stojí a čtvrtého již nebude.“ Tím třetím Římem je míněna Moskva. Řím je jakýmsi obrazem světové vlád a světového prvenství. Připomínat toto období Ruska znamená tedy jakési posvěcení ruských imperiálních ambicí nejvyšší církevní mocí.
Spojení trůnu a oltáře není v Rusku nic nového. Pozoruhodné je to propojení ruského pravoslaví s někdejší tajnou policií. Putin byl důstojníkem KGB a lidmi z tohoto prostředí se obklopuje. Patriarcha Kirill, občanským jménem Vladimir Michajlovič Gunďajev, je označován za agenta KGB s krycím jménem Michailov.
Ekonomická moc ruské pravoslavné církve je obrovská. V 90. letech byl pozdější patriarcha, který vedl v církvi zahraniční otázky, obviněn z toho, že se podílel na profitu, který měla církev z bezcelního dovozu cigaret. Kirillovi se tehdy přezdívalo „tabákový metropolita“. Zneužívání peněz se Kirillovi neprokázalo, církevní zisk z tabákového obchodu je ale zřejmý. Šlo o částku kolem 1,5 miliardy dolarů, jak odhaduje v roce 2004 sociolog Nikolaj Mitrochin a možná tři miliardy dolarů, jak uvádí v roce 2009 server http://echo.msk.ru/. Ve srovnání s tím je známá aférka, že si patriarcha nechal na oficiální fotografii vyretušovat luxusní hodinky na ruce, jen maličkost, stejně jako bublinkové koupele v přilehlých prostorách moskevského Chrámu Spasitele poskytované na různé akce.
V každém případě chápeme, že patriarcha kdysi označil Putina za „Boží zázrak“ a hypotetické vítězství liberalismu za „apokalypsu“. Ruské pravoslaví přežilo jak díky disidentům a obyčejným věřícím, tak ve svých strukturách propojením se státní mocí i v době ateistického režimu. Dnes se stalo ideologií, která nahradila státní marxismus a žije dál, jako by se nic nedělo.
