Pelikánův verdikt na život a na smrt: Máme nevydat podezřelé do USA a vyměnit je za Čechy v Libanonu? | Reflex.cz
nahoru

Pelikánův verdikt na život a na smrt: Máme nevydat podezřelé do USA a vyměnit je za Čechy v Libanonu?

Tomáš Klvaňa1. února 2016 • 16:57
Pelikánův verdikt na život a na smrt: Máme nevydat podezřelé do USA a vyměnit je za Čechy v Libanonu?
foto: ČTK

Zřejmě má před sebou ministr spravedlnosti Robert Pelikán těžké rozhodnutí, které může znamenat smrt či život pro pětici Čechů zajatých loni v létě v Libanonu. Podle serveru Neovlivní přišel českým právníkům a úřadům e-mail od lidí, kteří by mohli mít k únoscům blízko, s neúprosným poselstvím: Nevydávejte do Spojených států trojici „našich hochů“, pokud ještě „vaše hochy“ chcete vidět živé. Takto přesně e-mail nezněl, ale jeho vyznění je jasné.

O koho extremistům jde? Trojice, již už české soudy rozhodly vydat do Spojených států, ve složení Alí Fajád, Libanonec s ukrajinským pasem, a dva lidé z Pobřeží slonoviny, Faouzi Jaber a Chálid Marabí, byla zatčena loni v dubnu v Praze a je stále ve vazbě. Definitivní rozhodnutí o vydání do USA udělá právě Pelikán. Podle amerických vyšetřovatelů se na několika místech na světě, například ve Varšavě a v africké Ghaně, scházela ona trojice s agenty americké Agentury pro kontrolu obchodu s drogami (DEA).

Ti předstírali, že jsou z  komunistické gerily Revoluční ozbrojené síly Kolumbie (FARC), a hodlali od nich koupit kokain a zbraně. To sice zní divně – proč by, proboha, měli právě Kolumbijci chtít od Arabů kokain? – a je možné, že detaily případu, jak je citovala agentura ČTK a zmíněný server, jsou pokroucené, jisté se však zdá, že Američané zamýšlejí naše povedené trio soudit kvůli podezření z podpory terorismu včetně obchodu se zbraněmi.

Je docela možné, že pětici českých občanů v Libanonu unesli teroristé účelově, aby žádali výměnu. Na kauze mnoho měsíců v zákulisí pracuje ministerstvo zahraničí, Američané a Pelikán má na rozhodnutí asi čtvrt roku.

Co teď? Přistoupit na nechutný obchod s ďáblem, nebo principiálně trvat na svém, i kdyby to mělo znamenat smrt českých občanů? Bez ohledu na různící se názory se asi všichni shodneme, že Pelikánovi jeho rozhodování nikdo nezávidí. Známá učebnicová poučka praví: S teroristy (únosci) se nejedná. Stojí na předpokladu, že každé vyjednávání, neřkuli obchod s teroristy (únosci), povzbudí další zločiny: jakmile ti uvidí, že únosy a držení rukojmí se vyplácejí, bude jich více. Proto třeba skoro žádná ze západních vlád neustoupila Islámskému státu, i když na poušti podřezává jejich občany.

Jenže s teroristy se někdy nevyjednává a jindy zase ano. Dělá to třeba Izrael, ač neoficiálně a přes prostředníky, a ten nelze vinit z měkkosti vůči fanatikům. Výměna rukojmí je relativně běžnou věcí v mezinárodních vztazích. Před několika málo dny propustil Írán amerického novináře Washington Postu Jasona Rezaiana a jeho kolegy, které neoprávněně držel za údajnou špionáž, výměnou také za několik zcela právem odsouzených Íránců v USA. Loni udělala vláda amerického prezidenta Baracka Obamy gesto a propustila pět odsouzených kubánských vyzvědačů výměnou za zlepšení vztahů a propuštění Kubánci protiprávně drženého kontraktora Alana Grosse, jenž pomáhal kauze lidských práv v komunistické diktatuře.

Spojené státy jsou našimi blízkými spojenci a přáteli. Je to země, která v rámci NATO nejvíc garantuje naši bezpečnost. Je tedy v našem zájmu, abychom s ní měli hladké a přátelské vztahy. Zároveň však Spojeným státům nic nedlužíme. Washington má sice lví podíl na tom, že jsme svobodní, neboť rozhodujícím způsobem přispěl k porážce komunismu, dělal to však hlavně kvůli sobě čili z vlastního zájmu. V uplynulém čtvrtstoletí jsme se společně s ostatními spojenci a Američany podíleli na boji proti terorismu v Iráku, Afghánistánu a jinde ve světě. Naše tajné služby a armády dobře spolupracují, naše zahraniční politika je v klíčových otázkách stále prozápadní a proamerická, a to navzdory prokremelskému patolízalství bývalého prezidenta Klause a současného prezidenta Zemana. Není to proto, že bychom snad chtěli Washingtonu kamsi lézt, jak říkají naši bolševici a řada méně informovaných občanů, ale proto, že je to v našem národním a bezpečnostním zájmu.
Přesto je rozhodování ministra Pelikána a kompetentních úřadů ve věci vydání trojice podezřelých do Států rozhodováním autonomním. Musí být uděláno na základě českého zájmu, v němž americký zájem hraje ne zcela určující roli. Pokud ministr Pelikán podle informací a souvislostí, které já v tuto chvíli nemám a nemohu mít k dispozici, dojde k závěru, že Fajáda, Jabera a Marabího Američanům nevydá a učiní je k dispozici pro případnou výměnu, má na takové rozhodnutí společně s ministerským předsedou Bohuslavem Sobotkou a šéfem diplomacie Lubomírem Zaorálkem právo.

S teroristy se nejedná, nedělají se s nimi obchody, pokud to národní zájem vyžaduje. Pokud však je v národním zájmu s nimi jednat, ba udělat špinavý výměnný obchod, politici, jež si pro taková rozhodnutí volíme, se podle toho musí zařídit a svá rozhodnutí nám pak uspokojivě vysvětlit. O právo dělat nesnadná rozhodnutí se ucházejí ve volbách, a tedy k jejich práci patří.

 

 

Tomáš Klvaňa



Diskuse ke článku

 

reklama
Komentáře
Nejčtenější
E15