Causa třicetimilionového odškodného za těžké poškození dítěte při porodu výší sumy úplně zastínila mnohem vážnější problém, než je nějakých třicet mega. Zastínila problém, zda se lidská medicína nedostal do přesného opaku svého poslání a místo aby od bolesti ulevovala, tak ji prodlužuje.
Především - plně se ztotožňuji s tím, že rodiče, jejichž dítě chybami lékařů dojde strašlivé újmy, dostali velmi vysoké odškodnění. Třeba těch třicet milionů - stejně to není na smrt dítěte dostatečná náplast. Media přežvykují tu částku, a tak zanikl problém mnohem závažnější: Nedělá v cause toho nešťastného dítěte moderní medicína (samozřejmě v nejlepším úmyslu) strašný zločin?
Chlapec se následkem poškození mozku při porodu narodil slepý a hluchý. Je němý a nekomunikuje. Nemá vyvinut potravní reflex a musí být krmen každé tři hodiny nosní sondou. Také mu musí být odhleňovačem pravidelně odsávány hleny, aby se neudusil, neumí je vykašlat. Nechci se pouštět do ošidných úvah o ceně lidského života, to nechám intelektuálům. Chci zdůraznit rozměr bolesti, který tomu nešťastnému dítěti způsobujeme.
Chlapec není díky svým poškozením samostatně a bez podpory životaschopný, příroda jej odsoudila k smrti. My nasadili veškerou moderní vědu, abychom ten strašlivě poškozený život udrželi ve stavu, kdy metabolizuje. Ne ve stavu, kdy přemýšlí, to mu nebylo dáno vůbec - jen ve stavu, kdy metabolizuje. Ovšem za jakou cenu? A to nemluvím o strašlivé dani péče za to nebožátko, kterou platí jeho rodiče. To dítě je udržováno ve stavu, kdy díky našemu milostrdenství neustále trpí!
Jak prokázali při pokusech aktivisté kritizující Guantanámo, je krmení nosní sondou - uplatňované na tamních vězních, když vyhlásí hladovku - mimořádně trýznivé, nepříjemné a bolestivé. A nelibost, bolest a dráždění vnímá dokonce i tak strašně poškozená lidská bytost jako ten nešťastný chlapec. To vnímá i améba. Krmen nosní sondou je každé tři hodiny. A dále jsou mu často odsávány odsávačkou hleny, což je proces jen o fous méně nepříjemný než krmení nosní sondou. Vzhledem k nutnosti krmit každé tři hodiny tak chlapci chybí i to úplně elementární - dlouhý spánek. Nikdy za těch pět let, co je na světě, se nesměl vyspat do syta. Naše civilizovaná a soucitná medicína toho chlapce s vypětím všech sil drží při životě, který je naplněn trvalým utrpením.
Euthanasie těžce postižených je historicky vyzkoušená, a nikdy nesmí být obnoven stav jako v nacistickém Německu, kdy byli mentálně retardovaní a duševně nemocní usmrcováni. Takovým opatřením by civilizace přišla o svoji lidskost, proto je nepřípustné. Stejně nepřípustné ale je uměle přístroji prodlužovat život i za tu cenu, že se změní v neustávající trýzeň. Proto ve jménu elementárního lidského soucitu prosím - dovolte tomu nešťastnému dítěti zemřít!
