Druhý den konopného veletrhu díky poťapanosti jednoho z vystavovatelů málem akce skončila. Bylo to o chlup a policie mohla veletrh ukončit.
V soboru v jedenáct dopoledne jsem stál ve stánku Reflexu a bylo mi proti pátku hej, protože jsem měl dvě hostesky. Jednu z Reflexu (ta rozdávala Reflexy), jednu z Levných knih - ta prodávala moji pěstitelskou příručku Marihuana - a bedny knih a paleta plná Reflexu vypadaly méně hrozivě, než když jsem na to byl sám. Stran té palety - to není metafora, ale střízlivý fakt, podívejte se na fotky z pátečního večera! Rovných tři a půl tisíce výtisků, několik set kilogramů časopisů!
Lidé se začínali hrnout, já podepisoval střídavě knihu a Reflexy, holky prodávaly a rozdávaly, až se kouřilo, a najednou bylo úplně narváno a byly dvě hodiny. A pak si všichni zapálili jointa a aby to nestačilo, mezinárodně provařený konopný aktivista a především podnikatel slyšící na jméno Soma, Američan usedlý v Amsterodamu, udalal průser.
Soma v polovině devadesátých let přesídlil z USA, kde byl dle vlastních slov legalizačním aktivistou, do Holandska a provozuje tam semennou banku, která (dal jsem si tu práci a srovnal ceny) prodává stejné či skoro stejné odrůdy jako konkurence, ale zato dvojnásobně dráž.
Tento šedesátiletý metrosexuál (pěstěné spletené dredy má i na vousech a zlaté prsteny nosí i na palci) si na úvod své prolegalizační besedy, která byla součástí doprovodného programu veletrhu, zapálil před publikem na podiu jointa. Už to samo o sobě bylo daleko za hranicemi všech dohod s policií, které organizátoři uzavřeli. Soma ovšem, aby ukázal, že je fuck free, toho jointa poslal do publika, a to je trestný čin jaksi globálně. I v Holandsku. A Soma, jak byl v ráži, toho špíčka podal divákovi sedícímu vedle policisty v civilu, který si jeho besedu natáčel na kameru. Kdyby něco podobného udělal zkouřený puberťák, bylo by to snad pochopitelné, když to udělá šedesátník, je to projev nepředstírané debility.
Když skončil, státní zástupkyně, která veletrh dozorovala na místě, opravdu chtěla vědět, co tím posláním špeka mínil, a policisté zavolali - jak bylo domluvené, kdyby chtěli někoho sebrat - organizátory. Aby to šli sami, když to tady pořádají, Somovi vysvětlit, že teď bude muset jít na okrsek sepsat protokol a pravděpodobně vyslechnout obvinění z trestného činu distribuce drog.
Povedlo se, i když Soma zpočátku vůbec nechápal, jak si vůbec někdo troufá k jeho konání mít připomínky. Co si to ta policie jako dovoluje, že se jí nelíbí, jak podal policejnímu důstojníkovi špeka. Pak jsem šel jako jeden z nejvyhulenějších přítomných požádat do místního rozhlasu návštěvníky, aby nehulili, a ředitel festivalu osobně rozvěsil u vchodů desítky cedulí, že kdo bude hulit, bude vyveden. A pak jsme obešli - ochranka, Jiří Tomaško jako ředitel veletrhu, a já jako nejvyhulenější účastník, všechny stánky a prosili jednotlivé vystavovatele, aby tam nehulili ani nenechávali hulit návštěvníky.
Po patnácti minutách od přijatých opatření se dým ve výstavní hale rozptýlil a policisté přestali vypadat tak nasraně jako kolem druhé hodiny odpolední. Je typické, že když už nastane průšvih, nezaviní ho zkouřený puberťák, ale umanutý šedesátiletý exhibicionista hlásající SVOU PRAVDU. A byly čtyři a mě začínala beseda - tedy beseda se mnou.
Měla být o Cannabis Cupu, ale já byl tak nažhavený z předchozích problémů, že jsem Cup jen zmínil a jinak celou dobu mluvil o tom, že marihuana není ještě legalizovaná a že uživatelé nesmějí provokovat úřady, jinak začnou celou marihuanovou subkulturu dusit.
Atmosféra byla k večeru už klidnější, lidí bylo pořád dost, ale už nebylo všude cítit kouř z jointů, já se po besedě vrátil na náš stánek a poděkoval hostesce za spolupráci při rozdávání Reflexů. Už mohla jít domů - časopisy došly. Mohli jsme dát Reflex - když budu hodně optimistický - každému pátému návštěvníkovi, a rozdali jsme jich za první dva dny tři a půl tisíce. Což znamená, že tam bylo za první dva dny veletrhu alespoň sedmnáct tisíc lidí. Což byl - už den před skončením veletrhu - takový úspěch, který nikdo nečekal ani ve snu.
Pak jsem před osmou večerní - opět z titulu mé dlouholeté vyhulenosti - vylosoval výherce tomboly, a šel domů napsat tento text. Když jsem ho dopsal, bylo půl jedné, což znamená, že deset a půl hodiny musím být zase na stánku Reflexu. Teď už jen s knihami, Reflexy už nemám.
