11. května 1945 začala sovětská tajná policie NKVD odvlékat z Prahy lidi do gulagů. Je to dnes 72 let. Když skončila válka, 9. května najednou už nebyl Protektorát Böhmen und Mähren, nebyla nacionálně socialistická Třetí říše. Lidé zažívali zcela novou situaci, v níž mnohdy v předchozích letech již nevěřili, a radovali se, že je čekají jen samé lepší časy. Bohužel sen o svobodě trval velmi krátce.
Sovětská vojska byla v Praze jen pár hodin, ale už šli najisto, adresy měli předem. Hned 11. května ráno začaly jednotky NKVD v Praze zatýkat a odvlékat do gulagů Čechy, Ukrajince, Rusy, a další, "ty, které si určili". Nejprve byli odvlečeni exulanti před bolševismem, kteří přišli ve 20. letech a stali se občany Československa, především to byli členové inteligence. Naprostá většina odvlečených se už nikdy nevrátila. Někteří byli zavražděni hned v Praze, někteří zemřeli v sovětských věznicích, v gulazích, o značné části odvlečených nejsou vůbec žádné zprávy.
Známý fotograf Taras Kuščynskyj (1932 - 1983) se jako 13-letý stal svědkem smrti svého strýce Jevhena Vyrového, významného pedagoga, osobnosti ukrajinského exilu: "Když 17. května před okny našeho domu zastavil ´černý havran´ vojenské kontrarozvědky SMĚRŠ, strýček Žeňa padl na kolena před ikonou Matky Boží a upřímně se pomodlil. Pak políbil matku, mě, otevřel okno a vyskočil ze čtvrtého patra na dlažbu před autem, v němž ho měli odvézt."
Pamětnice Kristýna Jojková dnes na připomínce, která proběhla na Olšanských hřbitovech, vyprávěla příběh své kamarádky Helenky, v květnu 1945 16-leté: „Byla to krásná dívka, původem z Ukrajiny stejně jako moji rodiče, chtěla se dostat za svou tetou v Podkrušnohoří. Zatkli ji při zátarasu, byla zavřená s desítkami dalších v dřevěném baráku na kraji Letné, pak je dovedli na Masarykovo nádraží, odkud je vlaky odváželi na Slovensko a dál na východ. Na nástupiště se tehdy procházelo kolem dřevěné budky v níž seděl železničář. Helenka ho začala úpěnlivě prosit, aby jí pomohl. On ji v nestřeženém okamžiku strčil za sebe pod lavici v budce a přikryl ji dlouhým železničářským pláštěm. Skutečně ji zachránil.“
Mnozí, a byly jich tisíce, ale takové štěstí neměli. Zapovězenou historii, o níž po celou dobu své vlády komunisté mlčeli, začal v roce 1990 připomínat publicista Vladimír Bystrov, který založil výbor "Oni byli první". U pamětních desek, které výbor instaloval na Olšanských hřbitovech se dnes uskutečnilo vzpomínkové shromáždění. Jeho účastníci zdůraznili, jak aktuální je odkaz a apel vzpomenuté tragédie nyní, kdy ruský prezident říká, že největší geopolitickou katastrofou 20.století byl podle něj rozpad.
Sovětského svazu. A kdy je působením propagandy v Rusku Stalin opět jednou z nejoceňovanějších osobností. Zároveň je však komunismus bagatelizován i v západní Evropě, v Evropské unii, a měl by být vnímán stejně jako nacismus.
