Ještě po celém století, jež uplynulo od smrti Františka Josefa I., je doba jeho vlády obestřena mýty a dezinterpretacemi. A jakkoli není naším cílem nekritické vyzdvižení legendárního vladaře či jeho doby, chceme alespoň zčásti vyvážit negativní pohled, na němž se — ve vzácné a překvapivé harmonii — shodly všechny režimy, jež u nás ve dvacátém století panovaly. První republikou počínaje přes republiku druhou, éru okupace i komunismu…
Byl to především František Josef I., v době jehož vlády završil český národ své národní obrození, svou emancipaci na moderní a plnohodnotnou západoevropskou entitu. A je třeba říci: nikoli císaři navzdory, ale s jeho přispěním (kdo dnes ví, že největším dárcem sbírky na Národní divadlo byla právě císařská rodina).
Byl to také František Josef I., kdo stál v čele silné říše, která (přes všechna vnitřní pnutí a nacionální neshody) zabraňovala mocným sousedům – Prusku, respektive Německu na západě a Rusku na východě –, aby si střídavě a podle momentální síly dělili území národů žijících mezi nimi. Jak se v tomto ohledu odvíjely dějiny po pádu monarchie, není asi třeba komentovat…
A byl to František Josef I., v době jehož vlády se stalo Rakousko (přes rozšířené představy o absolutistické povaze jeho moci) skutečnou konstituční monarchií se svým parlamentem a od roku 1907 také všeobecným a rovným hlasovacím právem…
Mnohé nám ostatně z jeho doby zbylo. Prezident sídlící na Hradě i název české měny – koruna. Je tedy na čase hodnotit dobu Františka Josefa I., ale i celé období vlády Habsburků, spravedlivěji. Nejen na základě opakovaných klišé o třísetletém žaláři a době temna.
Zároveň jsme rádi, že se výhradním autorem nového speciálu stal Jiří Rak, historik a přední český odborník na období 19. století, zejména pak epochu vlády Františka Josefa I.
