Před 585 lety husité slavně zvítězili u Domažlic | Reflex.cz
nahoru

Před 585 lety husité slavně zvítězili u Domažlic

JAROSLAV ŠAJTAR14. srpna 2016 • 16:00
Před 585 lety husité slavně zvítězili u Domažlic
Mikoláš Aleš - Bitva u Domažlic
• foto: 
Wikimedia

Četní nepřátelé husitů, kteří svými vojenskými výkony ohromili celou Evropu a nyní deptali protivníky na vlastním území, se nemohli shodnout, jak tento „vřed“ odstranit. Ti horkokrevnější sázeli na hrubou sílu v podobě páté křížové výpravy, která by je snad konečně srazila na kolena a vyhladila, druzí, lépe obeznámení s poměry, se domnívali, že s odbojnými Čechy se lze smířit jedině po dobrém, a to na církevním koncilu, jenž se měl sejít v březnu 1431 v Basileji.

Papež Martin V. však dopřál sluchu válkychtivé straně, a proto ponoukal německá i slovanská knížata, polského krále Vladislava i litevského velkoknížete Vitolda k novému tažení proti Čechům. Kardinála Giuliana Cesariniho zplnomocnil, aby se všemožně zasadil o realizaci páté křížové výpravy do Čech. Vojsko shromažďoval i císař Zikmund. Prvního srpna 1431 překročila křižácká armáda hranice. Třebaže podle Starých letopisů českých čítala 130 000 mužů, Petr Čornej, přední znalec husitské epochy, pokládá takový odhad za čirý nesmysl a ve Velkých dějinách zemí Koruny české píše, že křižácká vojska tentokrát nedosahovala ani počtu 30 000 bojovníků, neboť mnozí západočeští katoličtí šlechtici neprojevovali právě velké nadšení pro přímé vojenské angažování.

Nelenili ovšem ani husité a pod velením osvědčeného Prokopa Holého vytáhli proti křižákům – podle Bartoška z Drahonic – s 50 000 pěšáky, 5000 jezdci a 3000 vozy. Otakar Frankenberger ve svém díle Naše velká armáda, vydaném k pětistému výročí husitských válek, odhaduje sílu husitských vojsk celkem na 40 000 osob, z nichž 30 000 se nalézalo v hlavním vojsku pod velením Prokopa Holého, jež tvořilo táborské polní vojsko Jakuba Kroměšína, sirotčí polní vojsko Jana Čapka ze Sán, táborská hotovost Ondřeje Keřského z Řimovic, sirotčí hotovost Jana Kralovce, pražský a žatecký sbor, oddíly pánů pod obojí a pod jednou a Zikmunda Korybutoviče, a moravské vojsko v počtu 10 000 mužů.

Křižáci se rozdělili na tři souběžně postupující sbory. Jednomu z nich, u něhož působil kardinál Cesarini, velel vévoda saský, druhému kurfiřt braniborský a třetímu vévodové bavorští. Křižáci přitáhli ke Kladrubům a těšili se, že husité před nimi utečou. Avšak stal se pravý opak.

V úterý 14. srpna 1431 ve tři hodiny odpoledne se husité přiblížili na dvě hodiny cesty ke křižáckému vojsku, chystajícímu se k tuhému odporu. Jenže poté, co zaslechlo rachot husitských vozů, řehtání koní, zvuky trub a válečný chorál, obrátilo se na panický útěk, jemuž nezabránila ani Cesariniho dvousetčlenná italská garda. „Od této chvíle postrádalo počínání křižáků jakoukoli koordinaci a změnilo se v zoufalý úprk. Oddíly, které se první vydaly na cestu, stačily převézt do Bavor vozy s proviantem, zbraněmi, zbrojí a dalšími potřebami. Komunikace prostupující bavorsko-české pomezí v okolí Domažlic (ve směru na Eschlkam, Furth im Wald a Waldmüchen) byly však brzy ucpané. Mnozí křižáci proto nechávali vozy s nákladem stát na cestách a hleděli si zachránit alespoň holý život. Sám kardinál Cesarini prchal v doprovodu jízdního oddílu Jindřicha Plavenského oklikou kolem Nýrska, kde bylo poněkud volněji. Zřejmě ani nemyslel na to, že v Čechách zanechal bulu o vyhlášení kruciáty, svou kápi, ornát a krucifix, které Domažličtí ukazovali jako cenné památky ještě na počátku 17. století. Žádná bitva mezi Domažlicemi a Rýzmberkem se tedy nekonala, nebudeme-li za ni pokládat střetnutí husitů s kardinálovou gardou o vozovou hradbu či šarvátky s prchajícími křižáky. Navečer i druhý den ráno byly již k spatření spíše úsměvné scény. Vítězní husité pročesávali okolní lesy a stromy, v nichž se ukrývali vystrašení nepřátelé, vesele káceli,“ píše Čornej ve výše zmiňovaném díle. Podle Bartoška z Drahonic ukořistili Češi 3000 vozů, množství pušek, stanů, korouhví, drahých oděvů, zlatých a stříbrných nádob.

Slavné vítězství u Domažlic konečně přesvědčilo i nejzarytější nepřátele husitů, že silové řešení neexistuje, a sám kardinál Cesarini usiloval o ujednání míru. Desátého října vydal basilejský církevní sněm k duchovenstvu a Čechům list, jímž je zval do Basileje, a sliboval jim svobodné slyšení. České strany souhlasily a basilejského koncilu se v únoru 1432 zúčastnily.

Kronikář doby husitské Vavřinec z Březové zachytil slavnou událost v Písni o vítězství u Domažlic.

JAROSLAV ŠAJTAR

Klíčová slova:
historiehusitéBitva u Domažlic


Diskuse ke článku

 

reklama
Komentáře
E15
Nejčtenější