Stručná chronologie dějin Ukrajiny - země, která se proměnila v peklo | Reflex.cz
reklama
nahoru

Stručná chronologie dějin Ukrajiny - země, která se proměnila v peklo

Jaroslav Šajtar1. února 2014 • 07:00
Stručná chronologie dějin Ukrajiny - země, která se proměnila v peklo
UKRAJINA
• foto: 
ČTK

Protesty na Ukrajině začaly 25. listopadu, den po té, co ukrajinská vláda pozastavila přípravy pro podpis asociační smlouvy s Evropskou unií. Nejprve byly mírné, později přerostly v krvavé boje. Mají na svědomí stovky zraněných a několik mrtvých. Připomeňme si dějiny Ukrajiny - země, která se proměnila v peklo...

reklama

Stručná chronologie dějin Ukrajiny

Př. n. l.

7. st. – příchod Skytů
7.–5. st. – řecká kolonizace severního Černomoří
7.–3. st. – zemědělsko-pastevecké kmeny v lesostepních oblastech Ukrajiny 5. s. – vznik bosporské říše

N. l.

Od 5. st. – pronikání a usazování sarmatských kmenů
4.–6. st. – stěhování národů (pronikání Gótů, Hunů a Avarů)
4. st. – rozpad bosporské říše
6.–7. st. – ve středním Přidněpří vznikl svaz slovanských kmenů
8.–9. st. – expanze východoslovanských kmenů do oblastí osídlených ve východní Evropě Balty, Ugrofiny a kočovníky

9.–začátek 12. st. – Ukrajina se stala jádrem nejstaršího východoslovanského státního útvaru: Kyjevské Rusi

12.–14. st. – proces formování ukrajinské národnosti
13.–15. st. – útoky mongolsko-tatarských hord 1239–1240 – Zlatá horda ovládla většinu Ukrajiny

14. st. – severní a střední oblasti Ukrajiny se staly součástí Litevského velkoknížectví, kdežto jižní část a Bukovina připadly Moldavskému knížectví

15.–17. st. – turecká expanze, boj proti polsko-litevskému státu a Turkům 16.–18. st. – v Záporoží existovala „kozácká republika“, do značné míry nezávislá na Polsku

1648–1654 – protipolská osvobozenecká válka pod vedením hetmana Bohdana Chmelnyckého, známého pogromy na Židy; pokus o vytvoření nezávislého ukrajinského státu

1654 – Perejaslavská rada; došlo k přijetí dohody o znovusjednocení Ukrajiny s Ruskem

1667 – andrusovským mírem Rusko získalo levobřežní Ukrajinu a Kyjev 17.–18. st. – postupná likvidace hetmanského zřízení a autonomní správy Ukrajiny

2. pol. 18. st. – jižní Ukrajina osvobozena od tureckého panství
1793–1795 – v důsledku druhého a třetího dělení Polska byla pravobřežní Ukrajina připojena k Rusku

1805 – v Charkově byla založena první univerzita na území dnešní Ukrajiny 1. pol. 19. st. – formování novodobého ukrajinského národa a jeho vlastní kultury, symbolem je Taras Ševčenko

1861 – zrušení nevolnictví
1905 – povstání námořníků Černomořského loďstva a dělníků v Sevastopolu 1914–1918 – západní Ukrajina se stala jedním z hlavních bojišť 1. světové války

Březen 1917 – v Kyjevě vznikla Centrální rada, požadující na petrohradské Prozatímní vládě autonomii

20. 11. 1917 – ostře protisovětsky orientovaná Centrální rada vyhlásila po VŘSR Ukrajinskou lidovou republiku s prvním prezidentem Mychajlem Hruševským, jenž v roce 1920 pobýval v Praze

25. 12. 1917 – prosovětské síly vyhlásily na sjezdu v Charkově Ukrajinskou sovětskou republiku, následovala občanská válka, v níž Centrální rada utrpěla porážku

1917–1934 – hlavním městem sovětské Ukrajiny byl Charkov
8. 2. 1918 – sovětské oddíly vstoupily do Kyjeva
9. 2. 1918 – Centrální rada podepsala v Brestu Litevském separátní mír s Německem

18. 2. 1918 – na Ukrajinu vpadla německá a rakousko- uherská vojska, jež vytvořila loutkovou vládu v čele s posledním ukrajinským hetmanem Pavlem Skoropadským, bývalým generálporučíkem carské armády, který neuměl slovo ukrajinsky

Listopad 1918 – po odchodu okupantů vznikla vláda Direktoria, jehož členem byl hlavní ataman Symon Petljura, v květnu 1926 zavražděný v Paříži židovským anarchistou

1919–1920 – nová občanská válka mezi nacionalisty a Sověty skončila vítězstvím Sovětů

30. 12. 1922 – Ukrajinská sovětská republika se stala spoluzakladatelem SSSR

1932–1933 – násilná kolektivizace způsobila strašlivý hladomor (ukrajinsky holodomor), jednu z největších tragédií v novodobých dějinách Ukrajiny, jíž padlo za oběť podle různých odhadů 2,6 až 3,5 miliónu lidí (existují i mnohem vyšší údaje)

1939 – k Ukrajinské SSR byla připojena západní Ukrajina, od roku 1920 okupovaná Polskem

1941–1944 – německá okupace, vytvoření Říšského komisariátu Ukrajina, na západě země hnutí ukrajinských nacionalistů. Maximální počet prosovětských partyzánů dosáhl jen 47 789 osob, a nikoli 220 000, jak tvrdil Chruščov, kdežto antisovětská Ukrajinská povstalecká armáda (UPA) na pravobřežní Ukrajině čítala 90 000 až 100 000 bojovníků. Ukrajinci patřili k nejsurovějším dozorcům v koncentračních táborech a 14. granátnická divize SS „Galizien“ (ukrajinská č. 1) se podílela na potlačování Slovenského národního povstání. Holocaust nepřežilo 600 000 Židů, likvidovaných za vydatné účasti Ukrajinců. Podle zatím nejpřesnějších údajů akademika Jurije Kondufora, ředitele Historického ústavu Ukrajinské akademie věd, ze září 1984 stála druhá světová válka Ukrajinu 7 509 045 mrtvých, a připočteme-li 250 159 obětí v Zakarpatské oblasti a na Krymu, 7 759 204. Za hrdinství projevené za Velké vlastenecké války obdrželo Zlatou hvězdu hrdiny Sovětského svazu 2072 příslušníků ukrajinské národnosti, tj. nejvíc po Rusech.

29. 6. 1945 – k Ukrajinské SSR byla na základě smlouvy mezi SSSR a ČSR připojena Zakarpatská (dříve Podkarpatská) Rus, přeměněná v Zakarpatskou oblast USSR

1945 – Ukrajinská SSR se stala zakládajícím členem OSN
1944–50. léta – boje s Ukrajinskou povstaleckou armádou Stepana Bandery, protipolsky, antikomunisticky, protirusky a antisemitsky orientovanou; pobíjení prosovětských aktivistů (zavražděn mj. spisovatel Jaroslav Halan). V březnu 1950 zahynul hlavní velitel UPA generál Roman Šuchevyč, alias Taras Čuprynka. Celkem zahynulo 155 000 osob (25 000 sovětských vojáků, pracovníků lidového komisariátu/ministerstva vnitra a jejich pomocníků, 80 000 protisovětských partyzánů a 60 000 civilistů, z nichž 30 000 až 40 000 měla na svědomí UPA a zbytek sovětské represe.

19. 2. 1954 – na základě Chruščovova rozhodnutí byl k Ukrajině na počest 300. výročí sjednocení s Ruskem připojen Krym, což Rusové Chruščovovi dodnes zazlívají

25. 12. 1979–15. 2. 1989 – během intervence v Afghánistánu přišlo o život 2572 sovětských občanů ukrajinské národnosti

26. 4. 1986 – havárie jaderné elektrárny v Černobylu (ukrajinsky Čornobyl) Ukrajinu těžce zasáhla

16. 7. 1990 – Ukrajinská SSR vyhlásila svrchovanost v rámci SSSR
24. 8. 1991 – po neúspěšném puči, majícím odvrátit rozpad SSSR, vyhlášena plná nezávislost pod názvem Ukrajinská republika

1. 12. 1991 – v Zakarpatské oblasti se 80 % účastníků referenda vyslovilo pro nezávislost

1991 – v přímých prezidentských volbách byl prvním ukrajinským prezidentem zvolen Leonid Kravčuk

26. 12. 1991 – Ukrajina se stala zakládajícím členem Společenství nezávislých států

1993–1994 – prohloubení hospodářské krize, propad průmyslové výroby Březen–duben 1994 – neshody mezi prezidentem a parlamentem vyústily v předčasné parlamentní volby, v nichž největší blok vytvořili komunisté

Červen 1994 – v prezidentských volbách s 52,15 % hlasů zvítězil dosavadní prorusky orientovaný premiér Leonid Kučma, jenž neuměl ukrajinsky

Březen 1995 – předsedou vlády byl jmenován bývalý šéf tajné policie Jevhenij Marčuk, jejž Kučma obvinil ze zavinění hospodářských problémů Ukrajiny a sesadil ho. Novým premiérem byl jmenován první místopředseda vlády Pavel Lazarenko.

1997 – po sérii vážných incidentů rozdělení bývalého sovětského Černomořského loďstva mezi Rusko a Ukrajinu, jíž připadlo 18,3 % jeho plavidel, často v dezolátním stavu

1999–2001 – premiér Viktor Juščenko
2002–2004, 2004–2005 a 2006–2007 – premiér Viktor Janukovyč
2004 – „oranžová revoluce“
2004 – ruský demograf Vadim Viktorovič Erlichman zveřejnil statistickou příručku, podle níž Ukrajina ve 20. století ztratila 17 055 000 obyvatel, z toho při vojenských akcích 3 092 000, následkem teroru 5 020 000, hladu a epidemií 8 943 000.

2005–2010 – Juščenko prezidentem
2010 – prezidentem zvolen se ziskem 48,95 % hlasů Viktor Janukovyč
11. 10. 2011 – bývalá premiérka a Janukovyčova odpůrkyně Julija Tymošenková byla odsouzena k sedmiletému vězení

Leden 2014 – protestní demonstrace na kyjevském Majdanu přerostly v násilnosti a rozšířily se i do západních regionů, kde dochází k zabírání administrativních budov

28.1.2014 - premiér Mykola Azarov podal demisi. V zemi nebyl kvůli špatné ukrajinštině příliš oblíbený.

Jaroslav Šajtar


Klíčová slova: ukrajinahistorie



Diskuse ke článku

 

reklama
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře
reklama