Ratko Mladič

Ratko Mladič Zdroj: Profimedia.cz

Ratko Mladič: Nechci slyšet ani slovo z obžaloby!

„Jsem starý a nemocný, nic jsem nečetl, nic jsem nepodepsal,“ opakoval včera bosenskosrbský generál Ratko Mladič před Mezinárodním tribunálem pro zločiny v bývalé Jugoslávii v nizozemském Haagu. „Nechci slyšet ani slovo z obžaloby,“ snažil se generál, na jehož zatčení čekají oběti války v Bosně už téměř šestnáct let, komplikovat soudci první stání.

 

„Působil zmateně, je viditelně sešlý,“ komentovala jeho výstup média. Jenže není to zas tak dávno, když před tribunál předstoupil vůdce bosenských Srbů Radovan Karadžič (2008). Poté, co se v Bělehradě skrýval za vousem a vlasy vyčesanými do culíku, se na první stání oholil. A byl to zase ten Radovan Karadžič, i když se jeho líce propadaly, i když působil, že je z formy. Vězení v Haagu mu však evidentně svědčí, ve fešácké cele, kam mu chodí tisk, kde může chodit do posilovny nebo hrát šachy, zase ztloustnul. Ustaraný výraz, zřejmě způsobený zatčením, zmizel. Karadžič chodí dál vyslýchat svědky (hájí se sám), zdá se, že ho to snad i baví. Jak by taky ne, čím déle bude proces protahovat, tím déle si posedí v „hotelu Haag“, kde se s obviněnými zachází v rukavičkách – aby soud nemohl nikdo nařknout z podjatosti.

 

 

I Mladič je dnes ztrápený a zhublý. A zdá se, že zvolil strategii nacisty Rudolfa Hesse, který taky v Norimberku nechápavě kroutil hlavou, když soudce mluvil o koncentračních táborech. Při slovech o Srebrenici se Mladič tvářil, jako by to slyšel poprvé (ačkoli muži, kteří masakr přežili, ho viděli jen pár minut před největší novodobou genocidou se procházet mezi těmi, kdo vzápětí povraždili na osm tisíců mužů a chlapců). Při zmínce o tom, jak si bosenští Srbové udělali ze dvou set vojáků mírových sil rukojmí a přivazovali je k vojenským cílům ve snaze zabránit – lidskými štíty – bombardování, se spokojeně usmíval. Tak jako Hess po dlouhém předstírání duševní choroby, který stejně nakonec řekl: „ničeho nelituji“. I Ratko Mladič ukázal během prvního stání svou pověstnou aroganci. „Když tu jsou novináři z celého světa, chci říct, že se jich nebojím, nebojím se žádného národa, žádného etnika, bránil jsem Srbsko a teď budu bránit sebe, Ratko Mladiče.“

 

Po neúspěšné snaze zašít se ve vězeňské nemocnici, poté, co opakovaně tribunál ubezpečoval o svém chatrném zdraví i o tom, že vůbec nerozumí, co mu soudce říká, se na závěr rozohnil: „Nemusíte mně vodit, jako bych byl slepý, jsem generál Mladič, poradím si sám. Můžete mi pomáhat, když o to požádám. Celý svět ví, kdo jsem já. Jsem generál Mladič!“

 

 

Celý záznam na stránkách Mezinárodního tribunálu pro zločiny v bývalé Jugoslávii: http://www.icty.org/sid/10688