Jednou z možností, jak opustit postižené oblasti, je odlétající helikoptéra

Jednou z možností, jak opustit postižené oblasti, je odlétající helikoptéra Zdroj: Reuters

Pákistán je pod vodou a volá o pomoc

Povodně v Čechách připomínají ve srovnání s biblickými záplavami v Pákistánu spíš jakousi povětrnostní nehodu. Mohutné monzunové deště nyní přestoupily pákistánské hranice a vnikly do Indie, kde budou patrně záplavy pokračovat. V celých dějinách Pákistánu je něco tak strašného a náhlého prostě nevídané.

 

Tři týdny po vypuknutí gigantických záplav v této zemi se obrací předseda vlády Júsuf Raza Gilání na všechny národy světa s akutní prosbou o pomoc. V televizním projevu prohlásil Gilami, že oběti povodní přesáhly počet 20 miliónů postižených. Zasaženy jsou méně či více všechny oblasti Pákistánu. Veškerá roční úroda je zničena. Studně s pitnou vodou jsou zaplaveny. Nedostatek pitné vody je patrný všude. Ekonomická situace země je maximálně kritická. Státní hospodářství stojí před kolapsem. Hrozí hladomor.

 

Pozoruhodné je, že americký televizní vysílač CNN sice zprávu přinesl, ale zdržel se jakéhokoliv komentáře, což činí málokdy. Důvod bylo možné se dočíst v britském deníku Daily Telegraph. Na rozdíl od Američanů se Britové ozvali celkem hlasitě a bez diplomatických servítků. Vyzvali světové společenství ke zdrženlivosti týkající se finančních podpor zaplavenému Pákistánu. Britská výzvědná služba nešetřila kritikou: vláda v Islámábádu prý před pěti lety obdržela celkem 367 miliónů eur jako pomoc na odstraňování následků zemětřesení. Podle britské MI6 tyto peníze do posledního pětníku zpronevěřila. Organizace ERRA (Energy Regulators Regional Association), která byla pověřena znovuvybudováním postižených oblastí, z oněch 367 miliónů eur dodneška nespatřila ani cent. Často kritizovaná pákistánská zpravodajská služba ISI (Inter-Service Intelligence) se ani nepokoušela tvrdit, že by nebyly výše uvedené finanční částky zpronevěřeny, a tím zcizeny účelu. Gilání přesto v televizním projevu apeluje na občany: „V této největší katastrofě našich dějin prokažte odvahu! Nepropadejte panice ani beznaději!“

 

To je sice překrásně řečeno, ale jak na to? Skoro 1700 lidí se již utopilo, 16 000 je nezvěstných. Dalších 36 000 nakažených zemře patrně na úplavici. Ohroženy jsou hlavně děti a starší generace. U několika tisíc lidí se již teď projevují první známky cholery. Morová nákaza by mohla způsobit řetězovou reakci. Mluvit pouze o nedostatku medikamentů by bylo velkým optimismem. Léčiva prostě a jednoduše skoro žádná neexistují!

 

Dalším neřešitelným problémem jsou evakuace obyvatel. Tato opatření prakticky vůbec nefungují. Přes dva milióny Pákistánců uprchly před povodněmi na pákistánsko-indickou hranici vlastní silou a jsou tam ponechány svému osudu. Skoro šest miliónů lidi takřka umírá hlady, neboť povodně zničily téměř veškerou celoroční úrodu.

 

Protože evakuace kvůli nedostatku technických prostředků a extrémně špatné organizaci není dost dobře možná, vyzval prezident postižené země Ásif Alí Zardárí všech 500 000 obyvatel rušného města Džakobábád k hromadnému útěku z jejich domovů. Hrozí totiž totální zaplavení této oblasti. Prezident vyhlásil heslo: „Zachraň se, kdo můžeš!“ Ovšem většina obyvatel Džakobábádu opustit domy nechce: „Kam máme prchat? Zatím je tady jakžtakž sucho. Všude v okolí města je jen samá voda, kam oko dohlédne.“

 

Zdá se, že pan prezident výzvu k útěku z dané oblasti nějak nedomyslel. Je to asi tak, jako by trosečníci tísnící se na malém ostrůvku v Tichomoří byli vyzváni, aby se před zatopením ostrůvku mořskými vlnami zachránili úprkem do vody.

 

Německý tisk hovoří o Pákistánu jako o zemi „bez budoucnosti“. Je totiž záhadou, jak může stát disponující množstvím atomových raket a třetí nejsilnější armádou (po Číně a Indii) v daném regiónu pro 20 miliónů vlastních obyvatel postižených oblastí neudělat zhola nic. Prezident navíc vyzval obyvatele Džakobábádu, aby k útěku použili veškeré techniky i obyčejných oslů a mezků. Hlava státu je patrně nepřesně informována: v ohroženém prostoru žádná technika (až na armádu) není a jmenovaná domácí zvířena se stala již dávno obětí konzumace. Město je odříznuté od souše a obyvatelstvo trpí hlady i nedostatkem pitné vody.