Argentina, Buenos Aires: Horká krev a velká srdce | Reflex.cz
reklama
nahoru

Argentina, Buenos Aires: Horká krev a velká srdce

Jana Dostálová5. prosince 2013 • 00:15
Argentina, Buenos Aires: Horká krev a velká srdce
Obelisk před prezidentským palácem připomíná vyhlášení nezávislosti na Španělském království v roce 1810
• foto: 
Jan Dostálová

„Jeden bonmot popisuje obyvatele Buenos Aires jako Italy, kteří mluví španělsky a myslí si, že jsou Francouzi. Město se také rádo označuje jako Paříž Jižní Ameriky,“ říká Jana Dostálová (31). „Lidé jsou tam hrdí, ale umějí se i zasmát sami sobě.“

reklama

Moje cestování začalo dovolenou v Nepálu. Nezapomenu na tu pecku, když jsem poznala první Nepálce. Usměvaví, ochotní a úžasně klidní. Po návratu jsem přehodnotila perspektivy svého kancelářského zaměstnání, ušetřila pár korun a vyrazila poznávat svět.

Nejdřív jsem odletěla na Zéland a z plánovaného půl roku se staly dva. Pak mě zlákal jeden světový festival do Argentiny. A opět: poznala jsem úžasné lidi, zažila úžasné věci a z plánovaných týdnů se vyklubal rok.

Na živobytí jsem si vydělávala bez problémů, pracovala jsem v hotelu jako recepční a občas učila angličtinu. Jakmile jsem skončila v práci, učila jsem se španělsky a navštěvovala umělecké školy, jichž je v Buenos Aires nespočet a nabízejí kursy zdarma nebo jen za pár peněz. Učila jsem se bubnovat na různé nástroje i na tělo, objevila tanec na lanech a fyzické divadlo, navštěvovala kursy improvizace. Pátky jsem věnovala malování s mou nejlepší přítelkyní Mercedes. Našla jsem se a k tomu našla všechno, co mě skutečně baví.

Tvrdé přistání

Buenos Aires může být na první pohled šok. Po cestě z letiště člověk vidí jiný svět: chudobu, bordel, domy ve tvaru šedých kostek, někdy jen přístřešky z betonu, velké paneláky a dopravní chaos. Městská doprava zahrnuje vlaky, metro i neskutečnou spleť autobusových linek. Bez průvodce Guia-T, který je k dostání za pár pesos v každé trafice, mívají problémy i domácí, natož cizinec.

Pokud jde o životní náklady, pro našince jsou zhruba srovnatelné s Prahou, ať jde o jídlo, pronájem, či koupi bytu. Jen doprava je i po posledním zdražení výrazně levnější, lístky stojí sotva třetinu. Pro spoustu Argentinců je to však pořád velký výdaj. Krize na počátku nového tisíciletí udělala chudáka i z nejednoho boháče a mnoho lidí se ocitlo doslova na ulici.

Orchestr v botanické zahradě předvádí veřejnosti,  že i policisté jsou lidé a umějí se bavitOrchestr v botanické zahradě předvádí veřejnosti, že i policisté jsou lidé a umějí se bavit

 

Krize přispěla i k tamější vysoké kriminalitě. Nevyplatí se upozorňovat na sebe drahým oblečením nebo šperky a jinými doplňky, riskantní je ukazovat i mobil nebo hodinky. Kapsáři a další zlodějíčci dokážou neuvěřitelné kousky a nejednou se v davu spojí i víc lidí, aby odvedli vaši pozornost a dosáhli svého. Pokud jdete sami, je dobré vyhýbat se opuštěným a tmavým místům, dát na intuici a všímat si, co se děje kolem. Kdo vám věnuje pozornost, jaký typ lidí se pohybuje v okolí … S potřebnou obezřetností se však můžete v některých částech města pohybovat snadno. Dokonce i v noci.

Vlídné přijetí

Přestože má Buenos Aires své temné stránky, pozitiva jasně převažují. Připadalo mi, že nabídka různých kulturních akcí byla desetkrát bohatší než v Praze. Pro Argentince má také umění daleko větší význam a víc zasahuje do jejich praktického života. Skoro každý něco zkouší, ať je to právník, nebo účetní, případně si to alespoň užívá. V supermarketu začali hrát Elvise? Zákazníci si hned začnou broukat s ním. Někdo vyjde na balkón a začne si zpívat? Vzápětí se ozve melodie i z druhé strany ulice. Chcete si zatancovat?

Po nedělních trzích na Plaza Dorregu si můžete být jisti, že bude tancovat celé náměstí. Stejně tak to ale může kdekoli na ulici rozbalit někdo s kytarou. Kolemjdoucí se přidají. A nikdo z nich k tomu nepotřebuje alkohol. Prostě si spontánně vychutnají ten okamžik a vytvoří atmosféru, kde na nějaký ostych není místo.

Proti nám jsou také ohromně komunikativní. Jdete se na zastávce podívat, kdy to jede? Přijde další a už se nejde podívat. Zeptá se vás. Nastoupíte do metra a po chvilce jízdy vidíte, jak se spolu ve vagónu obyvatelé tohoto desetimiliónového města začínají bavit jako sousedi na vesnici. Nahodilé debatní kroužky vznikají všude, ať jde o hosty v kavárně, nebo zákazníky trafiky.

Jana Dostálová a Cataratas del IguazúJana Dostálová a Cataratas del Iguazú

 

Někdy dojde ke sporům, ale všechno se řeší s klidem a vzájemnou tolerancí. Vstřícnost obyvatel jsem poznala i já. Od okolí jsem se hodně odlišovala, od barvy vlasů a pleti až po jinou mentalitu a návyky. Přesto jsem v práci i jinde mezi lidi vždy rychle zapadla a cítila se jako doma – brali mě jako jednu z nich.

Vášně bez hranic

Jestliže mě Argentinci udivovali otevřeností, s jakou si na potkání vyprávějí i velmi osobní zážitky, ještě větší rozdíl je v jejich chování k ženám. Argentina je vášnivá. Ženy umějí dát svou ženskost patřičně najevo a muži to neváhají ocenit. Starší kamarádky mi říkaly, že po padesátnicích už neštěkne ani pes, což musí být dost náraz, protože předtím je naopak pozornost extrémní. Sama jsem to zažila. Stačí vyrazit někam bez doprovodu. V noci dostáváte přímo nabídky k sexu, ve dne na vás pískají, zírají vám na pozadí, zvou vás na rande.

V běžném kontaktu se naštěstí většina mužů chová k ženám zdvořile. Ani když stojí o kontakt, nejsou neodbytní. Jakmile dáte najevo, že nemáte zájem nebo vás komunikace obtěžuje, rázem končí. Platí to i na vemlouvavé prodejce, prostě všude. Stačí přitom jediné slůvko: děkuji. Argentinci mají obrovskou schopnost empatie, dokážou se neuvěřitelně vcítit do nálady a pocitů druhého člověka. Často jsem si připadala jako ze skla. I naprosto neznámí lidé dokázali okamžitě a přesně odhadnout, jak se cítím a co prožívám.

Našinec těžko uvěří, ale velmi silné vztahy nejsou jen mezi muži a ženami. Podobně intenzívní jsou také argentinská přátelství, o vazbách mezi příbuznými ani nemluvě. Volá vás šéf? „Promiňte, teď nemohu, zrovna telefonuji s manželkou, kamarádkou, dítětem …“ Nad takovou odpovědí se nikdo nepozastaví. Jiný příklad? Argentinci neslaví jen den otců a matek, mají i den přátel. A když se na ulici potkají dvě kamarádky, objímají se a vyvádějí, jako by se neviděly pět let, přestože jsou spolu denně.

Pokud se ocitnete v Buenos Aires, nezalekněte se všudypřítomné teatrálnosti, hluku a živelnosti. Nenechte se odradit pocitem, že vás chce stále někdo okrást, nepořádkem ani množstvím lidí, kteří si s vámi budou chtít povídat. Jsou báječní a snadno vám otevřou srdce. Nechte se inspirovat. Začněte se vyjadřovat přirozeně, nedržet emoce v sobě, víc toho prožívat s ostatními. Já si tam začala připadat nejen víc jako žena, ale i člověk vůbec.

Buenos Aires mi změnilo život.

Jana Dostálová


Diskuse ke článku

 

reklama
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře
reklama