Hana Marvanová | Reflex.cz
reklama
nahoru

Hana Marvanová

Bohumil Pečinka26. září 2002 • 12:37

"Nemáte mobil na svatou Hanu Marvanovou?" Esemesku tohoto znění mi poslala jistá čtenářka pár hodin poté, co dotyčná politička hlasovala v Poslanecké sněmovně proti vládnímu návrhu na zvýšení daní. Krátce nato byla premiérem i svými kolegy vyzvána ke složení poslaneckého mandátu, což je v českém parlamentním dění věc naprosto ojedinělá. Co je to za ženu, která vzbuzuje takové emoce?

reklama

Foto
Rozhodnutí nepodpořit zvýšení daní se nezrodilo ze dne na den. Už krátce po svém zvolení předsedkyní Unie svobody v červnu 2001 v rozhovoru pro Právo prohlásila, že si umí představit vládu s ČSSD, ale jen za předpokladu, že sociální demokracie přehodnotí "... zásadní věc, se kterou máme problém - sociální demokraté chtějí zvyšovat daně a my je chceme snižovat. To je velký problém."

HONIČKA NA HANIČKU

Svůj konečný názor na zvýšení daní sdělila dva dny před hlasováním. Vedení strany i poslanecký klub její postoj víceméně respektovaly. Den před hlasováním se soukromě sešla s premiérem Špidlou. Na její otázky ohledně možných korekcí odpověděl, že na kompromis už není prostor. Pár minut po pátečním zamítnutí měl premiér Špidla proslov k sociálnědemokratickým poslancům, v němž řekl, že pokud Marvanová nesloží mandát, tak půjde Unie svobody z vlády.
Ve vedení Unie svobody nastala panika, která vyústila v malou českou štvanici. Odpoledne se sešel poslanecký klub, kde Ivan Pilip vyzval Marvanovou k demisi. Poté následovalo kolečko, kde každý z poslanců zvolených za US-DEU odsouhlasil Špidlův požadavek. Kněz Svatopluk Karásek pronesl větu, která bude jednou citována jako památná: "Ublížili jsme vládě a je na nás, abychom se káli. Hanko, musíš se vzdát mandátu." Marvanová o týden později řekla, že si to odpoledne připadala jako v Kunderově románu Žert, jehož hlavní hrdina Ludvík má být vyloučen z KSČ i vysoké školy za ironický text na pohlednici pro svou dívku.
Foto
V jednom z románových dialogů se jí ptá: " A prosím tě, Markéto, myslíš si, že jsem se dopustil velkého provinění?" " Myslím, že ano," řekla Markéta. "Co myslíš, mám právo zůstat ve straně, nebo ne?" "Myslím si, Ludvíku, že ne."
Patetickou Markétu z románu tentokrát nahradila herečka Táňa Fischerová, která pronesla, že kdyby byla na místě H. M., tak by určitě z parlamentu odešla. V podobném duchu se neslo i zasedání pražského vedení US-DEU, kde byl poměr hlasů 12:4 pro její demisi. Snad nejbouřlivější byla atmosféra v republikovém výboru US. Nedávno ještě ctěná předsedkyně zde mohla uslyšet, že zrazovala stranu od samého počátku a nemá v ní co dělat. Pojďme se blíže podívat, z jakých vlivů je utkána osobnost této političky.

NIKOLA ŠUHAJ

Rodina z matčiny strany pochází z Podkarpatské Rusi, z kraje Nikoly Šuhaje loupežníka. H. M. se k tomuto drsnému prostředí dodnes živě hlásí. Tvrdí, že to je jeden z důvodů, proč je jí někdy vzdálené české prostředí, tolik náchylné k prudkým změnám názorů.
Její matka byla v roce 1945 poslána jako sirotek v rámci humanitární akce Červeného kříže do pohraničí. Po roce měla být odvezena zpět, ale v poválečném zmatku na ni jednoduše zapomněli. Krátkou dobu strávila v dětském domově a nakonec ji adoptovala rodina z Bučovic. Koncem padesátých let vystudovala pedagogickou fakultu a dostala umístěnku do Rýmařova. Tady poznala o mnoho let staršího muže a v roce 1962 se jim narodila dcera Hana.
Marvanová dnes vzpomíná na rodičovské diskuse jako na spor dvou principů. Matka velmi rozhodná a prosazující svůj názor za všech okolností, otec spíše pragmaticky lavírující. Začátkem sedmdesátých let komunisté zakázali hru Wericha a Voskovce, kterou se studenty bruntálského gymnázia její matka nacvičovala. Na protest proti zákazu z gymnázia odešla a dlouho pak nemohla najít dobré zaměstnání. " Tohle její rozhodnutí mě hodně ovlivnilo," říká dnes H. M. " Jsou chvíle, kdy člověk musí jednat podle toho, co je správné. Když mně později hrozilo vězení, tak mně hodně pomohlo, že se mnou matka souhlasila." Pobyt na severní Moravě končí v roce 1979 tragickou smrtí jejího otce, stěhováním do Prahy a studiem na právnické fakultě. Ve třetím ročníku pak H. M. přivádí na svět prvního chlapce Lukáše, s jehož otcem absolvuje mnoho rozchodů a návratů, až do jeho předčasné smrti začátkem devadesátých let.

VSTUP DO POLITIKY

H. M. v sobě ukrývá dva zcela odlišné projevy, které mnoho lidí uvádějí ve zmatek. Jedním je nesmírná houževnatost, s níž například v roce 1986 promovala s červeným diplomem a titulem JUDr. Druhou polohou je sklon k alternativnímu životnímu stylu, spojenému s občasnou rebelií.
Čerstvá jedničkářka a začínající firemní právnička Marvanová se už pár dnů po promoci objevuje u soudu s disidentem Heřmanem Chromým. Zde se seznámila s velkou postavou českého undergroundu Františkem Stárkem a začíná její postupná spolupráce s tímto křídlem českého disentu. H. M. bylo od začátku protivné tíhnutí hlavního proudu opozice k životu v ghettu. Byla přesvědčena, že musí oslovit širší okruh lidí mimo chartistickou komunitu. Společně s Tomášem Dvořákem na jaře 1988 založili Nezávislé mírové sdružení, které se mj. zastávalo těch mladých mužů, kteří z důvodů svědomí odmítali nástup vojenské služby. Právě aktivisté NMS byli hlavními postavami demonstrace 21. srpna 1988 na Václavském náměstí, jíž byla odstartována série pouličních bouří, vrcholících v listopadu 1989.
Na první nepovolené demonstraci po dvaceti letech bylo možné H. M. vidět, jak stojí na betonovém podstavci a hodiny diskutuje s lidmi. " V tomhle je skutečně nepřekonatelná. Jak dokáže navazovat s obyčejnými lidmi kontakt a nepřetržitě jim něco vysvětlovat," říká o čtrnáct let později jeden z členů jejího volebního štábu. Po demonstraci v říjnu 1988 je Marvanová zatčena a z vazební věznice se vrací až po šesti měsících. O
Foto
čtyřleté dítě se mezitím starala její matka. V době převratu je už opět v plné síle a v únoru 1990 je kooptována do tehdejšího českého parlamentu. Ve vrcholné politice se od té doby drží dodnes.

ZELENÝ PRAVIČÁK

Názorově je H. M. komplikovaná osobnost. Svým typem je pravým opakem klasických představitelů lidové strany. Ti jsou v kulturně morálních otázkách konzervativní, ale v ostatních tématech tíhnou spíše doleva. Jsou to vesměs skalní straníci, žijící převážně v malých obcích, přizpůsobiví každé politické situaci.
Marvanová je naopak velkoměstský tvor a její postoje mají nejblíže k tomu, co je na Západě označováno za kulturní levici. Tedy maximální tolerance k různým formám partnerského života, lehkým drogám, alternativ ním životním stylům a snaha přenášet výkon státní moci na nezávislé iniciativy. Vyrůstat v západním Německu zřejmě by z ní byla skvělá poslankyně Strany zelených. Tedy širokého protestního hnutí, které se od sedmdesátých let vymezovalo proti hlavním stranám politického spektra a nacistické minulosti své země.
H. M. ale vyrůstala v komunistickém Československu, jehož režim byl radikálně levicovým projektem společnosti, proti němuž se sama bouřila. V rámci Občanského fóra se zařadila do antikomunistického proudu. V centru její pozornosti byla otázka lustrací, debolševizace státní správy a vyrovnání s minulostí. Mnozí lidé z tohoto proudu chápali svou aktivitu jako pokračování revoluce jinými prostředky. Část jich skončila ve státní správě (Ruml, Devátý, Stárek), část v parlamentu (Marvanová, Payne). Když se o rok později OF dělilo, přešla tato skupina většinově do ODS.
Jak bylo výše uvedeno, H. M. je nejen rebelka, ale i jedničkářka. Se svou typickou pilností se záhy pustila do problematiky bydlení a mediální legislativy. Pro její liberalizační postoje k deregulaci nájemného a ke svobodě mediálního podnikání v polovině devadesátých let by si ji do vlády klidně vzal i Ronald Reagan. Tuto linii drží dnes zčásti i v otázce daňové kvóty. Když v roce 1998 s polovinou poslaneckého klubu ODS spoluzaložila Unii svobody, zdálo se, že toto volnější stranické uskupení bude jejímu naturelu přece jen bližší. Nedávná snaha jejích kolegů zbavit ji mandátu ale ukazuje, že její typ to nebude mít lehké v žádné straně.

MORÁLNÍ POTUPA

Limity jejího politického stylu se ukázaly před rokem, když se stala předsedkyní Unie svobody. Ukázalo se, že H. M. nemá velké manažerské schopnosti. Už vůbec není komunikativní týmový hráč, ale spíše pracovitá individualistka. I pro její odpůrce bylo šokující, jak den po svém zvolení nedokázala nové mocenské postavení "zúřadovat" a nechávala volný prostor svým místopředsedům a různým šéfům regionů, což vedlo k nestabilitě uvnitř US.
Do předsednického křesla ji tehdy vyneslo odvážné gesto, jímž rezignovala na protest proti lidovecké politice na členství v čtyřkoaliční radě. V tu chvíli se v US stala hrdinkou a její popularita šla strmě vzhůru. Čím víc se ale blížil sjezd v Liberci, tím křivka přízně klesala, takže nakonec byla zvolena jen rozdílem několika hlasů. Příčina? Odmítla klasické politické postupy, nevytvářela své křídlo příznivců uvnitř US a příliš neusilovala o podporu nerozhodnutých. Z čeho tedy vychází její velký vliv?
V politologické literatuře je tento styl nazýván mobilizační politikou. H. M. se primárně obrací přímo na veřejnost a média. Základem jsou stovky jejích článků, rozhovorů, překvapivé výroky a odstoupení, které vzruší veřejné mínění a vyvolají velké diskuse - ať už to byl její dopis straníkům vyhlašující nejít do voleb s KDU-ČSL (zveřejněný pochopitelně na Internetu), prohlášení o zániku Čtyřkoalice nebo její abdikace na předsednický post v US. Co prohlášení, to velký skandál, z něhož vždycky
Foto
vyšla jako morální vítěz, přičemž občas za sebou zanechala - obrazně řečeno - trosky a mrtvé.
Nicméně veřejnost v názorově rozměklém prostředí české politiky vždycky ocení rozhodné postoje. Navíc poslankyně Marvanová dokáže bravurně problémy polarizovat do podoby dobro (většinou ona) a zlo (Kalousek, Pilip, Hodač, opoziční smlouva). Na tomto bojovém poli je pak nepřekonatelná.
Z čeho vychází? H. M. většinou odmítá vidět politické věci jinak než z morálního hlediska. Tím si kolem sebe nakladla pasti, v jejichž rámci se pohybuje. Její noční můrou přitom je, že by ji některý novinář přistihl při protimluvu. " Nejhorším trestem pro ni je morální potupa," říká jeden z jejích spolupracovníků. Ve chvíli, kdy se objeví situace, která by k tomu vedla, zachová se bez ohledu na taktiku, domluvy a kompromisy. Ze všeho nejvýš stojí její politická neposkvrněnost. I z toho důvodu jí v únoru 2002 zaslala jedna členka US-DEU otevřený dopis, kde mimo jiné uvádí: " Uvědomte si, prosím, že nereprezentujete jen sebe, reprezentujete celou US-DEU. Vystupujete jménem lidí, kteří s US-DEU spojili svá jména, pracovní nasazení, v řadě případů s ní v této chvíli jsou spojeni i existenčně. Reprezentujete řadu lidí, kteří investují spousty energie do prosazení pozitivních změn ve společnosti právě prostřednictvím US-DEU. V této chvíli nemůžete vystupovat jen jako Hana Marvanová."

ZABEJČILA SE

Jan Ruml o své kolegyni nedávno v MF Dnes napsal, že se často rozhoduje "... na základě přepjatého názoru na vlastní interpretaci dění jako jediného měřítka." Dodal také, že před věrností určitým principům u ní stojí "... ještě jakási umíněnost". Méně vznosně o tom mluví někteří členové vedení US-DEU, kteří používají okřídlené sousloví " Hanka se zabejčila". Označují tak situace, kdy H. M. rozhoduje všem navzdory. Typickým příkladem mohla být kauza vrácení sponzorských peněz.
Před volbami vyšel v novinách článek o tom, že firma, která dostala od městské rady v Pohořelicích pozemky, převedla tři týdny předtím na konto US-DEU sto tisíc korun sponzorského příspěvku. V neveřejném zápisu z republikového výboru této strany se praví, že předsedkyně Marvanová bez většího vyšetření celé záležitosti okamžitě přikázala generálnímu sekretáři, aby tyto peníze vrátil. " Důvodem, proč se o svém kroku neporadila s předsednictvem ani se členy republikového výboru, byla obava, že by tento krok neschválili," uvádí zapisovatelka důvody H. M. Následovala kritika jejího kroku ze strany vedení v čele s Rumlem, kterou uzavřel Ivan Pilip slovy: " Vypadá to, že naše strana je řízena médii."
Na tyto výtky reagovala Marvanová svým typickým způsobem: " Pro ni je takovýto způsob sponzoringu nepřekročitelným principem, je důležité hlídat střet zájmů i na komunální úrovni. Ti, co nesouhlasí, podporují pokleslou politiku. Nesouhlasí s Ivanem Pilipem, že bychom při menším problému měli člena podržet. Má opačný názor." Tyto a další konflikty vedly k tomu, že ještě před odstoupením z funkce předsedkyně US-DEU patřila ve straně k nejméně populárním politikům.
Razanci v řešení problémů si často přenáší i do osobního života. V Praze by určitě dobře fungoval početný Klub zlomených srdcí, složený z mnoha mužů, kteří na ni ani po letech nemohou z jakéhosi důvodu zapomenout. Když se o jejím osobním životě objevil v předvečer voleb článek v časopise Hustler, ohradila se Marvanová tvrzením, že trpí za to, že je žena. Nicméně kdyby i špičkový m už-politik prošel tolika vztahy s lidmi výhradně z politicko-mediálního světa, objevil by se o něm článek daleko dříve. A nejspíš rovnou na společenských stránkách běžných periodik.

KATALYZÁTOR

Svými kolegy je občas popisována jako neřízená střela, za níž zůstává spálená země. V tom se ale zaměňuje příčina za důsledek. Vezmeme-li si všechna její vystoupení a iniciativy za poslední dobu, můžeme vidět, že H. M. působí na české politické scéně nikoli jako rozbuška, ale pouze jako urychlovač určitých procesů. Marvanová prostě jen nahlas a často vyslovuje, že král je nahý. Právě touto rozhodností imponuje veřejnosti a netěší se takové přízni uvnitř své strany. Ve fotbalové terminologii řečeno: v mužstvu je to ideální libero (volný hráč), ale špatný kapitán. V tom jsou její názory a vystoupení často velmi produktivní, přestože mohou mít i záporné dopady. H. M. má rovněž velkou porci osobní a politické odvahy. Když například hlasovala proti zvýšení daní, bylo jasné, že bude muset opustit funkci místopředsedkyně sněmovny, a tedy přejít na poloviční plat. Když člověk vidí, jakou roli hrají finanční motivy v politice, musí před rozhodnutím, které ji za čtyři roky ochudí o dva milióny hrubého, pokývat hlavou. "Svatá Hana", tento katalyzátor veřejného dění, z české politiky jen tak nezmizí.



reklama
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře
reklama