Divoký kačer
Macinka spojil resorty, je ministr zahraničního životního prostředí. Jezdí do ciziny pro dotace a rušit green dealy
6 komentářů
ES02
0
Není vůbec vyloučeno, že takhle Macinka uvažuje 😀
S Klausovými a Tykačovými Motůrky ještě bude prča. Tři dny ve funkci a Micinka už stihl za sebe do Bruselu poslat nácka od Kotleby a zrušit na ministerstvu sekci ochrany klimatu. V pondělí zavede sekci dotací pro spalování petlahví s mourem a podpoří rybolov granátem...
Typ autora, který si myslí, že když politikovi přidá armádní letadlo, gripen, rysa a mloka do jedné věty, vznikne automaticky humor? Nevznikne.
Vznikne jen dojem, že pointa se někde ztratila mezi Rýnem a Popradem a autor se ji už ani nesnažil hledat. Stačí přece říct „dotace“, „green deal“ a „závodní okruh“ a čekat, že čtenář poslušně zafuní smíchy.
Celý text působí jako fake news o fake news: tváří se drzý, ale je ve skutečnosti strašně opatrný. Nekritizuje moc, jen si s ní hraje na pískovišti z klišé. Autor se stylizuje do role neohroženého satirika, ale připomíná spíš brigádníka, který dostal zadání „buď jízlivý“
A ten závěr s vycpaným mlokem? To už není satira, to je unavené zamrkání na čtenáře ve stylu: „Vidíš? Je to přehnané. Tak se směj.“ Jenže smích si nejde vynutit. Obzvlášť když je z textu cítit, že autor má jasno hlavně v tom, koho nemá rád, ale mnohem méně v tom, co vlastně chce říct.
Vznikne jen dojem, že pointa se někde ztratila mezi Rýnem a Popradem a autor se ji už ani nesnažil hledat. Stačí přece říct „dotace“, „green deal“ a „závodní okruh“ a čekat, že čtenář poslušně zafuní smíchy.
Celý text působí jako fake news o fake news: tváří se drzý, ale je ve skutečnosti strašně opatrný. Nekritizuje moc, jen si s ní hraje na pískovišti z klišé. Autor se stylizuje do role neohroženého satirika, ale připomíná spíš brigádníka, který dostal zadání „buď jízlivý“
A ten závěr s vycpaným mlokem? To už není satira, to je unavené zamrkání na čtenáře ve stylu: „Vidíš? Je to přehnané. Tak se směj.“ Jenže smích si nejde vynutit. Obzvlášť když je z textu cítit, že autor má jasno hlavně v tom, koho nemá rád, ale mnohem méně v tom, co vlastně chce říct.