Protialkoholní záchytnou stanici v Praze čeká rozsáhlá rekonstrukce. V jejím rámci se navýší kapacita lůžek, kam policie bude moci dovést podnapilé Pražany. Historie pražské péče o opilce sahá do osudového roku 1948, kdy známý bojovník s alkoholismem Jaroslav Skála založil první protialkoholní léčebnu. Jen o 3 roky později pak vznikla pražská záchytka, která funguje dodnes.
Záchytka funguje nepřetržitě, opilci tam mohou být převezeni kdykoli v denní či noční hodinu. Služba není hrazená zdravotními pojišťovnami, stává se ale velmi často, že opilci za ošetření nezaplatí. To se děje v případě lidí bez domova, kteří na uhrazení někdy až tisícových položek nemají prostředky (kupříkladu v Kroměříži se takové přespání vyšplhá až na 13 tisíc korun).
Díky rekonstrukci, která nyní pražskou záchytku čeká, proběhne celková modernizace a rozšíření kapacity lůžek. Místo 22 míst bude nyní k dispozici 25. Ročně záchytka ošetří zhruba 5 tisíc lidí, přičemž podle ČTK její provozovatelé evidují postupný nárůst ošetřených.
Pražská záchytka a vůbec protialkoholní léčba je spojena se jménem Jaroslava Skály, psychologa a lékaře, který 35 let vedl v Apolinářské ulici protialkoholní léčebnu. Jeho jméno se stalo synonymem pro inovativní, nekompromisní a nekonečný boj se závislostí na alkoholu, která je v Česku až příliš častá. Doktor Skála sám abstinoval, a to od chvíle, kdy jej jeho partnerka upozornila, že pokud půjde do práce s alkoholovým odérem (což se údajně po večírku jednou stalo), může u svých pacientů ztratit autoritu.
Skála si však své závislosti kompenzoval jinak. Kromě svého zapálení pro práci byl také „zapálen“ pro lásku k něžnému pohlaví, k čemuž se v rozhovorech několikrát přiznal. Cigaret i alkoholu se vzdal, žen se vzdát odmítl.
