Pokud vezmeme rok 2016, který měl 252 pracovních dnů (tj. celkem 1890 pracovních hodin, v průměru 157,5 hodiny za měsíc) v kombinaci s průměrnou měsíční mzdou v každém z krajů (ve 3. čtvrtletí 2016), zjistíme, že nejdéle by si na roční jízdenku ve svém krajském městě vydělávali obyvatelé Libereckého kraje - celkem 34 pracovních hodin. Jen o něco málo lépe jsou na tom obyvatelé Ústeckého kraje (na celoroční jízdenku na ústeckou městskou dopravu by museli pracovat 30,6 hodiny) a Jihomoravského kraje (na roční šalinkartu po Brně museli tamní obyvatelé strávit v hokně 28,3 hodiny).
Na druhé straně pomyslného žebříčku pak stojí Praha, a to jak díky vysoké průměrné mzdě, tak díky cenové preferenci ročních kupónů vyznávané Dopravním podnikem hlavního města Prahy. Na roční tramvajenku (případně nabití Opencard nebo dnes už Lítačky) tak pražan s průměrnou mzdou vydělával loni jen 16,7 hodiny. Pokud si chtěl celoroční jízdenku v Olomouci dopřát obyvatel Olomouckého kraje, trvalo mu to při tamní průměrné mzdě 20,6 hodiny, v Karlovarském kraji pak jen o něco málo více - 21,5 hodiny.
„Výsledná cena jízdného souvisí nejen s rozsahem služeb, ale také s kompenzací, kterou poskytuje objednatel dopravy (tj. právě město). Například Praha v roce 2015 kompenzovala 70 % nákladů městské hromadné dopravy, což se odráží i na tom, že nabízí čtvrté nejlevnější roční jízdenky ze všech krajských měst. Nejméně naopak dotuje svoji veřejnou dopravu Ústí nad Labem. V roce 2015 hradilo město 37 % nákladů, což se promítlo i na ceně ročního kupónu. Ten je dnes v Ústí druhý nejdražší z celé ČR. Liberec, který má vůbec nejvyšší ceny jízdného, dotoval v uplynulých pěti letech dopravu v průměru zhruba 53,5 %. To představuje tuzemský průměr,“ říká Zuzana Lhotáková, Marketing Manager společnosti SAS Institute.
