Až 71 procent zemského povrchu pokrývá voda. Každý z oceánů má ale svůj osobitý charakter. Jeden je největší, a navíc nejhlubší, jiný zas nejchladnější, případně nejhustěji osídlený, nejznečištěnější či nejbouřlivější. Život se vždy přizpůsoboval vnějším podmínkám, přestože se v průběhu miliónů let neustále a leckdy zásadně měnily. Rostoucí vliv člověka však onu křehkou rovnováhu vážně ohrožuje. Podívejte se na mapy a informace o oceánech, jak je připravil časopis GEO.
Pětice oceánů – Tichý, Atlantský, Indický, Severní ledový a Jižní – představují největší biotop na světě. Hostí drobné jednobuněčné organismy stejně jako plejtváky obrovské. Je místem, kde se zrodil život, je zdrojem potravy pro velkou část populace. Oceány svými mohutnými proudy ovlivňují především naše podnebí – a tím i osud celé planety. Přesto jim stále rozumíme jen útržkovitě. Dokonce i o Měsíci víme více než o tajemných vodních hlubinách, kde ve věčné tmě žijí bizarní tvorové a odehrávají se geologická dramata. Možná právě v onom nepochopení tkví příčina, proč lidstvo se svým nejcennějším zdrojem zachází dost lehkomyslně.
Jak je to tedy s pěti světovými oceány? Čím se od sebe navzájem liší a jak ovlivňují náš život? Odpovědi najdete zde:
Atlantský oceán - vodní masa, která Evropě zaručuje mírné podnebí
Rozloha - 85 133 000 kilometrů čtverečních. Oceán bohatý na ryby. Zejména severní Atlantik je zásobárnou ryb, které zde na místech, jako je novofundlandská mělčina, v obřích hejnech nacházejí značné množství planktonu i jiných živin. Ty se zde vyplavují z mořských hlubin na povrch v důsledku toho, že teplý Golfský proud naráží na chladné vody labradorského proudu. Drancované moře populace Atlantského oceánu již po desetiletí trpí nadměrným rybolovem. Dokonce i hojně se vyskytující atlantická treska, která kdysi bývala symbolem nekonečné hojnosti moře, je dnes ohrožena přelovením.
Druhý největší oceán světa odděluje Ameriku od Evropy a Afriky. Jeho průměrná hloubka činí 3844 metrů (bez okrajových moří), nejhlubším místem je prohlubeň Milwaukee severně od Portorika, dosahující 9219 metrů. Na západě hraničí mezi mysem Horn a Antarktickým poloostrovem s Tichým oceánem, na 20. stupni východní délky u Střelkového mysu pak s Indickým oceánem.
Nejvýraznějším geologickým prvkem Atlantiku je Středoatlantský hřbet – 11 300 kilometrů dlouhé horské pásmo, táhnoucí se napříč oceánem od severu k jihu a rozdělující ho na dvě pánve. Ve středu pohoří vysokého 2500 až 3500 metrů probíhá hluboká příkopová propadlina. Centrální trhlina, podél níž se zpod mořského dna neustále tlačí na povrch láva a vytváří tak nové mořské dno, jež každoročně zvětšuje odstup kontinentů o jeden až deset centimetrů.
Největšími okrajovými moři Atlantiku jsou Sargasové moře, Mexický záliv a Středozemní moře spolu s Černým mořem, ke kterému patří i nejplošší ze všech moří – Azovské mezi Ruskem a Ukrajinou. Jeho průměrná hloubka se pohybuje kolem osmi metrů a v létě dosahuje teploty až 30 stupňů Celsia. I poměrně hluboké Baltské moře, s průměrnou hloubkou 52 metrů, se pyšní rekordem: jde o největší moře naší planety s brakickou vodou (její salinita se pohybuje mezi běžnou mořskou a sladkou). Nikde se neprojevují slapové jevy tak výrazně jako na severozápadě Atlantiku: v zálivu Maine činí rozdíl ve výšce hladiny mezi přílivem a odlivem na řadě míst 15 metrů – při skočném přílivu až 21 m.
Výrazný vliv na podnebí Evropy má Golfský proud. Přivádí teplou povrchovou vodu z Mexického zálivu k pobřeží severoevropských zemí – a zajišťuje jim tak podstatně mírnější teploty než kdekoli jinde na světě ve stejné zeměpisné šířce. Severní Atlantik navíc bývá považován za skutečné „plíce světových oceánů“: obrovské množství povrchové vody bohaté na kyslík zde klesá do mořských hlubin, odkud pak proudí dále do Antarktidy a ostatních oceánů.
Jižní ledový oceán - podmaní si člověk i poslední nedotčená moře?
Rozloha: 21 960 000 kilometrů čtverečních. Je široká 1600 kilometrů a je to nejbouřlivější oceán Nad Jižním oceánem vanou nejsilnější větry planety, dosahující rychlosti až 300 kilometrů za hodinu. Na východ od Wilkesovy země meteorologové naměřili 340 bouřkových dnů ročně. Ustavičné západní větry pohánějí největší z mořských proudů: Antarktický cirkumpolární proud, stáčející se podél pevniny na východ. Strhává s sebou severní mořské proudy a zasahuje do tří velkých oceánů.
Rozprostírá se na jih od 60. stupně jižní šířky a je to nejhůře dostupný oceán naší planety. Jeho mrazivý chlad, rozsáhlá pole ledových ker a věčné bouřky člověku dlouho znemožňovaly, aby se jím mohl plavit na delší vzdálenosti. Teprve v roce 1773 se Jamesi Cookovi podařilo překonat jižní polární kruh. Pevninskou Antarktidu první odvážlivci spatřili až v roce 1820.
Jižní oceán – jak se také nazývá – je nejméně prozkoumaným ze všech. Někteří vědci ho dokonce ani nepovažují za samostatný oceán, ale jen za jižní pokračování tří velkých světových oceánů. Jižní (ledový) oceán se však od nich zřetelně liší svými proudy, a navíc představuje samostatný ekosystém.
Velké části Jižního oceánu halí ledová pokrývka. Pole ker sahají v zimě až 1000 kilometrů na volné moře a pokrývají plochu dvaceti miliónů kilometrů čtverečních. V létě se led ovšem výrazně zmenší - až na tři milióny kilometrů.
Navzdory extrémním podmínkám panujícím v Antarktidě – dlouhým obdobím polární noci a teplotám minus 80 stupňů Celsia – zůstává Jižní oceán důležitou líhní života: tmavou spodní stranu ledových ker totiž houževnatě osidlují řasy, baktérie a houby. Přizpůsobily se extrémním životním podmínkám a stávají se potravou pro hlístice a různonožce – základní zdroj obživy pro kril, tedy houfy drobných mořských korýšů, jež do antarktických zeměpisných šířek lákají hladové velryby, ryby, ptáky stejně jako tuleně.
Nejznámější okrajová moře Jižního oceánu kopírují největší zálivy kontinentu: Jde o Weddellovo a Rossovo moře. Obě částečně, zato trvale pokrývá kontinentální šelfový led. Především Rossovo moře bývalo dlouho považováno za poslední moře nepoznamenané lidskou činností – stalo se bezpečným útočištěm mnohých zvířat. Dnes však rybářské lodě pronikají už i do tohoto hájemství. Pokusy o zřízení ochranné zóny zde v posledních letech opakovaně selhaly. V nedávné době začali Antarktidu objevovat také zvědaví turisté: v létě sem připlouvá čím dál více výletních lodí. V průběhu uplynulých 20 let se počet návštěvníků zvýšil pětinásobně, na 35 000 osob. Závazné předpisy pro návštěvníky Antarktidy sice dosud neexistují, někteří vědci však doufají, že usměrněný rozvoj turistiky by mohl pomoci obrátit větší pozornost ke značné zranitelnosti ekosystémů Jižního ledového oceánu.
Severní ledový oceán – obrovské nerostné bohatství pod ledovým krunýřem
Rozloha: 15 558 000 kilometrů čtverečních. Nejchladnější oceán je celoročně pokryt ledovými krami. Rozměry této robustní mrazivé pokrývky kolísají v závislosti na ročním období od dvanácti do tří miliónů kilometrů čtverečních, nicméně její průměrný rozsah se vlivem globálního oteplování již několik desetiletí soustavně zmenšuje. Je to i nejohroženější oceán. Zhruba do roku 2040 bude Arktida v létě pravděpodobně zcela bez ledu. Lední medvědi, narvalové a mnohé další druhy zvířat již nyní trpí úbytkem ledu, neboť jejich loviště a stanoviště vázané na zmrzlé plochy postupně mizí.
Rozprostírá se na nejsevernější výspě zeměkoule, je nejmenší ze všech, kruhovitě obklopující severní pól. Za jeho jižní hranici s Atlantikem platí polární kruh, hranicí s Pacifikem je Beringův průliv.
Jelikož oproti Atlantskému oceánu vykazuje poměrnou otevřenost, a naopak vůči Tichému je spíše uzavřený, považují jej někteří oceánografové za okrajové moře Atlantiku.
Severní ledový oceán se svou průměrnou hloubkou 987 metrů platí za nejplošší ze všech oceánů. Jeho nejhlubší místo, ležící západně od Špicberků, dělí od hladiny „jen“ 5670 metrů. Příčinou nevelké hloubky tohoto oceánu jsou neobvykle rozsáhlé kontinentální šelfy euroasijského kontinentu, jehož pevnina obklopuje téměř polovinu Severního ledového oceánu. Namísto obvyklých 100 až 200 kilometrů vybíhají tyto šelfy severně od Ruska ve Východosibiřském a Čukotském moři do vzdálenosti 500 až 1600 kilometrů od pevniny. I největší okrajové moře Severního ledového oceánu – Barentsovo moře, omývající pobřeží Norska a západního Ruska – není než mělkým šelfovým mořem s průměrnou hloubkou pouhých 230 metrů.
Mořský led v Arktidě se tvoří při teplotě minus 1,8 °C. V oblastech ležících severně od 75. rovnoběžky oceán takřka souvisle halí ledová pokrývka, jež je vlivem větru neustále v pohybu. Na některých místech navršil kry do impozantních ledových hor. Díky ledové pokrývce a nízkým teplotám se mořská voda Severního ledového oceánu téměř neodpařuje. Mohutné kanadské a sibiřské řeky do něj přivádějí sladkou vodu, díky čemuž salinita Severního ledového oceánu dosahuje v rámci světového oceánu bezkonkurenčně nejnižších hodnot.
Koloběh utváření ledu a jeho tání v letních měsících hraje klíčovou roli v pohybu mořských proudů: studená voda se dere spodními mořskými proudy k novofundlandské mělčině u pobřeží Severní Ameriky, přičemž poměrně sladká voda z letního tání představuje významnou bariéru nastavenou teplým povrchovým mořským proudům mířícím sem z jihu.
Indický oceán - na jižní polokouli jej vážně ohrožují změny klimatu
Rozloha: 70 560 000 kilometrů čtverečních. Nejnebezpečnější oceán. Pod hladinou Indického oceánu i na ní, jakož i na jeho pobřeží hrozí celá řada různých nebezpečí: Mimo jiné v důsledku globálního oteplování, jako například záplavy vyvolané zvýšením mořské hladiny, silné bouře související se zvýšením teploty povrchové vody, blednutí korálů, tsunami nebo zasolování říčních delt.
Nejhustěji osídlený oceán. Zejména ve státech, jako je Indie či Bangladéš, žije přímo u oceánu tolik lidí, že v důsledku pokračujícího stoupání mořské hladiny by se z mnoha obyvatel pobřeží mohli snadno stát klimatičtí uprchlíci.
Indický oceán je vývojově nejmladší ze všech světových oceánů: Na západě ohraničený Afrikou, na severu Asií a Austrálií z východní strany, nabyl své dnešní podoby před pouhými 36 milióny let. Jeho průměrná hloubka činí 3890 metrů, nejhlubším místem je 8047 metrů hluboký příkop Diamantina v jihovýchodní části oceánu. Voda v Indickém oceánu bývá na mnoha místech poměrně teplá, tudíž chudá na rostlinný plankton. Větším mořským živočichům proto nabízí méně potravy než ostatní oceány a s tím souvisí také výrazně menší populace řady živočišných druhů, u nichž by laik právě s ohledem na zdánlivě příznivé podmínky teplých vod očekával větší počty.
K nejznámějším okrajovým mořím Indického oceánu patří Rudé moře, ležící mezi Afrikou a Arabským poloostrovem. Za svůj název vděčí sinicím, jež na klidné hladině vytvářejí rozsáhlé koberce. Ty nakonec odumřou a moře, které je vlastně modrozelené barvy, se zbarví do charakteristického červenohněda. Na severním okraji Rudého moře se nachází strategicky významný Suezský průplav, spojující Indický oceán s evropským Středozemním mořem. Vepsal se do historie například ropnou krizí z roku 1956.
V Bengálském zálivu, tedy jižně od Indie, se tvoří nejširší a nejmocnější podmořský sediment světa: usazeniny bahna naplavovaného řekami Gangou a Brahmaputrou se táhnou po mořském dně v délce přes 3000 kilometrů. Materiál ukládaný zde po milióny let mnohonásobně převyšuje množství hmoty dnešního Himálaje. V Bengálském zálivu se zvedá i dlouhý a úzký podmořský pás pohoří, táhnoucí se odsud podél 90. poledníku východní délky 4500 kilometrů dále k jihu. Na rozdíl od Středoatlantského hřbetu se zde netvoří mořské dno – oblast není aktivní už asi 1,5 miliónu let.
Na jihozápadě Indického oceánu, kolem ostrého výběžku Afriky, proudí nejrychlejší mořský proud na Zemi: jen 100 kilometrů široký Agulhaský proud zde žene vodu rekordní rychlostí přes devět kilometrů za hodinu směrem na jih.
Tichý oceán - nekonečné vodní masy obklopuje ohnivý kruh
Rozloha: 168 723 000 kilometrů čtverečních. Největší z oceánů. Je tak obrovský, že by se do něj bez problémů vešly všechny kontinenty a ostrovy „stažené“ z celé zeměkoule. Pokrývá přibližně třetinu zemského povrchu a obsahuje více než polovinu vody naší planety v kapalném stavu. 2000 kilometrů východně od Filipín, v Mariánském příkopu, leží nejhlubší místo na Zemi s hloubkou 11 034 metrů. Ani pokud jde o průměrnou hloubku, nedosahuje žádný oceán hodnot Tichého – bez okrajových moří vykazuje 4188 metrů.
Největší ze všech oceánů odděluje Ameriku od Asie a Austrálie. Jeho západní hranici tvoří indonéské ostrovy, o něco jižněji výběžek Tasmánie, na východě mys Horn, tvořící nejjižnější cíp amerického kontinentu.
Daleko na severu Tichý oceán hraničí v oblasti Beringovy úžiny se Severním ledovým oceánem. Asii a Ameriku v oněch romantiky opěvovaných místech dělí vzdálenost pouhopouhých 85 kilometrů.
Z četných okrajových moří Tichého oceánu má největší rozlohu Korálové moře: leží severovýchodně od Austrálie a nachází se v něm mimo jiné Velký bariérový útes – nejdelší korálový útvar na světě a fenomén vážně ohrožený klimatickými změnami. Velký politický význam má o něco menší Jihočínské moře, jehož nerostné bohatství způsobuje napětí a vojenské incidenty mezi okolními státy.
K nejvýraznějším geologickým fenoménům Tichého oceánu patří hlubinné příkopy táhnoucí se po jeho okrajích. Vznikly v důsledku noření kontinentální desky tichomořského dna pod sousedící pevninu, kterou tlačí vzhůru. V místech těchto zlomů vznikají kolem celého oceánu četné sopky: podél pacifického „Ohnivého kruhu“ jsou soustředěny více než dvě třetiny aktivních vulkánů na Zemi.
Severně a jižně od rovníku ovlivňují mořské proudění v Tichém oceánu dva velké subtropické víry. Obklopují velké vodní plochy, na nichž prakticky nefouká vítr a tvoří se jen pramálo vln. Panuje tam onen pověstný klid (latinsky pax), který v roce 1520 tolik zaskočil mořeplavce Magalhãese – odtud pochází jeho pojmenování oceánu Pacifikem.
Význam Pacifiku pro globální klima dokládá i pravidelně se opakující fenomén „El Niño“: vzniká tím, že se studený Humboldtův proud na západním pobřeží Jižní Ameriky oslabuje nebo vůbec nepronikne do horních vrstev vodních mas. Změněná cirkulace vody a vzduchu v oceánu, která může trvat i několik měsíců, způsobuje sucho a záplavy – od Afriky po jihovýchodní Asii, od Severní Ameriky po oblast Amazonie.
Další texty o přírodě i nejrůznějších zemích světa najdete v novém vydání časopisu GEO, který je právě v prodeji.
