Tomáš Kott, aktivní člen KSČM, je znám jako stoupenec socialismu, přinejmenším v podobě, jakou měl v 80. letech a současně připomíná Klementa Gottwalda, tradici Lidových milic a pohraničníků. Za jednoho z našich nejlepších prezidentů považuje Gustava Husáka. Toho přitom jeho strana sama zavrhla a vyloučila. Jak se na něj jako přesvědčený komunista dívá?
Považujete Gustáva Husáka za jednoho z našich nejlepších prezidentů. KSČ ho ale hned po listopadu vyloučila ze svých řad. Není v tom rozpor?
Ano Gustav Husák patřil nejen k nejlepším prezidentům, ale také k vlastencům a bojovníkům proti Hitlerovi. Patřil k lidem, kteří měli významný podíl na vedení Slovenského národního povstání a také jako prezident ČSSR se nejvíce zasloužil o industrializaci zaostalého Slovenska. V listopadových dnech roku 89, který byl samozřejmě podvodem, se zachoval jako moudrý státník a prezident, když jmenoval vládu národního porozumění a tím vyslyšel hlas veřejnosti v té době. Na mimořádném sjezdu KSČ v prosinci 89 byl vyloučen a podle mne to byl v té době pokus KSČ změnit tvář a tím se pokusit získat znovu důvěru veřejnosti. Jinak já osobně být v té době delegátem, tak hlasuji proti jeho vyloučení! Co se týče událostí roku 1968, tak to byla velice problematická doba a hlavním úkolem vlády bylo uklidnit napětí ve společnosti a obnovit klid a pořádek a podle mne se to vládě v čele s Gustavem Husákem také povedlo.
Husák se nakonec přidal na stranu sil, které bez výhrad přijaly okupaci vojsk Varšavské smlouvy. Nastal tady režim, kdy bylo kvůli nesouhlasu s okupací tři sta tisíc lidí vyhozeno z práce, sto tisíc odešlo do exilu, strana a vláda byly nekritizovatelné, to všechno Husák zaštiťoval svou osobností. Přijde vám to správné?
Pro mne osobně je rok 1968 již dávnou historii, když jsem zastánce socialismu 80. let, ale mám takový názor, že intervence vojsk varšavské smlouvy velice poškodila komunistické hnutí v Československu. Co se týče lidí, kteří museli opustit práci kvůli nesouhlasu s příchodem vojsk, tak s tím rozhodně nemohu souhlasit, ale zase si práci našli a neskončili na ulici a měli kde bydlet, ale úplně stejně se pak postupovalo po převratu v roce 89 kdy spousta příslušníků armády, bezpečnosti a stáních zaměstnanců musela před tzv. lustrační komise a tisíce a tisíce lidí musely opustit svou práci jen kvůli tomu, že byli přesvědčeni o dobré myšlence socialismu. Tito lidé pak v té porevoluční době neměli vůbec jednoduché najít práci a také i někteří si sáhli i na život, nebo odešli do předčasného důchodu.
Desítky let u nás nebyly svobodné volby, to znamená, že nebyl nikdy dán výběr z různých kandidátů, jít za plentu a hlasovat tajně by bylo prohřešek, který by pro člověka znamenal kádrový škraloup. I to se dělo pod Husákovým jménem, jak byste to chtěl ospravedlnit?
Co se týče voleb v ČSSR tak ty zde byly a byly povinné a lidi si mohli vybrat z řad kandidátů Národní fronty, za kterou kandidovalo více jak 40 politických stran jako např. Československá strana lidová, nebo Československá strana socialistická. Jinak i v dnešní době se začíná hovořit o znovuzavedení volební povinnosti, kdy čím dál méně lidí chodí k volbám. Jinak už je 25 let od tzv. sametové revoluce, kde bylo slibováno všemožné a velice málo dodrženo. Dnes se může nadávat na cokoliv, ale to vám práci a peníze nedá a při stavu, kdy je u nás více, než 640 000 lidí bez práce to nadávání lidem nepomůže. V roce 1989 předala KSČ zem nerozkradenou, nezadluženou a s plnou zaměstnaností a s bohatstvím v cenové výši více než 5 bilionů. Po 25 letech, kdy jsme rozkradená a zadlužená země s velkou nezaměstnaností, tak to tedy podle mne nestojí za nějakou oslavu ale spíše k pláči. Já osobně beru 17. listopad jako mezinárodní den studentstva a odkaz, který zanechal Jan Opletal.
Předpokládáme, že se k rozhovoru jistě doplňujícími dotazy přidají čtenáři, jako tomu bylo v únoru, kdy jsme otiskli rozhovor o Vasilu Biľakovi.
