Sklepák, architekt a čerstvě i cestovatel David Vávra podnikl loni a letos dvě daleké mise – jednu do Argentiny za českými architekty, kteří tu po sobě zanechali až nečekaně velkou „šumnou stopu“, druhou na základny v Aghánistánu, kde strávil s českými vojáky pět dnů na pokraji opravdové války. Reflex s ním o tom pořídil velký rozhovor. Zde je malá ukázka:
Byl jste na vojně?
Ano. Rok jsem byl uklizen u stavebního praporu. Asi jsem vypadal politicky nespolehlivě, protože jsem předtím – mluvíme o polovině osmdesátých let – absolvoval stáž ve Francii. Byl jsem osoba sledovaná StB s krycím jménem Cedr.
Kvůli té Francii?
Ne, byl jsem podezřelý ze špionáže pro Spojené státy.
Proč?
Protože jsem chodil na ambasádu, kde pracovala moje teta, a společně s kamarádem učil amerického vojenského atašé kreslit.
Vojna byla krutá?
Ne, byla luxusní. Myslím, že to byla skvělá zkušenost, jež mě obohatila navzdory ponižování a nesmyslným rozkazům, které jsem musel jako stavbyvedoucí plnit.
Třeba?
Třeba „odbednit železobetonový průvlak za tři dny“. Což je blbost, když víte, že proces zrání betonu trvá minimálně tři týdny.
