Novým hitem na Facebooku se stalo video, které ukazuje Helen Bartlettovou, svobodnou matku čtyř dětí z Trinidadu a Tobaga, jak ukázňuje svou dceru výpraskem celých šest minut.
Žena viděla fotky dcery ve spodním prádle na Facebooku a četla výměnu sexuálně nabitých textových zpráv výměna mezi dvanáctiletou dívkou a stejně starým chlapcem, který ji přemlouval, aby s ním měla sex. Byly tam také fotografie dívky ve spodním prádle.
Video, které ukazuje skutečně drsný výprask páskem a smršť nadávek, skutečně nepůsobí dobře. Přesto klip rozdělil „diváky“ do dvou skupin. Někteří matku chápou. Děti, tři dcery a syn, vyrůstají bez otce, protože ten je opustil a nejeví o ně zájem a matka dceru považuje za nezvladatelnou. Vyzkoušela prý všechny možné způsoby a má hrůzu z toho, že se jí dvanáctiletá dívka vrátí jednou domů těhotná a ona nebude vědět, co si má počít.
Další diváci zase soudí, že je to ukázka týrání dětí. Matku zatím na videu podpořily dvě další dcery, které říkají, že matka je dobrá a měla jen strach z následků.
Helena Bartlettová pro místní rozhlasovou stanici řekla, že je „připravena jít do vězení“ aby svou vzpurnou dceru uvedla na správnou cestu. Lituje ale toho, že video, které její dceru zahanbilo, dosáhlo takové proslulosti. Na otázku po psychickém stavu své dcery po rozšíření kontroverzního videa paní Bartlettová řekla, že to dívka zvládá „nečekaně dobře“.
Dcera se zase nechala slyšet, že ví, že jí její matka vroucně miluje a ujišťovala diváky, že nemá v úmyslu se zabít, protože sama sebe miluje „příliš mnoho“. Od proslavení videa nicméně nebyla ve škole a matka řekla, že se dcera připravuje na potenciální šikanu a posměch ze strany svých spolužáků.
Dát výprask? Nebo ne?
Na kterou stranu se přidat? Zvolila matka správný postup v krajní situaci, aby zabránila něčemu horšímu? Nepovede obhajoba fyzických trestů k tomu, že někteří rodiče budou své děti tlouct kvůli mnohem méně důležitým věcem? Debata o trestání zřejmě nezůstane po takovém představení omezena jen na Trinidad. Řeší to každý rodič. A mimo záznam asi většina rodičů řekne, že „občas nic jiného nezabere“.
Je jemná hranice mezi trestem a vylitím si vzteku. Také hrozí ztráta citlivosti pro přiměřenost trestu, protože hranice se může stále posouvat až k samotnému ohrožení dítěte. Říci, že bít se nemá, je snadné. Nebo že fyzické tresty jsou selháním rodičů a vychovatelů. Jisté je, že ze škol už zmizely tak důkladně, že si tam učitel dnes netroufne na dítě sáhnout, ani kdyby ho chtěl za odměnu nebo pro útěchu pohladit.
V domácím prostředí fyzické tresty zřejmě ještě dlouho zůstanou. Nikdo by asi nechtěl být potrestán tak, jako ta slečna z Trinidadu. Já osobně bych si po takovém výprasku připadal jako prvokřesťanský mučedník těsně před odchodem do nebe. Třeba jí to ale skutečně zachránilo a byl to poslední výprask v jejím životě. Nebo to zanechá stopy v její duši nadlouho.
V každém případě platí, že přísně trestat je umění a je dobré tím šetřit. Osobně bych doporučil nepoužívat žádný trestný nástroj, protože to vede k necitelnosti. Trestající ruku má totiž trest taky aspoň trochu bolet, aby se nepřekročila míra. A používat jako „trestné místo“ onu část těla, o které se po celé dějiny lidstva ví, že je k tomu ideálně určena svou odolností. Taky je potřeba myslet na to, že až nám bude osmdesát a devadesát, ne-li dřív, potomci nás potrestají tím, že nám zakážou televizi a seberou hračky, tak si to s nimi moc nerozházet.
