Poté, co vyšlo najevo, že čeští vojáci mají dlouhodobě zájem o výtisky bible a že jich čtyři tisíce kusů rezort obrany skutečně nakoupil, se v médiích objevilo opovržení nad dekadentními choutkami naší armády. Jako hlavní kaplan Armády České republiky nabízím jiný pohled.
Na biblích pro vojáky není diskutabilní ani způsob jejich pořízení, ani cena (tuto představu se snaží vnutit čtenářům některá média). Jedinou diskutabilní otázkou je, zda chce český daňový poplatník, aby po bibli toužící český voják, ji z titulu svého povolání vůbec dostal. Nad touto otázkou je evidentně v našich zemích tak hluboké zmatení, že se raději navrhuje, že po bibli toužit vůbec nemá. Jenže to nejde. V našem národě v současnosti nemáme početnější a zkoušenější svědky bídy tohoto světa, než naše vojáky.
Například Lidové noviny určily český ateismus jako hlavního žalobce údajné zhýralosti v podobě armádního nákupu biblí. Je ovšem zásadní otázkou, zda-li je český ateismus spontánním faktem nebo ještě nevyhaslým podmíněným reflexem z dob bolševismu.
Jaká je realita?
Za posledních osm let požádalo o Bibli přibližně tisíc vojáků ročně. Důvod? Kombinace lehce indifirentní touhy po tom, co se hodí, když si lehám na oltář vlasti, inspirace pro soukromé přemýšlení o sebeidentitě uprostřed teokratických teritorií a nakonec zkušenosti s přirozenou přítomností biblí v kapsách aliančních spolubojovníků. Ovšem má-li český voják zájem o bibli, měl by si počkat, až se v armádě vzedme dostatečný zájem o korán nebo další texty? Třeba hinduistické a buddhistické? Když náboženství, tak ale multilaterálně, zní další výtka, kterou dali někteří čeští novináři armádě.
Jenže o náboženství tolik nejde. Vláda a církve se v roce 1998 dohodly, že v české armádě půjde o model vojenské duchovní služby, který má ve světě obdobu jen v USA a Velké Británii. Jeho hlavním rysem je ekumenicita, tedy stejný podíl všech křesťanských církví, a dále služba určená všem, kdo ji pro sebe chtějí. Nejde o pastoraci, péči konkrétní církve o své vlastní členstvo toho času v uniformě, tak jak to je v jiných zemích.
Leitmotivem našeho a anglosaského systému není primárně péče o věřící vojáky, nýbrž nabídka nezištné služby člověka člověku (rozuměj: kaplana vojákovi, jeho rodině či pozůstalým) za účelem sdílení radostí, starostí či bolesti. A je ještě další důvod proč nelze argumentovat počty věřících vojáků v souvislosti s pořizovanými biblemi a jejich množstvím – zájem o bibli a členství v církvi spolu nijak nesouvisí, ani se nepodmiňuje.
Bible pro vojáky je v překladu, který všech 14 etablovaných českých církví shodně považuje za správný. Jde o takzvaný Český ekumenický překlad, jehož jediným autorizovaným vydavatelem je Česká biblická společnost. Ukázat na armádu, že nevyhlásila dodavatelskou soutěž se rovná sebeudání, že autorovým cílem byl pouze skandál. Na bible, které si vydávají interně jednotlivé církve se většinou vztahuje cenový dumping za účelem misie. Bývají levné či zadarmo, ale použít je v armádě nelze.
Co je a co není drahé?
Navíc je naprostou lží, že kriminalizované vojenské bible byly drahé. Stály 450 korun za výtisk, což je o 50 až 100 korun méně než srovnatelná bible v obchodě. Jednalo se o třetí nákup v novodobé historii. První nákupy byly už před rokem 2007 a nakupovaly se zcela standardní výtisky, ty které stojí kolem 300 Kč. V polních podmínkách neobstály, rozpadaly se jejich desky. To byl důvod pro bytelnější verzi v roce 2008. Pevnější plátno místo standardních desek drželo skvěle, ale stránky se i tak ničily. Potom, co v roce 2013 bible z roku 2008 došly, pořídily se aktuální bible vylepšené o zip, aby se kniha neotvírala, má-li v báglu zůstat zavřená. Selský rozum praví, že „nerozbitná“ bible za 450 Kč je levnější než ta za 300 korun, ze které je do půlroku salát. Ale vysvětlujte to někomu, kdo argumenty slyšet nechce. Nebo někomu skutečně vadí ta samotná bible?
Plukovník Jan Kozler je hlavním kaplanem Armády České republiky.
