Sice ještě nemáme ani koalici, ale ze složení sněmovny se už dá usuzovat, jak se změní hospodářská politika českého státu. Oslovení ekonomové z různého názorového spektra se shodují, že zas tak strašné to nebude.
Tomáš Ježek: Hlavně že vypadly protievropské strany
Výsledky voleb mě potěšily v tom smyslu, že dostaly červenou síly, které jsou protievropské, tedy Jana Bobošíková s Hlavou vzhůru a Svobodní, a samozřejmě Zemanovci, ti z jiných důvodů. Dobře, že to takhle odnesla ódéeska, protože se dávno měla emancipovat od Klause a oni šli jako ovce pořád za ním.
Další jednání budou složitá, nevím, jak se bude chovat Babiš, říkal, že nechce jít do koalice. Ale volební výsledek by ho k tomu zavazoval. Myslím, že se nikdo neodváží zvyšovat daně. Na výdaje ale budou tlačit socialisti, to mají v genetickém kódu. Budou se spoléhat na to, že zvednutí ekonomiky zvýší příjmy. Z toho mám velký strach. Ale doufám, že je ostatní udrží na uzdě.
Jestli Babiš bude chtít, aby daně a celé to prostředí bylo prospěšné všem podnikatelům stejně, tak je to dobře. Tím pádem to prospěje i jemu. Do jaké míry však bude preferovat zájmy své skupiny, to uvidíme. Nerad bych ho diskvalifikoval předem, to bych dělal nerad.
Autor je vysokoškolský učitel, VŠE
Markéta Šichtařová: Euro se nechá vyhnít
Z povolební matematiky mi vycházejí vyrovnané síly nalevo a napravo, takže neočekávám žádnou výraznou změnu stávajícího kurzu. Nikdo asi nebude mít sílu prosadit vyloženě levicovou, nebo vyloženě pravicovou věc. Některé strany jsou nečitelné. Dvě nové nevyprofilované strany budou uprostřed a zřejmě to budou ony, kdo bude určovat kurz. Skoro bych se vsadila, že to bude znamenat pokračování dosavadního tápání, tedy že například jeden rok zvýšíme o procento DPH, druhý rok ji zase o procento snížíme.
ANO údajně nechce zvyšovat daně, ale zároveň nechce podporovat pravicovou vládu. Takže pokud nebudou hned další volby, tak česká politika nebude mít filosoficky jasný směr. Dominovat budou spíše náhodná opatření, jako třeba v posledních dvou letech zvyšování daně z přidané hodnoty, kterou pravice nezvyšovala kvůli tomu, že by byla přesvědčena, že je to pro ekonomiku lepší, ale jen protože potřebovala naplnit rozpočet. Ekonomické problémy se zase nebudou řešit s předstihem a dlouhým rozmyslem.
Dvě strany, které budou jazýčky na vahách, se k euru nevyprofilovaly jasně, takže si myslím, že euro je otázka, která se nebude řešit, bude odložena a nechá se tak nějak vyhnít.
Je možné, že filosofii nahradí zájmové tlaky. Nemusí být motivovány vyloženě snahou o korupci. Když politici nemají utříděnou filosofii, na jejímž základě chtějí dělat hospodářskou politiku, tak nevidí ekonomiku jako celek. Vnímají ji pak po jednotlivých sektorech a snaží se sektorově ekonomiku řešit. Takový politik nedokáže pochopit, že podpora pro jeden sektor je diskriminace pro druhý sektor. Pak je těmito dobrými úmysly dlážděna cesta do pekel. Tak nějak to asi bylo i s podporou solárních panelů.
Autorka je ředitelka společnosti Next Finance
Aleš Michl: Základ je nezvyšovat daně
Nejsem politolog, abych odhadl, jaká vláda nakonec bude sestavena, pro ekonomiku bude důležité, zda práce většiny poslanců a jejich návrhy půjdou směrem k těmto bodům či nikoliv: (1) Po volbách jsme blíže k první podmínce k úspěchu ekonomiky – tou je nezvyšovat daně. Jde o úspory na provozu tohoto státu a o posílení berňáku, nikoliv o zvyšování daní. (2) Načasování změn je druhá podmínka k úspěchu. Jde o to, aby změny prohlasovala poslanecká sněmovna hned. Co nejdřív. Aby případné nepopulární kroky přišly co nejdříve po volbách. (3) Třetí podstatnou věcí je rozpočtová zodpovědnost.
Německo má takřka vyrovnaný rozpočet, nezaměstnanost u dvacetiletého minima, a ekonomika roste = má se škrtat na provozu a jde to. (4) Čtvrtým klíčem k úspěšným změnám je komunikace. Musíte o změnách přesvědčit média, voliče a de facto i veřejnou správu - tam je třeba změn udělat nejvíc. A prodat výsledky práce. Tohle musí dělat lídr nikoliv nějaký tiskový odbor. (5) Posledním - pátým - bodem je klid na práci pro lidi a firmy. Potřebujeme řešit zaměstnanost a na to potřebujeme investory, jak domácí, tak i ze zahraničí. Změny budou, ale především by se měly týkat samotné státní správy a Rozdělování výdajů.
Autor je ekonom Raiffeisenbank
Jaroslav Vostatek: Daně se přizpůsobí okolním zemím
Jsem optimista. Myslím, že dvě nejsilnější strany jsou schopny se dohodnout na několika zásadních racionalizačních krocích: 1. Daně a dotace se celkově nebudou zvyšovat a přitom dojde též k jistému přizpůsobení se sousedním zemím, což bude mít i pozitivní efekty na státní rozpočet. 2. Zdanění příjmů firem se nezvýší. 3. Dolní sazba daně z přidané hodnoty se sníží - u potravin a léků. Výpadek příjmů z DPH lze pokrýt náhradním zdaněním finančních služeb, zrušením osvobození příspěvků zaměstnavatele na doplňkové penzijní spoření od placení pojistného na sociální a zdravotní pojištění a snížením státního příspěvku na doplňkové penzijní spoření na 10 procent z příspěvku účastníka. 4. Dojde k racionalizaci financování veřejného zdravotnictví, pojistné na veřejné zdravotní pojištění bude příjmem státního rozpočtu, veřejné zdravotnictví bude řízeno jednotně včetně jednotné nákupní politiky.
Autor je vysokoškolský profesor, VŠFS
Daniel Münich: Rozumný pokrok v mezích možností
Půjde hodně o to, která koalice sestaví vládu. Těch možností se teď těsně po volbách samozřejmě nabízí několik. Jako nejpřirozenější a ekonomicky nejzdravější (v rámci možného) bych však viděl koalici ČSSD, ANO a KDU-ČSL. Tlak na vytvoření této koalice by cestou kompromisů mohl otupit pár pošetilých předvolebních ekonomických slibů těchto stran. Výsledkem by mohl být rozumný pokrok v mezích možností současné rozhárané české společnosti, bez zásadnějších kroků vedle. Všechny tři strany navíc ve volební kampani silně prosazovaly fungující stát, což je agenda, kde pravolevý rozdíl ve vidění světa mezi ČSSD a KDU-ČSL nemusí hrát velkou roli. A navíc v této oblasti u nás práce jako na kostele. Ale nezapomínejme, že politika přirozenost často ignoruje.
Autor je vysokoškolský učitel, CERGE-EI
