Kdo si o minulém víkendu pustil nejdřív nedělní film na Primě a pak přenos z oscarového ceremoniálu v losangeleském Kodak Theatre, musel být nutně zmatený. Hlavní cenu totiž vyhrál muž jménem Ben Affleck. Ano, přesně ten, jehož sledoval jen chvíli předtím coby totálního trotla v komedii Táta na plný úvazek. Anebo to snad byl jiný Affleck?
Vezmeme-li to čistě biologicky, skutečně jde o jednu a tutéž osobu. Jinak však Affleck třímající nejcennější sošku filmového světa nemá s tím s plenkami a dudlíkem společného už skoro nic. Byť to řada lidí ještě evidentně nezaznamenala.
„Když jsem tu stál před patnácti lety, byl jsem v podstatě dítě. Vůbec jsem nevěděl, co dělám,“ zavzpomínal rozjitřený Affleck ve své oscarové řeči na okamžik, kdy se spoluautorem Mattem Damonem přebírali Oscara za nejlepší scénář. Bylo to za film Dobrý Will Hunting a kamarádům na život a na smrt tenkrát kdekdo věštil zářnou budoucnost.
Ta ovšem překvapivě nepřišla – tedy alespoň v případě Bena Afflecka ne. Zatímco Damon pilně těžil z příležitostí, jež se mu po Oscarech nabízely, Affleck jako by je vůbec neviděl: co krok, to nevysvětlitelná bota, každým dalším filmem klesal hlouběji a hlouběji. „Asi jsem si musel nejdřív osahat dno, abych si případného vrcholu víc vážil,“ bilancuje zpětně Affleck, jemuž je teď v souvislosti s jeho oscarovým „znovuzrozením“ neslavná minulost často předhazována.
PRODAVAČ ČASOPISŮ
Co to ale vlastně konkrétně znamenalo, neslavná minulost? Zpočátku nic horšího, než že nechal několik let krnět svůj nepopiratelný talent. Blockbustery, jež točil jako na běžícím pásu, sice velmi slušně vydělávaly, umělecky však nadaného autora a herce neúprosně kastrovaly. Armageddon, Pearl Harbor, Daredevil – každý z těch filmů vynesl Affleckovi v průměru patnáct miliónů dolarů a popularitu. Náctileté fanynky se mohly uječet, když jejich idol někam přišel, takzvaní kvalitní režiséři však naopak na Afflecka-herce pomalu, leč jistě zapomínali. Hřebíčkem do rakve Affleckovy kariéry byl ovšem hlavně neukočírovatelný zájem bulvárních médií. Ta herec přitahoval svými večírkovými excesy a volbou showbusinessově exponovaných partnerek, současně však pod jejich tlakem strádal. „Pamatuju se, jak mi Ben telefonoval a povídá mi: Místo abych prodával filmy, umím prodávat jen obrázkové časopisy. Hůř jsem dopadnout nemohl,“ popsal úpadek svého kamaráda, spolužáka a kolegy filmaře zmíněný Matt Damon. „My spolu vyrůstali, známe se s Benem od osmi let. O to bolestnější bylo sledovat, jak někoho, koho obdivujete a milujete, vidí zbytek světa horšího, než ve skutečnosti je,“ říká Damon s tím, že pro Afflecka to muselo být velmi těžké.
A taky že bylo. Komerční trháky postupně nahradily komedie pochybných kvalit (jednu z nejhorších natočil se svou přítelkyní, pophvězdičku Jennifer Lopezovou) a nakonec Affleckovi zůstala jen frustrace ze sebe samého. A také „odkaz“ otce alkoholika. „V devětadvaceti jsem skončil v léčebně a přemýšlel co dál. Věděl jsem, že je to teď nebo nikdy“, popisuje klíčový rok 2001, kdy došel k závěru, že musí restartovat celou svoji kariéru. Média ho už dávno odepsala, ale pár přátel a lidí ze show-businessu naštěstí ne. Jedním z těch, kdo v trosku jménem Affleck nepřestali věřit, byl Patrick Whitesell, agent, jenž s ním přestál dobré i zlé. „Vsadil jsem na Benovu inteligenci. Vždycky mě fascinovalo, jak bystrý je to člověk, a to se zkrátka nemůže jen tak ztratit,“ říká na adresu bývalého premianta, který se začal „kazit“ tradičně až po rozvodu rodičů.
ÚSPĚŠNÝ, ALE NEJISTÝ
Právě v této době také Affleck přišel s myšlenkou, že by si rád vyzkoušel i práci za kamerou. Sen se mu poprvé podařilo realizovat v roce 2007, kdy z předlohy Dennise Lehana popisující případ unesené bostonské holčičky dokázal vykřesat mnohem víc než obyčejnou detektivku. Filmový svět jej znovu začal registrovat, k vytyčenému comebacku to ovšem mělo stále daleko – už proto, že komerčně byl film Gone, Baby, Gone spíš propadák než úspěch. Warnerovský producent Jeff Robinov nicméně bez ohledu na cifry zavětřil potenciál a Affleckovi nabídl velkorysou spolupráci. „Pozval si mě k sobě do kanceláře: Myslím, že jsi zatraceně dobrej filmař, pověz, co bys chtěl dělat dál, a my ti pomůžeme. Věděl jsem, že mám co nabídnout, takže jsem řekl: Chci režírovat, chci zároveň hrát a chci dělat už jen filmy, na něž budu hrdý,“ popisuje Affleck druhý klíčový okamžik své cesty zpátky.
Následovala další bostonská kriminálka, neméně povedený thriller Město, v němž už si režisér Affleck také zahrál, a tentokrát se mu povedlo i vydělat – rozpočet 37 miliónů dolarů se producentům vrátil téměř třikrát. Ze ztracené existence byl rázem zase cenný příslib a tentokrát už se to nikdo ani nepokusil zpochybnit. Od Města k Argu, snímku ověnčenému třemi Oscary a řadou dalších prestižních cen, pak zbýval v podstatě jen krůček. Příběh agenta CIA, jenž za pomoci fikaného podvodu zachrání před íránským režimem šest zoufalých Američanů, nemohl absolventa blízkovýchodních studií nechat chladným. Se scenáristou, teď už rovněž oscarovým laureátem Chrisem Terriem, původní scénář trochu přepsal a vyrazil na náročné natáčení do tureckého Istanbulu.
Affleck, jenž musel ve filmu režírovat i sám sebe, během vyčerpávající práce málem zkolaboval. „Blízcí o mně vědí, že si jako filmař pořád nevěřím. Všechno moc prožívám a pak se z toho hroutím. Stalo se mi to už na Gone, Baby, Gone a obávám se, že se mi to bude stávat i dál. Oscar Neoscar, ten zážitek z pádu ve mně zkrátka pořád zůstává.“
„Nezaměstnané herce žene touha po úspěchu a slávě. A možná takové příběhy, jaký se vypravuje o Mattu Damonovi a Benu Affleckovi. Oba třeli bídu s nouzí několik let, až se domluvili, že půjdou na poslední casting a pak že to zabalí. Kdo ví, možná si s tím přestali dělat hlavu, a proto ho vyhráli. Takový příběh dokáže omámit.“
Modelka Pavlína Němcová v rozhovoru pro Reflex vzpomínala na poměry v Hollywoodu (RX 35/2007)
