ANO: ODSTRAŇME DAŇOVÉ ÚNIKY. ALE VŠEM
Živnostníky není nutno více zdaňovat. Nutné je zavést základní daňovou spravedlnost a rovnost před daňovými zákony.
Samozřejmě že to je dnes pro mnohé utopie. Nakonec ani před zákony si občané přece nejsou rovni. Odmítám proto logiku – více zdaňovat a nedívat se na to, zda jsou zákony skutečně naplňovány.
U nás zvýšení daní dopadá jen na ty poctivé. Ti ostatní se placení daní vyhýbají a žádné zvýšení daní jim v tom nezabrání. Každá hospoda by dnes měla odvádět DPH, protože při tržbě 3000 korun denně bez problémů překročí miliónovou roční hranici pro registraci DPH. Ale je tomu tak i ve skutečnosti?
Představte si dva živnostníky – jeden všechno zboží nakupuje na faktury, přesně účtuje a odvádí DPH. Druhý to nedělá – krátí tržby, a tedy i daň. V současném systému je na tom lépe ten, který šidí. A není to samozřejmě jen případ živnostníků. Tomu se říká spravedlivé a rovné podmínky pro podnikání a rovnost před zákonem?
Třeba v Srbsku neexistuje, aby účet, jejž vám vydají v kavárně, nebyl uložen v paměti počítače a nebyl na konci dne předán na fi nanční úřad – elektronicky. Takový systém je však běžný i v zemích západní Evropy. Všude si výběr daní velmi hlídají.
Na Balkáně to funguje, u nás ne. U nás utíkají miliardy na DPH, a tudíž také na dani ze mzdy a na sociálním a zdravotním pojištění. A proto se navrhuje tu více zdaňovat živnostníky, tu zvýšit DPH. Doplatí na to ale jen poctiví řemeslníci.
Musíme při zdaňování využívat pomůcek jako jinde ve světě. Je nesmysl, aby taxikář v Praze platil minimální daň z příjmu stejnou jako taxikář kdesi na malém městě. Totéž je s výdajovými paušály.
Velmi bych váhal, abych paušálně přitakal zvyšování daní pro živnostníky. Mnozí z nich poctivě pracují a není rozumné jim jejich podnikání dále znesnadňovat, zejména těm, kteří se pohybují svými příjmy kolem průměrné mzdy.
Požaduji ale, aby se někdo seriózně zabýval tím, zda daňové zákony nejsou zneužívány. Zda se nesmiřujeme s tím, že je v nich příliš mnoho děr a úlev a že tolerujeme nepoctivé podnikání. A tady jsem přesvědčen, že má náš současný systém ohromné mezery.
JAROSLAV UNGERMAN
MAKROEKONOM ČMKOS
Když budu jako živnostník pracovat pro státní úřad, třeba nějaké ministerstvo, klidně se může stát, že mi ze dne na den dají najevo, abych se už od zítra neobtěžoval.
Žádná dvouměsíční výpovědní lhůta, žádné tříměsíční odstupné – tedy žádné extrabuřty, které má v Česku každý zaměstnanec.
Ze dne na den se ocitnu bez jakýchkoli prostředků a je jenom na mně, jak celou situaci zvládnu. Zda půjdu s provazem na půdu, zadlužím se, zlikviduji svou živnost a půjdu si stoupnout do fronty na úřad práce, či začnu dvacet čtyři hodiny denně lítat sem a tam, abych si sehnal nějaký jiný druh obživy.
Nižší důchod. To je jen jeden z příkladů dennodenních radostí jakéhokoli českého živnostníka. Jistě, je nepopiratelným faktem, že takzvané osoby samostatně výdělečně činné a různá svobodná povolání platí daleko nižší odvody do státní kasy – ve srovnání se zaměstnancem třetinu na zdravotním pojištění, polovinu na pojištění sociálním a šestinu na dani z příjmu. Rubem je však například nižší důchod. Ale zdaleka ne jen důchod.
Žádná přestávka. Živnostníci mohou zapomenout na jakoukoli ochranu ze strany státu vyplývající například ze zákoníku práce či ze zákona o kolektivním vyjednávání.
Diskriminace jde tak daleko, že příspěvky, jež případně platí organizacím obhajujícím jejich práva, nejsou daňově osvobozeny, na rozdíl od příspěvků, které platí odboráři svým bossům. Ti si tak na daních ulevit mohou.
Odbory i vláda. V neposlední řadě je potřeba zdůraznit, že živnostník je ten, kdo pracovní příležitosti aktivně vyhledává a nabízí a nečeká, až mu je někdo pasívně podstrčí až pod nos.
Pokud se hlasy volající po stejném zdanění zaměstnanců a živnostníků ozývaly z levé strany politického spektra a od odborů, O.K. Je to jejich byznys. Pokud se ale začínají ozývat i od některých politiků „pravicové“ vlády, je to na pováženou. Vládě nelze než vzkázat: nechte živnostníky na pokoji.
DUŠAN ŠRÁMEK
PUBLICISTA
