Nejvyšší soud: Soudy nesmí nezákonné omezení svobody v době pandemie bagatelizovat
Pět let od výročí propuknutí pandemie COVID padlo důležité soudní rozhodnutí, které se týká svobody jednotlivce a odpovědnosti státu za její nezákonné, úřední omezení, byť z legitimního důvodu. Nejvyšší soud (NS) totiž umožnil požadovat po státu o odškodnění za tzv. samoizolaci, kterou úřady nařizovaly v roce 2021 po návratu z některých zemí, zasažených nákazou. „Situace, kdy žalobkyně byla na základě nezákonného opatření nucena strávit 5 dní v samoizolaci, je natolik zásadním porušením jejího individuálního práva, že bez dalšího vede k úsudku, že újma způsobená tímto zásahem není zcela bagatelní,“ uvádí se v aktuálním rozhodnutí NS.
Pandemie COVID si v České republice vyžádala tisíce životů, těžce poškodila ekonomiku, lidské osudy, ale i důvěru mnoha lidí v racionalitu státního aparátu. Ten zpočátku těžce tápal při volbě zákonných opatření omezujících šíření nákazy a poměrně dlouhou dobu také nedůstojně „chytračil“, aby předešel jejich rušení správními soudy. Ministerstvo zdravotnictví (MZd) například měnilo mimořádná krizová opatření tak, že individuální žaloby napadaly vždy již opatření zrušené a nahrazené novým.
Jedním z takových opatření bylo i to, které v roce 2021 stanovilo lidem povinnost při návratu z některých zemí, které byly zasaženy vysokým počtem výskytu nakažených osob, setrvat pět dní v tzv. samoizolaci do doby, než se prokáže jejich bezinfekčnost. Problém byl ovšem v tom, že institut samoizolace žádný zákon nedefinoval, přestože se tím lidem omezovala poměrně zásadně práva a stanovovaly pod sankcí také povinnosti.
Opatření bylo Městským soudem v Praze zrušeno na podzim téhož roku jako nezákonné a toto rozhodnutí posléze potvrdil i Nejvyšší správní soud.
Žena, která žalobu podala, se pak následně obrátila na ministerstvo zdravotnictví s žádostí o omluvu a odškodnění za způsobenou újmu. Ministerstvo však nárok odmítlo a žena tudíž podala civilní žalobu, v níž se domáhala odškodnění ve výši 100 tisíc Kč a zmíněné omluvy za to, že musela nezákonně strávit pět dní v izolaci.
Obvodní soud pro Prahu 2 žalobu zamítl s odůvodněním, že opatření ministerstva zdravotnictví nebyla namířena vůči konkrétním osobám, tudíž se, jednoduše řečeno, nelze domáhat odškodnění za zásah do individuálních práv. Nadto soud konstatoval, že samoizolace je, co se týče zásahu do práv, naprosto nesrovnatelná s uvalením vazby v trestním řízení. A to přestože v již zmíněném správním řízení Městský soud v Praze tuto analogii připustil.
Odvolací soud sice prvoinstančnímu soudu vytkl, že nesprávně posoudil nemožnost domáhat se individuálního odškodnění za dopady mimořádných opatření, neboť to již připustil jak Nejvyšší soud, tak Ústavní soud, avšak i on považoval za „nepřípadné“ srovnání samoizolace s nezákonnou vazbou.
Toto rozhodnutí nyní zrušil Nejvyšší soud (NS), který soudům nižších instancí vzkázal, že omezení osobní svobody bez zákonného titulu, jen na základě úředního rozhodnutí je citelným zásahem do individuálních práv.
„Zásah do práva na svobodu pohybu, k němuž došlo rozhodnutím, jež bylo posléze pro nezákonnost zrušeno, je zásahem do práva garantovaného ústavním pořádkem, zakotveného v čl. 14 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, přičemž se jedná o jednu z nejvlastnějších, nejniternějších a nejintimnějších sfér lidské osoby, jejíž dotčení zvenčí je zásahem postiženou fyzickou osobou velmi často pociťováno se značně nepříznivou intenzitou. Z uvedeného plyne, že situace, kdy žalobkyně byla na základě nezákonného opatření nucena strávit 5 dní v samoizolaci, je natolik zásadním porušením jejího individuálního práva, že bez dalšího vede k úsudku, že újma způsobená tímto zásahem není zcela bagatelní,“ odůvodnil své rozhodnutí NS.
Případem se tak bude muset znovu zabývat Obvodní soud pro Prahu 2 a rozhodnout v souladu se závěry NS.
