Do konce hradní ostudy už snad zbývá jen 1096 dnů, k nápravě hanby ale bude potřeba víc času | Reflex.cz
nahoru

Do konce hradní ostudy už snad zbývá jen 1096 dnů, k nápravě hanby ale bude potřeba víc času

Vladimír Mertlík27. ledna 2020 • 14:10
Miloš Zeman v pořadu Blesk.cz S prezidentem v Lánech (12. 1. 2020)
Miloš Zeman v pořadu Blesk.cz S prezidentem v Lánech (12. 1. 2020)
• foto: 
Blesk:Karel Kopáč

Tak se nám dnes sešla taková dvě pěkná výročí. Pokud vycházíme z termínu minulé prezidentské volby – a nestane-li se něco nepředvídaného – už za pouhých 1096 dnů budeme znát jméno nového prezidenta. Zdálo by se, že přežít současnou tragikomickou frašku, kterou se Česká republika prezentuje posledních sedm let ve světě, už bude brnkačka. Záleží to ale pochopitelně jen na nás a naší volbě. Jen ta rozhodne, zda budeme žít dál v současném marasmu, nebo si začneme budovat pověst pacienta, který překonal to nejhorší a znovu se vrací mezi zdravé. Právě z těchto důvodů Zpětné zrcátko už mnohokrát přemýšlelo o tom, zda vůbec ještě komentovat kousky a výstřelky té existence, která je v současné době pro svět tváří naší země a národa.

Přijmeme-li argumentaci fanklubu Miloše Zemana, že byl zvolen většinou voličů v přímé volbě, pak je to totiž pohled nejen pravdivý, ale o to tragičtější. Nechme stranou reálná čísla, která i při letmém pohledu ukážou člověku, který se dostal nad hranici velké násobilky, že „drtivé vítězství“ Miloše Zemana nad Jiřím Drahošem činilo v roce 2018 velmi skromných a těsných 2,75 procenta, respektive 152 184 hlasů. To není obyvatelstvo ani celé Plzně, jde o součet obyvatel Zlína a Havířova.

Nechme stranou i způsob, jakým bylo dosaženo a které část společnosti dovedlo k přijetí normy, že nestydaté lži, nedodržování pravidel a podvody ve financování kampaně jsou v pořádku. Musíme zapomenout také na to, že se novou normou stalo latinské rčení „Quod licet Iovi, non licet bovi“, tedy „Co je dovoleno Jovovi (Bohovi), není dovoleno volovi“, a k tomu připomenout, že Jovem, respektive Bohem je v očích Zemana on sám, volem všichni ostatní. Dejme stranou v tuto chvíli všechny dnešní denunciace včerejších partnerů, prodej republiky v Bambergu lidem hodnoty Harryho Jelínka, který prodal Karlštejn ani podrazy na vlastní kumpány, bez nichž by – po útěku přes dámské toalety po výprasku v prezidentské volbě 2003 – dodnes objímal stromy na Vysočině a stovky další vylomenin.

Trvalá a zvyšující se nenávist

Zbývá 1096 dnů a to by se dalo, jak již bylo řečeno, přežít. Horší je počet dnů, které budou třeba k nápravě a ke smazání hanby, kterou způsobil nejen ve slušném světě, ale i za oponou ve zdánlivě jeho politice nakloněnému Rusku a Číně. A to je důvod, proč se Zpětné zrcátko k tématu Miloše Zemana, po Klementu Gottwaldovi nejhanebnějšímu prezidentovi této země – a že je v české historii z čeho vybírat – opět vrací. Daleko nejhorší je totiž předpokládaný počet činů a ostudy, které budeme muset v těch příštích 1096 dnech ještě strávit a přijmout. Mimo jiné proto, že v mediálním prostoru – zdá se – není síla ani zájem učinit konec prezidentovým kouskům, které lze jednou hodnotit jako nepřátelské vůči státu, jindy jako zralé na lékařskou zprávu pro chovance psychiatrického ústavu před jeho přeložením do uzavřenějšího oddělení. Zdá se, že společnost otupěla a laťku norem, co ještě lze považovat za normální a na co by již dotyčný měl brát prášky a být trvale pod kontrolou, snížila tak, že se nedá ani podlézt – snad podhrabat.

I protesty Milionu chvilek v loňském roce jsou toho důkazem. Primární ataky na premiéra a některé členy vlády byly v aktuální situaci pochopitelné a přiměřené. Jejich cílení však posloužilo k zastínění činů člověka, který má štěstí, že již neexistuje paragraf hanobení republiky, protože ten se mu velmi často daří porušovat. Jeho dramaticky se snižující mobilita i schopnost být v přímém sociálním a komunikačním kontaktu s okolím z něj dělá v očích řady jeho kritiků směšného staříka, který dělá rodině ostudu, ale ze soucitu jej do ústavu rodina dát nechce. Je to jeho velké podcenění. V přímé úměře ke snižujícím se zmíněným schopnostem je Zemanova trvalá a zvyšující se nenávist ke všemu, co jej obklopuje, na co fyzicky či mentálně nestačí, i potřeba dokázat jakýmkoliv způsobem svou existenci. Vydatně jsou mu v tom pak nápomocni jeho parazité přisátí na mocivodech a penězovodech z titulu jeho funkce.

Jak jinak lze označit poslední neuvěřitelné události v kauze „Hitler je gentleman“, nebo chcete-li „Peroutka vlevo dole“. Původní blábol sečtělého vejtahy, jemuž občas slepí stránky prsty od Becherovky a který trpí obsedantní touhou ohromovat okolí citáty, jimiž dokazuje jak papoušek svou vzdělanost. To byl počátek justičního případu, který slaví dnes – 27. ledna – své již páté výročí. Stalo se tak při vystoupení Miloše Zemana na konferenci Let My People Live k 70. výročí osvobození koncentračního tábora Osvětim, kde děd Vševěd pronesl výroky na adresu Ferdinanda Peroutky. Slovutného novináře podle něj fascinoval nacismus a pod tímto vlivem prý napsal v časopise Přítomnost článek Hitler je gentleman. Zeman Peroutkovi připsal i autorství výroku „Nemůžeme-li zpívat s anděly, musíme výti s vlky,“ i když nic z toho není ani slovem pravdivé. Neví to jen prezident Zeman a jeho hlásný trouba Ovčáček.

Vítejte v Debilistánu

Peroutkova vnučka Terezie Kaslová na obranu svého dědečka logicky podala žalobu, kterou nakonec Obvodní soud pro Prahu 1 zamítl. Podle něj prý Kaslová nedoložila, v čem prezident porušil povinnost vyplývající z předpisů! Nestačí snad, že lhal jak starý cigán při prodeji koně? Že lhal jako vždycky? Pokud nemá prezident této země v předpisech povinnost nelhat, pak je něco špatně a je čas vyměnit nejen prezidenta, ale i ústavu a debily na soudních stolicích, kteří jsou schopni uvedeným způsobem rozhodovat. Není ale všem zhovadilostem v konání prezidenta, jeho právníků či Kanceláře prezidenta – nehodící se škrtněte – konec.

Kaslová se proti verdiktu odvolala. To dá rozum. Odvolání ale podal i prezident Miloš Zeman, který ve sporu vystupuje coby vedlejší účastník(!). Hlava státu žádá navíc po Kaslové za advokátní služby 22 000 korun, víc, než kolik mu přiznala první instance (2250 korun), čímž prý sleduje i „výchovný efekt“! Ty by totiž Kaslová musela vyplatit Kanceláři prezidenta, zatímco případnou omluvu za prezidentovy kecy by muselo pronést Ministerstvo financí. Nejsme v Absurdistánu, jak se domníval Václav Havel, jsme dál, v Debilistánu!

„Z pozice vedlejšího účastníka se jedná o takzvané školné, aby si každý rozmyslel, jestli si skutečně bude dělat z prezidenta trhací kalendář a bude ho žalovat tam, kde zjevně být nemůže,“ dodal prezidentův právník Marek Nespala. Je nejvyšší čas jak prezidentovi (a jeho kamarile), tak i justici vystavit takové školné, aby si rozmysleli, zda si z nás budou dělat prdel, protože jinak se jejich konání ani nazvat nedá.

A to je vše, co jsem dnes zahlédl ve Zpětném zrcátku, váš Vladimír Mertlík





Diskuse ke článku

 

Nejčtenější komentáře
Články odjinud
Nejčtenější