porod

porod Zdroj: Profimedia.cz

Manžel u porodu: Bude se mnou pak chtít ještě někdy sex?

"Hezký den oběma, manžel zvažuje, že by byl přítomen u porodu našeho prvního dítěte, já se ale bojím, aby to nedopadlo jako u mé kamarádky, jejíž muž, po tom, co tam viděl, už nějak nemá zájem o sex. Co si o tom myslíte? S pozdravem Monika"

 

 

Správně tušíte, že pohled na Vaší roztrženou, nastříhnutou a vytahanou vagínu v potoku krve  (smíchané často i s dalšími exkrementy) nemusí být pro Vašeho manžela zrovna vzrušující podívaná. A věřte, že Vaše kamarádka není jediná maminka, která za to, že svého muže dotáhla na porodní sál, přišla o manželský sex.

 

Ano, muži mají ženská rodidla velmi rádi, zejména pak v případě, když do nich mohou vstupovat. Už méně se jim však líbí, když z ženského klína něco – co je několikanásobně větší než jejich penis – vystupuje.

 

 

Váš manžel by proto svou přítomnost u Vašeho porodu měl zvážit opravdu pečlivě. A měl by si pořádně ujasnit, na co má žaludek, a na co už ne. Váš muž by se měl především sám sebe několikrát zeptat, zda je to skutečně jeho vlastní přání být s Vámi na porodním sále a sledovat, jak trpíte, když z Vás lékař a sestry dolují Vašeho potomka, či zda jen podléhá tlaku lidí ve svém okolí, kteří ho přesvědčují, aby k porodu šel.

 

Víte, pokud Vás Váš manžel chce podpořit a být Vám v onom velkém dni pevnou oporou, může Vás například cestou do porodnice držet za ruku a při tom Vás něžně konejšit, v nemocnici může dohlížet na nemocniční personál, aby se k vám choval hezky, v předporodních chvílích Vám může otírat pot z čela a milými slovy Vás zklidňovat až do okamžiku, než to na Vás skutečně přijde. Když se pak děťátko začne drát na svět, může Vás s čistým svědomím předat lékařům a počkat za dveřmi, protože Vy jeho přítomnost na sále už stejně přes samou bolest nebudete schopna vnímat.

 

No a po porodu se o Vás pak Váš muž může dále hezky starat a být k Vám pozorný – věřte, že zejména v citlivém období šestinedělí budete jeho nadměrnou toleranci a pomoc velmi potřebovat, a jeho dlouhodobou péči a trpělivost pak oceníte mnohem více, než oněch pár hodin, které by s Vámi úplně zbytečně protrpěl u porodu.

ALEX DOLEŽALOVÁ HROUZKOVÁ

 

 

Lidé jsou různí. Někomu nevadí chodit na pitvy, jiný omdlí při pohledu na krev tekoucí z nosu. Nevadilo mi, když jsem se za studentských let pitvy účastnil, ale nedělalo mi dobře, když měl jeden můj známý obsesivní potřebu mluvit při obědě o tom, jak na pitevně pracoval. Lezlo mi to poněkud na nervy.

 

Ohledně přítomnosti otce u porodu se nedá jednoznačně říci ano nebo ne. Pokud se ale váš manžel rozhodl, že tam být chce a napadlo ho to samotného, měla byste to risknout. Byl jsem u porodu všech svých dětí a nikdy jsem toho nelitoval. Muž má ovšem výhodu, že ho nic nebolí. I tak to ale s partnerkou prožívá a oba mají společnou zkušenost jiného a hlubšího typu, než kdyby spolu jeli do Afriky na safari. Připadá mi to i důstojnější, než ony známé scény ze socialistických filmů, jak nastávající otec sedí v hospodě a čeká, jak to dopadne. Pak se dostaví pod okno porodnice, kde mu ukážou na dálku jeho dítě.

 

 

Jsou lidé, kterým některé tělesné záležitosti vadí. Žijeme v přehnaně estetizované době. Bývaly doby, kdy francouzský král přijímal některé návštěvy a seděl přitom na nočníku. Církevní reformátor Martin Luther se klidně přiznal, že k duchovnímu prozření dospěl, když seděl na latríně. Dnes by musel tvrdit, že to byla kaple. Moderní doba se tváří, jak je otevřená a přitom je ve skutečnosti mnohem rigidnější než středověk nebo baroko. Media jsou plná toho, že nějaké celebritce vykouklo čtvrt prsní bradavky z róby a hroutí se tedy světová morálka. Přitom kojící madony patřily normálně k obrazům, které zdobily kostely.

 

Tak to jen k tomu fyzičnu. Zkrátka jednou větou: pokud váš manžel chce dobrovolně k porodu, ať jde. Pokud je normální, nejspíš se nic zlého nestane. Spíš naopak.

JAN JANDOUREK