nahoru

Jak vznikly názvy jarních měsíců: Co znamená březen a duben a překvapivá historie května

Martina Waclawičová14. dubna 2019 • 07:00
Jak vznikly názvy jarních měsíců: Co znamená březen a duben a překvapivá historie května
foto: Profimedia

Za jarní měsíce jsou tradičně považovány březen, duben a květen, přestože astronomické jaro začalo letos až 20. března a léta se dočkáme 21. června. Jejich názvy nám mohou připomínat ledacos, ale jak vlastně vznikly? A proč se už dnes neříká květnu máj? Nebo je to jenom jeho básnické jméno?

Česká jména kalendářních měsíců většinou odrážejí koloběh přírody a zemědělské práce a u jarních měsíců to platí bez výjimky. Všem třem pojmenováním jarních měsíců je navíc společné, že jde původně o tvary přídavného jména ve jmenném tvaru, tedy podobné jako šťasten nebo mlád. Vyjadřovaly totiž vlastnost, která patří danému měsíci. Dnes už se z nich stala jména podstatná, význam vlastnosti ztratila a jde už jen o názvy měsíců.

Březen: dvě teorie o původu

Pojmenování březen nám může asociovat dva různé výrazy - březí nebo bříza a z nich také vycházejí dvě teorie o původu tohoto slova. Jedním vysvětlením je, že jsou v této době samice zvířat březí a rodí se mláďata. S tím se nám připomíná také březňák - zajíc vržený v březnu. Druhý výklad říká, že březen je měsícem, kdy začínají rašit břízy. Z evropských jazyků známe názvy jako March (anglicky), März (německy) nebo mars (francouzsky), které vycházejí z latinského slova Martius. To označovalo měsíc zasvěcený římskému bohu války a ochránci zemědělství Martovi. I ve staročeštině bylo používáno pojmenování měsíce s tímto základem - mařec.

Ve staroslověnských nebo ruských textech označoval název březen ne třetí, ale až čtvrtý měsíc v roce. Tento nesoulad byl způsoben tím, že staří Slované neměli pevný kalendář, měsíce jen odhadovali a pojmenovávali podle přírodních jevů. Když se pak rozešli na nová území, která byla od sebe vzdálená a měla odlišné klimatické podmínky, začaly se stejné názvy měsíců vztahovat k různým časovým obdobím.

Duben versus apríl

Pojmenování duben je vcelku průhledné, odvozuje se od dubů, kterým během dubna začíná růst listí. Pro pojmenování čtvrtého měsíce v roce se někdy užíval i název latinského původu apríl. Původní výraz duben ale nikdy nevytlačil. A dnes už je apríl pouze označení prvního dubnového dne, kdy lidé vymýšlejí aprílové žerty a snaží se vyvést někoho aprílem. Připomíná se nám i ve spojení aprílové počasí, tedy počasí nestálé a proměnlivé.

Květen: překvapivá historie

Květen je měsíc, ve kterém příroda rozkvétá, to je docela přímočaré. Zajímavá je ale historie jeho názvu. Představuje ojedinělý případ, kdy bylo v 19. století původní pojmenování měsíce nahrazeno jiným. Pátý měsíc byl totiž ještě poměrně nedávno označovaný jako máj. Tento výraz pochází z latiny a odvozuje se pravděpodobně od římské bohyně země a růstu jménem Maia.

Dnes je nám známý spíš už jen z pranostik (třeba Studený máj - v stodole ráj.) nebo z názvu básnického díla Karla Hynka Máchy. Přestože by nám mohlo připadat, že Mácha použil slovo máj jako básnické pojmenování, není to tak. V době napsání a prvního vydání Máje byl tento název zcela běžně používané označení kalendářního měsíce.

Výraz květen použil poprvé roku 1805 Josef Jungmann ve svém překladu Chateaubriandovy novely Atala, kterým chtěl dokázat, že i čeština umí být moderním uměleckým jazykem. Při tvorbě názvu měsíce vycházel ze staročeského přídavného jména květný a inspiroval se i jinými slovanskými jazyky. Název květen nenahradil máj hned, prosazoval se postupně, ale dnes už je pro nás jediným neutrálním pojmenováním. Opět v souvislosti s různými klimatickými podmínkami najdeme v jiných slovanských jazycích výrazy podobné květnu, které však neoznačují pátý, ale čtvrtý měsíc v roce, tedy náš duben - kwiecień v polštině nebo kvitenʹ (квітень) v ukrajinštině.

Autorka pracuje v Ústavu Českého národního korpusu FF UK.

Podívejte se do fotogalerie na jazykové mapy, které zachycují regionální rozdíly češtiny.

Jak rozumět mapám

Mapy zachycují nářečí na venkově a mluvu ve městech v 60. a 70. letech. Zkoumána byla jednak nejstarší generace - starousedlí zemědělci na venkově a řemeslníci a dělníci ve městech, jednak děti z vyšších tříd ZŠ (ty ale jen ve městech). Slova nebo jazykové jevy používané ve větších oblastech jsou na mapách vymezeny hraničními čarami (izoglosami), nápisy a šrafováním, ty s menším územním rozsahem značkami. Kvůli přehlednosti jsou slova uváděna bez nejčastějších hláskových obměn. Komentář umístěný v atlasu vedle mapy obsahuje seznam zachycených slov, přičemž některá mají podtrženou hlásku, která se může na různých částech území měnit. Hlásku si lze vyhledat v seznamu pravidelných regionálních obměn na začátku každého dílu atlasu, který nás odkáže na mapu zachycující, kde má tato hláska jakou podobu.

Martina Waclawičová




Diskuse ke článku

 

Nejčtenější komentáře
Články odjinud
Nejčtenější